Jianchangnathus robustus

Nový pterosaur z čínského západního Liaoningu je popsán pod názvem Jianchangnathus robustus, přičemž nejistá datace jeho uloženin sahá od střední jury až do rané křídy. Nový taxon má některé společné znaky s německým ne-pterodaktyloidem skapognatem – hluboký anteriorní konec spodní čelisti aj., a je tedy zřejmě právě zástupcem kladu Scapognatidae. Hlavními diagnostickými znaky jsou velký maxilární výběžek jařmové kosti, konvexní jamkový okraj spodní čelisti a dopředu směřující první trojice párů zubů v zubní kosti. Oproti nejistému skapognatidovi fenghuangopterovi má méně zubů. Fauna pterosaurů z této lokality byla dosud zastoupena hlavně nepterodaktyloidní linií wukongopteridů.

Zdroj/abstrakt:

A partial skeleton of a new pterosaur, Jianchangnathus robustus gen. et sp. nov. from western Liaoning, China, is described. The specimen (IVPP V16866) was collected near Linglongta, Jianchang County, whose deposits have a disputed age that range from Middle Jurassic to Early Cretaceous. The new species shares several features with the non-pterodactyloid Scaphognathus from the Late Jurassic deposits of southern Germany, such as a deep anterior end of the lower jaw, a piriform lower temporal fenestra with the ventral margin broader than the dorsal one and the interalveolar spacing of the maxillary teeth about three alveolar spaces, allowing its allocation to the Scaphognathidae. The main diagnostic features of J. robustus include the large maxillary process of the jugal, the convex alveolar margin of the lower jaw and the procumbent disposition of the first three pairs of dentary teeth. The new Chinese taxon also differs from Fenghuangopterus lii, whichcomes from the same deposit and is here regarded as Scaphognathidae incertae sedis, mainly by the lower number of teeth and several proportions of the wing elements. The discovery of J. robustus demonstrates a larger diversity in the pterosaur fauna of the Linglongta region so far dominated by the non-pterodactyloid clade Wukongopteridae.

Citace:

Jianchangnathus, new pterosaur from China Xin Cheng, Xiaolin Wang, Shunxing Jiang & Alexander W.A. Kellner („2011“) – A new scaphognathid pterosaur from western Liaoning, China. Historical Biology (advance online publication).

Osteodermy rapetosaura

Největšími nositeli osteodermů, tj. kostních struktur vrostlých do kůže, jsou mezi dinosaury zástupci sauropodní linie titanosaurů. Studie se zabývá dvěma takovými ze svrchnokřídového souvrství Maevarano z Madagaskaru, z nichž každý je spojen s částí kostry, odpovídající jinému vývojovému stádiu titanosaura druhu Rapetosaurus krausei. Tafonomie napovídá, že tento taxon vyvinul jen omezené počty osteodermů v tělesném pokryvu. Osteoderm velikosti dospělce je nejmasívnější částí tělesného pokryvu, jež byla dosud objevena, a to s objemem 9.63 litrů. Polovinu tohoto množství navíc tvoří vnitřní dutina; tyto struktury mohly sloužit jako „skladiště“ minerálů u plodných, rychle rostoucích titanosaurů, obývajících stresová prostředí.

Zdroj/abstrakt:

Osteoderms are bones embedded within the dermis, and are common to select members of most major tetrapod lineages. The largest known animals that bear osteoderms are members of Titanosauria, a diverse clade of sauropod dinosaurs. Here we report on two titanosaur osteoderms recovered from the Upper Cretaceous Maevarano Formation of Madagascar. Each osteoderm was discovered in association with a partial skeleton representing a distinct ontogenetic stage of the titanosaur Rapetosaurus krausei. Combined, these specimens provide novel insights into the arrangement and function of titanosaur osteoderms. Taphonomic data confirm that Rapetosaurus developed only limited numbers of osteoderms in its integument. The adult-sized osteoderm is the most massive integumentary skeletal element yet discovered, with an estimated volume of 9.63 litres. Uniquely, this specimen possesses an internal cavity equivalent to more than half its total volume. Large, hollow osteoderms may have functioned as mineral stores in fecund, rapidly growing titanosaurs inhabiting stressed environments.

