Příjemné prožití…

…dnešního státního svátku přeje všem čtenářům autor (i s pachycefalosaurem 😉 )!

Zdroj obrázku: commons.wikimedia.org.

Dracorex a stygimoloch – synonyma pachycefalosaura

Již v minulosti se mnohokrát stalo, že nové dinosauří druhy, popsané třeba jen na základě fragmentárního materiálu, se později ukázala být synonymy již existujících druhů a že šlo o jedince v různých ontogenetických (vývojových) stádiích. Týkalo se to zhusta např. hadrosauridů, ceratopů, ale např. i tyrannosauridů. Podle nové studie paleontologů Jacka Hornera a Marka Goodwina představují tentýž příklad i taxony Pachycephalosaurus, Dracorex a Stegoceras. O možné vzájemné synonymitě se zmiňoval Jack Horner i při letošní výpravě do Montany.

Na základě lebeční histologie, morfologie a počítačové tomografie vývoje vnitřních partií lebky u zmiňovaných taxonů bylo zjištěno několik zásadních faktů. Prvně, u lebečního dómu, tvořeného silnou čelní a týlní kostí u druhu Pachycephalosaurus wyomingensis byla zjištěna hustá struktura, tvořená metaplastickou kostí s množství extrémně vláknité tkáně s málo vyvinutou buněčnou strukturou. U druhu Sytigimoloch spinifer byla naproti tomu zjištěna přítomnost otevřeného švu na vnitřní straně čelní kosti, indikujícího nedospělé (subadultní) vývojové stadium tohoto jedince. Tito dinosauři využívali metaplásii nejen k dosažení růstu, ale i ke změně velikostí a tvarů rohů, lebečních ornamentů a dómů, což vedlo k častým a nápadným změnám v charakteru lebeční ornamentace v průběhu růstu. Autoři tak dovozují, že Dracorex hogwartsia a Stygimoloch spinifer představují synonyma druhu Pachycephalosaurus wyomingensis s tím, že se jedná o jeho juvenilní jedince s obdobnými morfologickými znaky a zvětšující se lebkou. Počet pachycefalosauridů ze svrchní křídy Severní Ameriky se tak redukuje právě o tyto dva taxony.

Zdroj:

http://www.plosone.org/article/info:doi/10.1371/journal.pone.0007626 – studie, volně dostupná v žurnálu PLoS ONE

 

Nový nález obřího pliosaura v Anglii

Obří exemplář krátkokrkého druhohorního mořského plaza – pliosaura – by se nyní měl konečně stát předmětem vědeckého zkoumání. Exemplář, nalezený místním sběratelem a pořízený radou hrabství Dorset (a vystavený nyní ve zdejším muzeu) byl skutečným kolosem mořských hlubin; vodami dnešní Anglie se proháněl před 150 miliony let (a byl tedy mj. současníkem známých amerických dinosaurů ze souvrství Morrison – apatosaura, brachiosaura, stegosaura, alosaura apod.) a jeho lebka měřila stěží představitelných 240 cm při celkovém odhadu tělesné délky 10-16 m. Při srovnání s největší lebkou teropoda, známé z relativně kompletních pozůstatků (je jím Giganotosaurus carolinii se 195 cm u druhého exempláře) měl tento gigant "náskok" téměř půlmetr. Nálezy podobných gigantů ohlásily před nedávnem také norské arktické Špicberky, odkud pochází jedinci prozatím pojmenovaní "The Monster" a "Predator X" či Mexiko v roce 2002, odkud pro změnu pochází exemplář prozatím neformálně pojmenovaný "Monster of Aramberri"; u obou je délka odhadována na 15 m. Skutečně obří rozměry nového anglického jedince, jehož materiál sestává z kostí svrchní části lebky a části spodní čelisti, potvrdili i paleontologové Richard Forrest a David Martill, kteří se zřejmě budou na dalším výzkumu podílet. Všichni uvedení jedinci, dosud oficiálně nepojmenovaní, mohou teoreticky po korekci rozměrů představovat největší známé pliosaury.

Pliosauři byli dominantními predátory své doby, s krátkým krkem, vybaveným masívním svalstvem, krokodýlí lebkou s enormně silnými čelistmi, a silnými ploutvemi. Živili se i největšími rybami, snad i velkými ichtyosaury nebo jinými plesiosaury.

Paleontolog Richard Forrest s obřími fragmenty spodní čelisti dosud neidentifikovaného velkého pliosaura z Anglie. Zdroj: BBC.

