Interpretace ekologie predátorů mezi neptačími dinosaury, charakterizovanými mj. ostrými zuby a výraznými drápy, je založena většinou na analýze fuknční morfologie. Jinak tomu není ani v případě hypertrofovaného drápu na prstu II nohy teropoda deinonycha, u něhož se hypotézy ohledně funkce pohybují od sekání a šplhu, což vede k závěru, že šlo u zemní běhavé formy, které byly schopny napadat a zabíjet tvory mnohokrát větší, než byli sami. Tato hypotéza je problematická i z důvodů, že současná zvířata s podobnými adaptacemi tento způsob útoku na kořist nepoužívají; autoři tedy nabízejí alternativní hypotézu, a sice že je tento dráp funkčním analogem drápu, známého také z prstu II dnešních ptáků čeledi Accipitridae, mezi než patří také dravci – jestřábi a orli. Ti užívají dráp k udržení úchopu kořisti asi stejné hmotnosti, zatímco ji přitlačí k zemi svou vahou a rozčtvrtí následně mohutným zobanem. Také ruka deinonycha má morfologii podobnou úchopu, což tuto imobilizační funkci podle autorů podporuje. V kontextu ptačí evoluce je pak tato uchopovací noha dravých paravianů exaptací – tedy evolučním přizpůsobením se zcela jiné funkci – uchopovací nohy stromových šplhavých ptáků. Rovněž je popsáno stabilizační mávání jako nový způsob pohybu, užívaného mj. pro stabilitu při úvodních fázích znehybnění kořisti, což mohlo mít později velký význam pro vývoj úderu – tedy ptačího mávání křídlem.
Zdroj/abstrakt:
Most non-avian theropod dinosaurs are characterized by fearsome serrated teeth and sharp recurved claws. Interpretation of theropod predatory ecology is typically based on functional morphological analysis of these and other physical features. The notorious hypertrophied ‘killing claw’ on pedal digit (D) II of the maniraptoran theropod Deinonychus (Paraves: Dromaeosauridae) is hypothesized to have been a predatory adaptation for slashing or climbing, leading to the suggestion that Deinonychus and other dromaeosaurids were cursorial predators specialized for actively attacking and killing prey several times larger than themselves. However, this hypothesis is problematic as extant animals that possess similarly hypertrophied claws do not use them to slash or climb up prey. Here we offer an alternative interpretation: that the hypertrophied D-II claw of dromaeosaurids was functionally analogous to the enlarged talon also found on D-II of extant Accipitridae (hawks and eagles; one family of the birds commonly known as „raptors“). Here, the talon is used to maintain grip on prey of subequal body size to the predator, while the victim is pinned down by the body weight of the raptor and dismembered by the beak. The foot of Deinonychus exhibits morphology consistent with a grasping function, supportive of the prey immobilisation behavior model. Opposite morphological trends within Deinonychosauria (Dromaeosauridae + Troodontidae) are indicative of ecological separation. Placed in context of avian evolution, the grasping foot of Deinonychus and other terrestrial predatory paravians is hypothesized to have been an exaptation for the grasping foot of arboreal perching birds. Here we also describe „stability flapping“, a novel behaviour executed for positioning and stability during the initial stages of prey immobilisation, which may have been pivotal to the evolution of the flapping stroke. These findings overhaul our perception of predatory dinosaurs and highlight the role of exaptation in the evolution of novel structures and behaviours.
Citace:
Fowler, D.W., Freedman, E.A., Scannella, J.B.& Kambic, R.E. (2011) – The Predatory Ecology of Deinonychus and the Origin of Flapping in Birds.
PLoS ONE 6(12): e28964.
jirimbloguje 
Napsat komentář