Citace:

Kristina Curry Rogers, Michael D’Emic, Raymond Rogers, Matthew Vickaryous, Amanda Cagan (2011) – Sauropod dinosaur osteoderms from the Late Cretaceous of Madagascar. Nature Communications (2011) 2: article 564.

Pohybový aparát bipedních archosaurů

Studie se zaměřuje na funkční nesourodost pohybového aparátu bipedních archosaurů a testuje případnou konvergenci těchto forem jak krokodýlí linie, tak i dinosaurů; je zjevné, že obě linie mají podobnou myologii zadních končetin, což ukazuje na podobnou svalovou mechaniku a nervosvalovou kontrolu pohybu. Přestože obě skupiny vyvinuly podobná kosterně-svalová řešení, existují samozřejmě i rozdíly, zejména v kyčelních kloubech a krurotarzální morfologii kotníku, charakteristické zejména pro mnoho zástupců linie pseudosuchů. Svalové parametry jako velikostní andarchitektura jsou více adaptovány či optimalizovány pro obvyklý styl pohybu než ramena monentu. Význam těchto aspektů svalového designu, přímo nezjistitelných z fosilií, varuje před přílišnou extrapolací funkčního významu řady těchto konvergencí. Přesto vazby mezi postojem, svalovými momenty a nervovou kontrolou pohybu archosaurů ukazují na to, že funkční interpretace ostologických změn v anatomii končetin, související s evolucí držení těla u pozdně triasových archosaurů, může být touto modelací omezeno.

Zdroj/abstrakt:

This study aims to investigate functional disparity in the locomotor apparatus of bipedal archosaurs. We use reconstructions of hindlimb myology of extant and extinct archosaurs to generate musculoskeletal biomechanical models to test hypothesized convergence between bipedal crocodile-line archosaurs and dinosaurs. Quantitative comparison of muscle leverage supports the inference that bipedal crocodile-line archosaurs and non-avian theropods had highly convergent hindlimb myology, suggesting similar muscular mechanics and neuromuscular control of locomotion. While these groups independently evolved similar musculoskeletal solutions to the challenges of parasagittally erect bipedalism, differences also clearly exist, particularly the distinct hip and crurotarsal ankle morphology characteristic of many pseudosuchian archosaurs. Furthermore, comparative analyses of muscle design in extant archosaurs reveal that muscular parameters such as size andarchitecture are more highly adapted or optimized for habitual locomotion than moment arms. The importance of these aspects of muscle design, which are not directly retrievable from fossils, warns against over-extrapolating the functional significance of anatomical convergences. Nevertheless, links identified between posture, muscle moments and neural control in archosaur locomotion suggest that functional interpretations of osteological changes in limb anatomy traditionally linked to postural evolution in Late Triassic archosaurs could be constrained through musculoskeletal modelling.

Citace:

K. T. Bates and E. R. Schachner (2011) – Disparity and convergence in bipedal archosaur locomotion. Journal of the Royal Society Interface (advance online publication).

Tvar lebky teropodů

Teropodi vyvinuli velkou diverzitu tělesné velikosti, tvarů lebky i potravních strategií během jejich 160 milionů let dlouhé evoluční historie. S využitím geometrické morfometrie autoři studují tvary a variace lebek teropodů, přičemž získaná data vsazují i do fylogenetického kontextu. Lebky se liší hlavně v délce zpředu dozadu, výšce čenichu, méně pak ve velikosti očnice a výšce tvářového regionu, přičemž oviraptorosauři se od původních morfologií teropodů odchylují nejvíce. Nemasožravé taxony pak vykazují větší nesourodost než masožravé, přičemž velcí masožravci vykazují nezávislou konvergenci stejného regionu morfoprostoru. Rozšíření taxonů v morfoprostoru má silnou vazbu na fylogenezi, ale jen malou na funkční skus, a hlavním hnacím motorem určování tvaru lebky tak byla právě fylogeneze.