Zdroj:

http://news.bbc.co.uk/2/hi/science/nature/8322629.stm

 

John Ostrom

Portrét legendárního novátora dinosauří paleontologie

Confuciusornis – sexuální dimorfismus a ornamentace peří

I když je Confuciusornis sanctus, bazální bezzubý pták z čínské spodní křídy, znám z mnoha set exemplářů, rekonstruovat bližší aspekty jeho života je stále obtížné. V poslední době se vyskytly snahy zpochybnit osteohistologické důkazy pokročilého stádia „ptačího" vývoje tohoto taxonu (s poukazem na druhové spektrum tělesné velikosti), ale také výskyt sexuálního dimorfismu u tohoto druhu, tedy výskyt dvou variací („morfů") v závislosti na pohlaví, vzájemně velikostně odlišných, a to poté, co prodloužená ocasní kormidelní pera (tzv. rektrice), považované za znak „mužského" morfu, ve všech případech neodpovídaly velikosti daných exemplářů. Podle autorů této studie však shora uvedené závěry nevysvětlují velikostní spektrum druhu C. sanctus, které není bimodální, nýbrž trimodální (tj. u kterého se vyskytují dokonce tři velikostní varianty), navíc by tato teorie vyžadovala existenci velkého, nepravděpodobného množství mláďat a navíc není podporována ani analogií – sexuálním dimorfismem u současných ptáků, u ketrých prodloužení kormidelních per nemá s pohlavím jakoukoli spojitost. Autoři tedy podporují tezi jak o jednoznačně „ptačí" historii a vývojové fázi taxonu, tak o existenci sexuálního dimorfismu, založeného na tělesné velikosti, a rovněž o existenci ornamentálních ocasních kormidelních per, často pozorovaných u recentních ptačích taxonů.

Zdroj/abstrakt:

Peters, W.S., and Peters, D.S. 2009. Life history, sexual dimorphism and ‚ornamental‘ feathers in the Mesozoic bird Confuciusornis sanctus. Biology Letters. doi: 10.1098/rsbl.2009.0574.

ABSTRACT: The life history of Confuciusornis sanctus is controversial. Recently, the species‘ body size spectrum was claimed to contradict osteohistological evidence for a rapid, bird-like development. Moreover, sexual size dimorphism was rejected as an explanation for the observed bimodal size distribution since the presence of elongated rectrices, an assumed ‘male‘ trait, was uncorrelated with size. However, this interpretation (i) fails to explain the size spectrum of C. sanctus which is trimodal rather than bimodal, (ii) requires implausible neonate masses and (iii) is not supported by analogy with sexual dimorphisms in modern birds, in which elongated central rectrices are mostly sex-independent. Available information on C. sanctus is readily reconciled if we assume a bird-like life history, as well as a pronounced sexual size dimorphism and sexually isomorphic extravagant feathers as frequently observed in extant species.

Deinonychus antirrhopus – osteologie

Tento dnes již legendární teropod, popsaný v roce 1969 Johnem Ostromem ze souvrství Cloverly (spodní křída) v americké Montaně, se rovněž dočkal své osteologické studie, zaměřené zejména na funkční implikace lopatky, končetin a také morfologii dlouhých kostí. Rozdíly v zakřivení drápů lze identifikovat jako ukazatele juvenilního stadia vývoje a přítomnost periosteálních kostních linií je důkazem pro určitá, jasně vymezená stádia růstu. Morfologie asymetrického spodního hřebenu (kýlu), typická pro živočichy šplhající po kmenech stromů, se u tohoto dinosaura vyskytuje rovněž, a to u předposledního prstního článku druhého prstu přední končetiny. Postranní orientace lopatkové kloubní jamky a přítomnost vazivového pojiva na spoji lopatky a kosti ramenní zřejmě umožňovaly přední končetině pohyb v širokém oblouku, kterým deinonychus mohl snadno dosáhnout úhlů daleko nad i pod horizontální rovinou. Podobně jako archaeopteryx měl i deinonychus robustní deltopektorální hřeben, na který se za života upínal mohutný pektorální sval. Na prvním prstním článku druhého prstu přední končetiny se nacházejí v tělu bližší části zřetelné postranní obruby. Všechny tyto anatomické znaky jsou dalšími důležitými důkazy morfologie chování tohoto důležitého teropoda, jakož i dalších příslušníků kladu Dromaeosauridae.

Zdroj/abstrakt:

Parsons, W.L., and Parsons, K.M. 2009. Further descriptions of the osteology of Deinonychus antirrhopus (Saurischia, Theropoda). Bulletin of the Buffalo Society of Natural Sciences 38:43-54.

ABSTRACT: Developmental and/or functional implications are described for aspects of Deinonychus antirrhopus scapula, pedal, and long bone morphology. Differences in claw curvature are identified as indicators of juvenile development, and the presence of periosteal rest lines as evidence for determinate growth is confirmed. The asymmetric ventral keel morphology that is characteristic of certain tree-climbing birds is also documented for the penultimate phalanx of the second pedal digit. The lateral orientation of the scapula glenoid and the presence of a scapulohumeral ligament would allow the forelimb an arc of movement that would reach angles extensively above and below the horizontal plane. Like Archaeopteryx, Deinonychus has a robust deltopectoral crest anchoring a robust pectoralis muscle. Proximal lateral flanges are present on the first phalanx of second manual digit. These features provide additional evidence concerning the behavioral morphology of Deinonychus and some other members of Dromaeosauridae.

