Miragaia longicollum – nový dlouhokrký stegosaur

Hlásí se novinky z jednoho z evropských dinosauřích rájů – Portugalska

Velmi zajímavý nový dinosaurus z Portugalska byl popsán pod názvem Miragaia longicollum, což lze volně přeložit jako "dlouhokrký tvor z Miragaie", kdy rodový název odkazuje k místu nálezu (patřícímu ke geologické jednotce Miragaia a formaci Sobral), nalézajícímu se nedaleko slavné lokality Lourinha (název Miragaia lze také přeložit jako "nádherná bohyně Země"). Miragaia náleží ke stegosaurům, obrněným ptakopánvým dinosaurům, charakterizovaným sadou propraovaných postkraniálních osteodermů, jejichž nejznámějším představitelem jistě je severoamerický rod Stegosaurus. Zajímavá ovšem je délka krku nového dinosaura, která konkuruje spíše "tradičně" dlouhokrkým sauropodům, nežli jeho příbuzným z kladu Stegosauridae, oproti nimž je jeho krk delší téměř dvojnásobně. Tento stegosaur žil v období svrchní jury, před zhruba 150 miliony let (svrhní kimmeridž-spodní tithon). Studie, obsahující popis, byla publikována v žurnálu Proceedings of the Royal Society B a informovala o něm i řada známých deníků, např. britský Daily Telegraph.

První popsaným stegosaurem byl Dacentrurus armatus, popsaný v roce 1875 z Anglie, který byl také na dlouhou dobu nejkompletnějším evropským stegosaurem. Nový stegosaur je kompletní zhruba ve stejném rozsahu.

Autoři rozkryli taxonomickou pozici nového dinosaura následovně: Ornithischia – Stegosauria – Stegosauridae – Dacentrurinae. Dacentrurinae je pak zároveň jménem nového kladu, který autorům vyšel z kladistické analýzy (použit byl data matrix dle Maidment et al. 2008 s přidanými čtyřmi znaky a právě taxonem Miragaia), a jeho příslušníky jsou právě Miragaia longicollum a Dacentrurus armatus, který je více pokročilou formou, než se dosud předpokládalo (je to v rozporu s některými studiemi, z nichž D. armatus "vyšel" coby bazální stegosaur – viz Sereno & Dong 1992, Sereno 1999, Galton & Upchurch 2004, Escaso et al. 2007, Maidment et al. 2008). Jedná se o sesterský taxon taxonu Stegosaurus. Definice jména Dacentrurinae je branch-based: všichni stegosauři blíže příbuzní druhu Dacentrurus armatus (Owen 1875) než druhu Stegosaurus armatus (Marsh 1877). Synapomorfiemi kladu jsou krční žebra připonená k parapofýzám a diapofýzám krčních obratlů (také toto připojení je vlastní sauropodům), centra krčních obratlů širší než delší, výběžek na loketní kosti, dorzálně rozšířené přední zakončení předního výběžku kosti stydké. Sám rod miragaia je pak vymezen šesti autapomorfiemi, zejména v morfologii čelistních kostí, obratlů a dermálních plátů.

Materiál (ML 433) představuje robustní ramenní kosti, kosti loketní a vřetenní, kosti krkavčí, lopatky, 12 fragmentů žeber, kosti přední končetiny (jedna záprstní kůstka a tři prstní články), lebeční fragmenty (pravá mezičelistní kost, částečně zachovaná levá čelistní kost, jeden spodní oblouk ocasního obratle, levá kost nosní, pravá kost zaočnicová, levá a pravá kost angulární) a také právě krční (15, bez prvého a druhého obratle) a hrudní (2) obratle s připojenými žebry a také jeden dermální osten a třináct dermálních plátů. Miragaia má tedy více krčních obratlů, než u většiny sauropodů, viz Upchurch et al., 2004 a krk tvoří podle odhadů jednu třetinu délky těla, která činila asi 5.5-6 m. Z jejich počtu a rozměrů lze právě neobvyklou délku krku miragaie zhruba odhadnout, a to na 1.5-1.8 m. Zachovala se tedy většina frontální části těla, ale také důležité partie kyčelní a stydké kosti, podle kterých lze tohoto dinosaura snad identifikovat coby představitele kladu Ornithischia. Portugalský paleontolog Octavio Mateus porovnal nový nález s čínským rodem Huayangosaurus či s bazálním ptakopánvým dinosaurem rodu Scutellosaurus, kteří ovšem disponovali pouze devíti krčními obratli, a s druhy Stegosaurus armarus (12-13 krčních obratlů) a Stegosaurus mjosi (13). Miragaia disponuje větším počtem krčních obratlů, než jakýkoli neptačí archosaur; pouze čínští sauropodi rodů Mamenchisaurus, Omeisaurus a Euhelopus jich mají stejně, tedy 17. K prodloužení krčních partií přitom mohlo dojít jak cervikalizací hrudních obratlů (a tedy redukcí počtu hrudních obratlů) a zachováním počtu předkřížových obratlů), tak i přidáním nových krčních elementů do obratlové série (a tudíž zachovám počtu hrudních a zvýšením počtu krčních a předkřížových obratlů) či prodloužením jednotlivých krčních obratlů (a tudíž postupným zvyšováním poměru mezi jejich délkou a šířkou). Autoři připomínají i prakticky konstatntní počet krčních obratlů u savců (7), oproti vysoké variabilitě jejich počtu u plazů, a souvislost těchto adaptací s Hox geny. Zmiňují rovněž přirovnání s recentními žirafami, kde je prodloužení krčních obratlů znakem sexuální selekce – to mohlo být i příčinou postupného prodlužování krku u miragaie (viz níže). Mezičelistní kost je nekompletní (chybí zadní část), protáhla až do bodu spoje mezičelistních kostí (v zadním náhledu), postranní okraj patra je z bočního pohledu vykloněn; na levé čelistní kosti, v zadní části bezzubé, je 16 zubních jamek; levá nostní kost je zpředu dozadu prodloužená, ze zadního pohledu konvexní, s dorzální ornamentací, podobnou stegosaurovi. 15 krčních obratlů je téměř nedotčených, téměř bez známek rozpadu a protože chybí atlas a axis, lze usuzovat na nejméně 17 krčních obratlů. Jejich centra jsou amfiplatyanní a zpředu dozadu delší než širší napříč u středních a zadních obratlů disponují nápadným kýlem v přední části. Krční žebra směřují dozadu, podobně jako u dacentrura (VAL Co-1) a na kapitulu se vyskytuje unikátní výběžek. Neurální trny jsou napříč stlačené a jejich hroty (od středních krčních po přední hrudní obratle) jsou příčně rozšířené. Přední plát lopatky je větší nežli krkavčí kost, podobně jako u stegosaura. Tomu se výrazně podobají i ramenní kosti, s antromediálně směřujícím deltopektorálním hřebenem. Na loketních kostech jsou dominantní výběžky (tzv. olekranony) s nápadnou pohárovitou strukturou v proximálním pohledu. Jedná se o jakousi destičkou, zřejmě nepatologickou cestou vrostlou do kosti. Výraznou podobnost se stegosaurem vykazují i vřetenní kosti. Fragmenty přední končetiny představují zřejmě záprstní kůstku I (triangulární, s dlouhou, zpředu dozadu orientovanou osou) a prstní články I-1, II-1 a III-1. Přední výběžek stydké kosti je dorzoventrálně hluboký, kost stydká je pak v distální části slabě dorzoventrálně rozšířená. Krční osteodermy jsou subtriangulární, poslední pár plátů je tenký, kromě báze, a podobný stegosaurovi.