Zdroj/abstrakt:

Theropod dinosaurs, an iconic clade of fossil species including Tyrannosaurus and Velociraptor, developed a great diversity of body size, skull form and feeding habits over their 160+ million year evolutionary history. Here, we utilize geometric morphometrics to study broad patterns in theropod skull shape variation and compare the distribution of taxa in cranial morphospace (form) to both phylogeny and quantitative metrics of biting behaviour (function). We find that theropod skulls primarily differ in relative anteroposterior length and snout depth and to a lesser extent in orbit size and depth of the cheek region, and oviraptorosaurs deviate most strongly from the „typical“ and ancestral theropod morphologies. Noncarnivorous taxa generally fall out in distinct regions of morphospace and exhibit greater overall disparity than carnivorous taxa, whereas large-bodied carnivores independently converge on the same region of morphospace. The distribution of taxa in morphospace is strongly correlated with phylogeny but only weakly correlated with functional biting behaviour. These results imply that phylogeny, not biting function, was the major determinant of theropod skull shape.

Citace:

BRUSATTE, S. L., SAKAMOTO, M., MONTANARI, S. and HARCOURT SMITH, W. E. H. (2011) – The evolution of cranial form and function in theropod dinosaurs: insights from geometric morphometrics. Journal of Evolutionary Biology (advance online publication).

Thescelosaurus assiniboiensis

Novým druhem malého ornitopoda tescelosaura je Thescelosaurus assiniboiensis, popsaný ze souvrství Frenchman (nejsvrchnější křída-maastricht) z kanadské provincie Saskatchewan. Má zřetelné rozdíly od zbývajících dvou druhů (T. neglectus, T. garbanii), které jsou taxonomicky informativní – jedná se o dvě autapomorfie. Kromě toho ukazuje plesiomorfické znaky podobné parksosaurovi více než zbylým dvěma druhům shora. V souvrství Frenchman patří tescelosaurus k nejhojnějším taxonům a je zastoupen zejména mladými a subadultními jedinci, tj. jedinci malé velikosti. Teprve další nálezy umožní detailnější porovnání těchto dat s jinými souvrstvími a určí jejich skutečný paleobiologický význam. U tohoto taxonu je zajímavý jistě i nárůst diverzity od kampánu k maastrichtu, což je v rozporu s trendy většiny ostatních kladů ptakopánvých.

Zdroj/abstrakt:

A small, articulated basal ornithopod skeleton from the Frenchman Formation (late Maastrichtian) of Saskatchewan (RSM P 1225.1), previously referred to the taxon Thescelosaurus, differs from both recognized species of this taxon (Thescelosaurus neglectus and Thescelosaurus garbanii). The differences are taxonomically informative and we recognize this specimen as the holotype of a new species, Thescelosaurus assiniboiensis sp. nov., diagnosed by the presence of two autapomorphies, and displaying plesiomorphic traits more similar to those of Parksosaurus, than to those of the other Thescelosaurus species. The Frenchman Formation also harbours an intriguing faunal assemblage in which Thescelosaurus represents one of the most abundant dinosaur taxa, and preserves a relatively high proportion of small (putatively juvenile and subadult) specimens of many dinosaur taxa. Further work that increases the faunal sample from this formation, and that permits quantitative comparisons with contemporary formations, will determine whether or not these differences are well supported, and will determine their ultimate palaeobiological significance. Identification of a third species of Thescelosaurus from the late Maastrichtian of North America suggests that this taxon was more diverse than previously recognized, and shows an increase in diversity from the Campanian through the late Maastrichtian, contrasting the trends seen in most other ornithischian clades.

Citace:

CALEB MARSHALL BROWN, CLINT A. BOYD and ANTHONY P. RUSSELL (2011) – A new basal ornithopod dinosaur (Frenchman Formation, Saskatchewan, Canada), and implications for late Maastrichtian ornithischian diversity in North America. Zoological Journal of the Linnean Society 163(4): 1157–1198, December 2011.

Huaxiosaurus aigahtens

Huaxiosaurus aigahtens je název nového obřího zástupce kladu Ornithopoda z linie hadrosaurů, který žil v oblasti Zhucheng v čínské provincii Shadong před asi 100 miliony lety (souvrství Wangshi, svrchní křída, cenoman). Kostra, sestavená z materiálu mnoha jedinců tohoto druhu, má na výšku neuvěřitelných 11.3 m, což je rekordní údaj u ornitopodů, a na délku 18.7 m, čímž překonává i své obří příbuzné, šantungosaura a žučengosaura, kteří také patří k nejmohutnějším ptakopánvým dinosaurům. Vyznačoval se krátkými předními a silnými zadními končetinami.

Samozřejmě vzhledem k tomu, že jde o kostru tímto způsobem sestavenou, je nutno výše uvedené rozměry zatím brát s rezervou a seznámit se více se studií.

Zdroj/abstrakt:

Huaxiaosaurus aigahtens Zhao, gen. & sp. nov. was a mild herbivorous dinosaur that lived in Zhucheng of Shandong Province in Late Mesozoic 100 Ma ago. The specimen of Huaxiaosaurus aigahtens 11.3m in height and 18.7m in length is a skeleton assembled by many parts collected from several individuals of the same species. It was the tallest individual among the ornithopods. It had short forelimbs and tough hind legs, and it is another new finding after the discovery of the giant Shantungosaurus and Zhuchengosaurus.

Citace:

A new genus and species of hadrosaur from China, claimed to be distinct from Shantungosaurus and Zhuchengosaurus. Huaxiaosaurus aigahtens.
ZHAO Xijin, WANG Kebai & LI Dunjing (2011) – Geological Bulletin of China 30(11):1671-1688.

Plateosaurus – popis lebky

Nový popis lebky plateosaura, objevené roku 1925 z noru (svrchní trias) německého Trössingenu. Potvrzuje se předchozí klasifikace této lebky jako P. erlenbergiensis na základě týlního hrbolu nad parasfenoidem aj. P. longiceps je pak mladším synonymem P. erlenbergiensis, neboť typový jedinec druhého je diagnostický a druhý má i chronologickou přednost.

Zdroj/abstrakt:

The nearly complete, disarticulated skull of AMNH FARB 6810, a specimen of the basal sauropodomorph Plateosaurus collected in 1925 from the Norian Late Triassic) strata of the Knollenmergel beds of Trossingen (Germany) is redescribed. This study supports referral of AMNH FARB 6810 to P. erlenbergiensis on the basis of the following characters: occipital condyle above level of parasphenoid; basisphenoid with transverse, subvertical lamina extending between basipterygoid irocesses, with ventrally projecting median process; and peglike process projecting medially from the middle of the palatine. Furthermore, P. longiceps is regarded a junior synonym of P. erlenbergiensis because the type specimen of the latter is diagnostic (displaying the above-noted apomorphies of the braincase and palatine) and, chronologically, P. erlenbergiensis has priority over P. longiceps.

Citace:

Albert Prieto-Márquez and Mark A. Norell (2011) – Redescription of a Nearly Complete Skull of Plateosaurus (Dinosauria: Sauropodomorpha) from the Late Triassic of Trossingen (Germany).

Microtuban altivolans

Z libanonského raného cenomanu je popsán nový pterosaur – zástupce kladu Azhdarchoidea, Microtuban altivolans. Znaky postkrania vykazují podobnosti s talasodromidy či chaoyangopteridy, jedinec má však unikátně zkrácený křídelní prstní článek 4, tvořící jen 1,1% celkové délky křídelního prstu. V okolí byly nalezeny rovněž pozůstatky dalšího pterosaura, dosud nepojmenovaného ornitocheiroida, i když z mladších vrstev.