Mimořádnou důležitost objevu, zejména z hlediska nových anatomických variací a rovněž ekologické diverzity, potvrdil i dr. Richard Butler z londýnského Museum of Natural History; zároveň je nutno podotknout, že v tomto případě jde o jediné známé lebeční fragmenty stegosaura z území Evropy a také celková kompletnost fosilního materiálu je na evropské poměry nadstandardní (viz výše – porovnání s dacentrurem).

Nález tohoto dinosaura znovu otevírá debatu na téma fakultativního bipedalismu stegosaurů; ve spojení např. s dlouhým krkem miragaie mohlo jít o vhodnou adaptaci k dosažení větší výšky při přijímání potravy (např. v hustších cykasových porostech), ale také mohlo jít, jako ve zmiňovaném případě recentních žiraf (jediných současných savců s podobným prodložením krku), o sexuální znak; k přesnějším závěrům v této oblasti však bude potřeba více fosilního materiálu. Prodloužení krku u některých forem stegosaurů mohlo být i výrazem toho, že na Iberském poloostrově chyběli sauropodi střední a malé velikosti (jak vyplývá z dosud nalezeného fosilního materiálu) a tito stegosauři zkrátka vyvinuli některé anatomické adaptace v rámci "dělby" potravních nik, ačkoli nejsou se sauropody fylogeneticky blízce příbuzní (opačným případem budiž extrémně krátkokrký argentinský sauropod Brachytrachelopan, který velmi pravděpodobně okupoval niky normálně obsazené ptakopánvými dinosaury), a obsadili některé tradičně "sauropodí" potravní niky. Je nepochybné, že delší krk miragaie i dalším potencionálně podobným stegosaurům umožnil širší dosah při hledání a spásání potravy, ale za jakou cenu (tedy např. zda by energetické nároky krční muskulatury nebyly neúnosně vysoké, nehledě na to, že delší krk představoval větší potencionální cíl pro predátory), to bude muset zřejmě ukázat až další výzkum. Stegosauři jsou tradičně zobrazováni spíše při spásání nižší vegetace, a to právě díky jejich malým hlavám, krátkým, robustním krkům a krátkým předním končetinám; miragaia je tedy i z tohoto pohledu revolučním objevem.

Miragaia longicollum – nahoře dostupný fosilní materiál, dole diagram znázorňující nalezené části kostry a celkové porovnání s člověkem.

Zdroje:

http://blog.everythingdinosaur.co.uk/blog/_archives/2009/2/25/4103891.html (zdroj obrázků)

http://www.sindhtoday.net/world/68027.htm

http://www.intro4u2u.com/

http://www.sciencenews.org/view/access/id/41160/title/New_stegosaur_is_quite_a_stretch/

Studie:

Octávio Mateus, Susannah C.R Maidment and Nicolai A. Christiansen – A new long-necked ´sauropod-mimic´stegosaur and the evolution of the plated dinosaurs, Proceedings of the Royal Society B, published online 25.2.2009

Studie je volně dostupná na adrese http://rspb.royalsocietypublishing.org/content/early/2009/02/21/rspb.2008.1909.full.pdf+html.