Zdroj/abstrakt:

A new pterosaur, Microtuban altivolans gen. et sp. nov., is described from the Sannine Formation of northern Lebanon. The specimen is the first pterosaur from the Early Cenomanian (Late Cretaceous) locality of Hjoula and is regarded as the most complete pterosaur fossil discovered from Africa. While postcranial characters indicate a possible relationship with members of the Thalassodromidae or Chaoyangopteridae, the specimen possesses an exceptionally short wing-finger phalanx 4, forming only 1.1% of the total length of the wing-finger. Its appearance along with an unnamed ornithocheiroid from the slightly younger locality of Haqel suggests that a number of pterosaur taxa existed within the local area, perhaps living on exposed carbonate platforms.

Citace:

Ross A. Elgin and Eberhard Frey („2011“) – A new azhdarchoid pterosaur from the Cenomanian (Late Cretaceous) of Lebanon. Swiss Journal of Geosciences (advance online publication).

Tyranosauroid z Uzbekistánu

Tento materiál teropoda z linie tyranosauroidů je popsán ze souvrství Bissekty (svrchní křída – turon) v centrální části pouště Kyzylkum z Uzbekistánu. Jedná se o taxon bazálnější než kampánští tyranosauroidi apalachiosaurus a bistahieversor ze Severní Ameriky a je vně kladu Tyrannosauridae. Nález částečně zaplňuje mezeru ve fosilním záznamu těchto teropodů na počátku svrchní křídy.

Zdroj/abstrakt:

There exists a major gap in the fossil record of tyrannosauroid theropod dinosaurs spanning the early part of the Late Cretaceous. We report on skeletal remains referable to Tyrannosauroidea indet. from the Turonian Bissekty Formation at Dzharakuduk in the central Kyzylkum Desert of Uzbekistan. Phylogenetic analysis of the hypodigm places the Bissekty tyrannosauroid as a non-tyrannosaurid tyrannosauroid more basal than the Campanian tyrannosauroids Appalachiosaurus and Bistahieversor from North America.

Citace:

Alexander Averianov & Hans-Dieter Sues (2011) – Skeletal remains of Tyrannosauroidea (Dinosauria: Theropoda) from the Bissekty Formation (Upper Cretaceous: Turonian) of Uzbekistan. Cretaceous Research (advance online publication)

Nejjižnější rebachisaurid z Patagonie

Součástí studie je popis jak materiálu nového, tak i nový popis staršího ze svrchnokřídového (střední cenoman až koniak) souvrství Bajo Barreal v argentinské provincii Chubut. Pozůstatky sestávají jak z asociovaných, tak i izolovaných částí páteře ze tří různch lokalit a jsou klasifikovány jako morfologicky poněkud odlišný klad diplodokoidů Rebbachisauridae. Některé osteologické znaky přitom u tohoto kladu nebyly dosud zjištěny, např. rozdvojené trny krčních obratlů a výrazné, zřejmě pneumatické jamky ocasních obratlů – u diplodokoidů byly tyto znaky dříve zjištěny jen u zástupců kladu Flagellicaudata. Zároveň se jedná o vůbec nejjižnější výskyt diplodokoida, kteří jsou zatím z nálezů svrchní křídy relativně vzácní.

Zdroj/abstrakt:

We describe new and redescribe previously discovered sauropod dinosaur material from the Upper Cretaceous (middle Cenomanian-Coniacian) Bajo Barreal Formation of south-central Chubut Province, central Patagonia, Argentina. The remains consist of associated and isolated axial skeletal elements recovered from three separate localities, and are herein assigned to the morphologically aberrant Rebbachisauridae clade. Several of the fossils exhibit osteological characters that were previously undocumented in rebbachisaurids, enhancing our understanding of the morphological diversity of this enigmatic sauropod group. In particular, the Bajo Barreal material demonstrates the occurrence within Rebbachisauridae of bifurcate neural spines in cervical vertebrae and well-developed, presumably pneumatic fossae in caudal vertebrae; among Diplodocoidea, these distinctive morphologies had previously been recognized only in flagellicaudatans. Furthermore, the Bajo Barreal fossils constitute the southernmost known occurrences of Diplodocoidea, adding to the globally sparse Late Cretaceous record of these sauropods and augmenting our knowledge of central Patagonian terrestrial vertebrate assemblages during this interval.

Citace:

Lucio M. Ibiricu, Gabriel A. Casal, Matthew C. Lamanna, Rubén D. Martínez, Jerald D. Harris, Kenneth J. Lacovara (2011) – The southernmost records of Rebbachisauridae (Sauropoda: Diplodocoidea), from early Late Cretaceous deposits in central Patagonia. Cretaceous Research (advance online publication).

Pampadromaeus barberenai

Dalším nováčkem mezi dinosaury je sauropodomorf Pampadromaeus barberenai ze svrchního triasu souvrství Santa Maria (pochází odtud např. i teropod staurikosaurus) z brazilského státu Rio Grande do Sul, popsaný na základě neartikulované kostry jednoho jedince, včetně většiny kostí lebky. Podle analýzy patří do stemu sauropodomorfů, i když postrádá některé jejich znaky; má řadu plesiomorfií a znaků neoteropodů, což u bazálních dinosaurů není žádná výjimka – tato mozaiková evoluce je odpovědná i za nejistý status řady těchto taxonů.

Zdroj/abstrakt:

Post-Triassic theropod, sauropodomorph, and ornithischian dinosaurs are readily recognized based on the set of traits that typically characterize each of these groups. On the contrary, most of the early members of those lineages lack such specializations, but share a range of generalized traits also seen in more basal dinosauromorphs. Here, we report on a new Late Triassic dinosaur from the Santa Maria Formation of Rio Grande do Sul, southern Brazil. The specimen comprises the disarticulated partial skeleton of a single individual, including most of the skull bones. Based on four phylogenetic analyses, the new dinosaur fits consistently on the sauropodomorph stem, but lacks several typical features of sauropodomorphs, showing dinosaur plesiomorphies together with some neotheropod traits. This is not an exception among basal dinosaurs, the early radiation of which is characterized by a mosaic pattern of character acquisition, resulting in the uncertain phylogenetic placement of various early members of the group.

Citace:

Sergio F. Cabreira, Cesar L. Schultz, Jonathas S. Bittencourt, Marina B. Soares, Daniel C. Fortier, Lúcio R. Silva and Max C. Langer (2011) – New stem-sauropodomorph (Dinosauria, Saurischia) from the Triassic of Brazil. Naturwissenschaften (advance online publication).

Yueosaurus tiantaiensis

Nový ptakopánvý dinosaur, Yueosaurus tiantaiensis, je popsán na základě částečné postkraniální kostry ze souvrství Liangtouang (apt-cenoman) z čínské provincie Zhejiang. Od jiných ptakopánvých se odlišuje výraznějšími parapofýzami krčních obratlů, úzkými trny na ocasních obratlech, lopatkou s rýhou na ventrální straně, supraglenoidní vzpěrou a rozšířením čepele lopatky anteroventrálním směrem. Jedná se o bazálního ornitopoda z jihovýchodní Číny.

Zdroj/abstrakt:

A new ornithischian dinosaur, Yueosaurus tiantaiensis gen. et sp. nov., is erected based on a partial postcranial skeleton from the Liangtoutang Formation (Aptian-Cenomanian) of Zhejiang Province, China. It differs from other ornithischians in possessing the following unique combination of characters: prominent and slightly ventrally directed cervical parapophyses; anteroposteriorly narrow neural spines on caudal vertebrae; scapula with a ventroscapular groove, supraglenoidal buttress, supraglenoid fossa, and a strong anteroventral expansion of the scapular blade. Yueosaurus represents the first basal ornithopod taxon from southeastern China. It expands our understanding of the Cretaceous dinosaurian fauna of Zhejiang Province.

Citace:

Wenjie Zheng, Xingsheng Jin, Masateru Shibata, Yoichi Azuma, Fangming Yu (2011) – A new ornithischian dinosaur from the Cretaceous Liangtoutang Formation of Tiantai, Zhejiang Province, China. Cretaceous Research (advance online publication)

Nový ichnotaxon z čínského Vnitřního Mongolska

Nový ichnotaxon ptačích stop, pojmenovaný Tatarornipes chabuensis, pochází ze spodnokřídových usazenin souvrství Jingchuan z čínského autonomního regionu Vnitřní Mongolsko. Tento ichnodruh je ve zdejším regionu hojný, ve velkém množství se vyskytuje na čtyřech lokalitách a ichnorod dále v provincii Shandong. Více než 50 otisků vykazuje diagnostické znaky a modifikace, přičitatelné zachování. Ichnodruh má robustnější, neobvykle proximálně široké prsty, jasně odlišné od menších křídových asijských ichnotaxonů jako Koreanornis či Aquatilavipes, které jsou celkově menší a útlejší. Neobvyklý byl také způsob chůze, charakterizovaný dlouhými kroky s minimální rotací nohy. Tento ichnorod je nalézán nejčastěji v říčně-jezerních sedimentech společně se stopami plazopánvých – sauropodů a teropodů.

Zdroj/abstrakt:

The new bird track Tatarornipes chabuensis ichnogen et. ichnosp nov. is described from the Lower Cretaceous Jingchuan Formation of Inner Mongolia. This ichnospecies is abundant in the well-studied Chabu area of central Inner Mongolia (Nei Mongol). In addition to the type locality (Chabu site 4), large samples are known from Chabu sites 1, 5 and 15, and the ichnogenus also occurs in the Cretaceous of Shandong Province. More than 50 well-preserved, measured tracks and representative trackways from five samples are illustrated to show diagnostic features and modifications attributable to preservation. The ichnospecies, which is characterized by robust digits that are unusually wide proximally, is easily distinguished from smaller Cretaceous avian ichnotaxa such as Koreanaornis and Aquatilavipes, which are smaller and more gracile in appearance.Tatarornipes also reveals a distinctive trackway pattern often characterized by long steps and minimal pes rotation. This ichnogenus is typically found in fluvio-lacustrine settings in association with saurischian (theropod and sauropod) dominated footprint assemblages.

Citace:

Martin G. Lockley, Jianjun Li, Masaki Matsukawa, & Rihui Li (2011) – Cretaceous Research (advance online publication).

Mikroraptor se živil ptáky

Zachované zbytky potravy jsou u fosilních obratlovců stále velmi vzácné a znamenají přímý důkaz pro vazby mezi predátorem a kořistí. Autoři popisují nový exemplář dromaeosaurida mikroraptora ze spodní křídy čínské provincie Liaoning, v jehož žaludku byly objeveny pozůstatky dospělého ptáka z kladu enantiornitů. Protože enantiorniti z jeholské fauny byli stromovými formami oproti převážně pozemním orniturům, je zřejmé, že také mikroraptor byl stromovou formou, a autoři tak podporují tuto adaptaci u bazálních dromaeosauridů a také stromovou teorii původu ptačího letu.

Zdroj/abstrakt:

Preserved indicators of diet are extremely rare in the fossil record; even more so is unequivocal direct evidence for predator-prey relationships. Here, we report on a new specimen of the small non-avian theropod Microraptor from the Early Cretaceous Jehol Biota, China that has the remains of an adult enantiornithine bird in its stomach. The new specimen helps to further reconstruct the dietary preferences of Microraptor. Furthermore, because Jehol enantiornithines were distinctly arboreal, in contrast to their ornithurine counterparts which were cursorial, this fossil suggests that Microraptor hunted in trees and strongly supports inferences that this taxon was also an arborealist. This discovery provides further support for the arboreality of basal dromaeosaurs and a ‚trees down‘ origin for bird flight.

Citace:

O´CONNOR, Jingmai, Institute of Vertebrate Paleontology and Paleoanthropology, Beijing, China; ZHOU, Zhonghe, Institute of Vertebrate Paleontology and Paleoanthropology, Beijing, China; XU, Xing, Institute of Vertebrate Paleontology and Paleoanthropology, Beijing, China.

Dinheirosaurus – revize

Evropský fosilní záznam diplodokoidů zástává zatím opomíjen, jedním z nich je i druh Dinheirosaurus lourinhanensis ze svrchní jury Portugalska, který se zde dočkal celkové revize. Holotyp, sestávající zejména z krčních a ocasních obratlů, sestává ze tří autapomorfií, včetně zúženého kýlu posteriorních krčních obratlů. Analýza pak dinheirosaura vykrývá jako sesterského k supersaurovi, a tento klad je sesterský ke zbylým diplodocinům. Dinheirosaurus ale má dva plesiomorficé znaky a jen dva kroky jsou potřeba k jeho výskoku vně kladu Flagellicaudata. Dále je amazonsaurus vykryt jako nejbazálnější rebachisaurid a zapalasaurus vně kladu limaysaurinů. Ze Španělska pak pochází velmi zajímavý materiál, včetně zřejmě nejranějšího diplodocida ze svrchní jury. Další taxon, připisovaný dinheirosaurovi, je podobný apatosaurovi a je zřejmé, že v Portugalsku svrchní jury byl druhý diplodocin v této době; potvrzuje to i kontakt Evropy a Severní Ameriky. Dikraeosauridi pak v Evropě v této době chybí, rebachisauridi pak jen ze spodní křídy – jejich nejstarší svrchnojurský zástupce se pak možná vyskytoval ve Španělsku.

Zdroj/abstrakt:

Although diplodocoid sauropods from Africa and the Americas are well known, their European record remains largely neglected. Here we redescribe Dinheirosaurus lourinhanensis from the Late Jurassic of Portugal. The holotype comprises two posterior cervical vertebrae, the dorsal series and a caudal centrum. Redescription demonstrates its validity on the basis of three autapomorphies: (1) posteriorly restricted ventral keel on posterior cervical vertebrae; (2) three small subcircular fossae posterior to the lateral coel on posterior cervical neural spines; (3) accessory lamina linking the hyposphene with base of the posterior centrodiapophyseal lamina in middle-posterior dorsal vertebrae. Phylogenetic analysis places Dinheirosaurus as the sister taxon to Supersaurus, and this clade forms the sister taxon to other diplodocines. However, this position should be treated with caution as Dinheirosaurus displays several plesiomorphic features absent in other diplodocids (including unbifurcated presacral neural spines, and dorsolaterally projecting diapophyses on dorsal vertebrae) and only four additional steps are required to place Dinheirosaurus outside of Flagellicaudata. We identify Amazonsaurus as the basal-most rebbachisaurid and recover Zapalasaurus outside of the South American Limaysaurinae, suggesting the biogeographic history of rebbachisaurids is more complex than previously proposed. Review of the European diplodocoid record reveals evidence for the earliest known diplodocid, as well as additional diplodocid remains from the Late Jurassic of Spain. A Portuguese specimen, previously referred to Dinheirosaurus, displays strong similarities to Apatosaurus from the contemporaneous Morrison Formation of North America, indicating the presence of a second Late Jurassic Portuguese diplodocid taxon. Along with Dinheirosaurus, these Portuguese remains provide further evidence for a Late Jurassic palaeobiogeographic connection between Europe and North America. No dicraeosaurids are currently known from Europe, but rebbachisaurids are present in the Early Cretaceous, with weak evidence for the earliest known representative from the Late Jurassic of Spain; however, more complete material is required to recognize early members of this clade.

Citace:

Philip D. Mannion, Paul Upchurch, Octávio Mateus, Rosie N. Barnes & Marc E. H. Jones (2011) – New information on the anatomy and systematic position of Dinheirosaurus lourinhanensis (Sauropoda: Diplodocoidea) from the Late Jurassic of Portugal, with a review of European diplodocoids.
Journal of Systematic Palaeontology (advance online publication).