Fruitadens haagarorum

Fruitadens haagarorum (rodový název, jak by se mohlo zdát, se nevztahuje k ovoci, ale k místu nálezu – lokalitě Fruita v americkém státě Colorado) je dalším z přírůstku letošní bohaté dinosauří nadílky (máme tu tedy jiné povolané osoby na dinosauří statistiku, ale mám dojem, že už musel letos padnout rekord v počtu nově popsaných rodů), a ne ledajakým. Tento ptakopánvý dinosaur ze sedimentů svrchní jury západu USA je totiž se svou délkou 65-75 cm v pátém roku věku a tedy za prahem dospělosti (hmotnost pouhých 0.5-0.75 kg) nejmenším známým představitelem kladu Ornithischia a úspěšně tak konkuruje i drobným teropodům "ptačích" linií; ptakopánvý podobných rozměrů dosud nalezen nebyl. Jedná se o bazálního příslušníka kladu Heterodontosauridae, prvního popsaného z území Severní Ameriky. Příslušníci této skupiny jsou známi až třemi typy zubů v čelistech, z čehož je odvozeno i jméno ("ještěři s více či s mnoha zuby"). Anatomické znaky lebky a zubů ukazují na ekologický generalismus a omnivorii (všežravost), vlastnost pro tyto dinosaury typickou; nález je tak překvapivý i z morfologického a paleoekologického hlediska. Heterodontosauridi, kteří jsou dosud známi ze svrchní jury a spodní křídy tedy zřejmě byli menší a méně specializovaní než jejich příbuzní ze svrchního triasu a spodní jury – tato ekologická generalizace tak trvala minimálně část z téměř 100 milionů let trvající existence tohoto kladu.

Zdroje:

Abstrakt:

The extremes of dinosaur body size have long fascinated scientists. The smallest (<1 m length) known dinosaurs are carnivorous saurischian theropods, and similarly diminutive herbivorous or omnivorous ornithischians (the other major group of dinosaurs) are unknown. We report a new ornithischian dinosaur, Fruitadens haagarorum, from the Late Jurassic of western North America that rivals the smallest theropods in size. The largest specimens of Fruitadens represent young adults in their fifth year of development and are estimated at just 65-75 cm in total body length and 0.5-0.75 kg body mass. They are thus the smallest known ornithischians. Fruitadens is a late-surviving member of the basal dinosaur clade Heterodontosauridae, and is the first member of this clade to be described from North America. The craniodental anatomy and diminutive body size of Fruitadens suggest that this taxon was an ecological generalist with an omnivorous diet, thus providing new insights into morphological and palaeoecological diversity within Dinosauria. Late-surviving (Late Jurassic and Early Cretaceous) heterodontosaurids are smaller and less ecologically specialized than Early (Late Triassic and Early Jurassic) heterodontosaurids, and this ecological generalization may account in part for the remarkable 100-million-year-long longevity of the clade.

http://www.nydailynews.com/news/national/2009/10/21/2009-10-21_tiny_dinosaur_fruitadens_haagarorum_believed_to_be_north_americas_smallest_plant.html

Citace:

Butler, R.J., P.M. Galton, L.B. Porro, L.M. Chiappe, D.M. Henderson, and G.M. Erickson. 2009. Lower limits of ornithischian dinosaur body size inferred from a new Upper Jurassic heterodontosaurid from North America. Proceedings of the Royal Society B 10.1098/rspb.2009.1494

Dinosauří vyhynutí v důsledku činnosti řas?

Řasy jsou vodními organismy, které mají v oceánech důležitou úlohu i dnes. Tyto mikroskopické organismy se obvykle vyskytují v malých koncentracích, dojde-li však například ke znatelnému oteplení vody nebo průniku nežádoucích látek z pozemních půdních sedimentů, může dojít k jejich prudkému rozkvětu, což může mít zničující následek na ekosystémy, a to nejen na mořské, ale i na člověka. Právě možným vlivem těchto organismů na vymírání na rozhraní K/T se zabývá studie, publikovaná nyní v žurnálu Environmental Geosciences.

Její autoři se zaměřili na pět hlavních globálních vymírání (ordovik/silur, devon/karbon, perm/trias, trias/jura a K/T, tedy křída/třetihory), která orámovala evoluční vývoj naší Země, a zjistili překvapivou skutečnost: každý zvýšený výskyt odumírání druhů koresponduje se zvýšeným výskytem fosilních řas stromatolitů, tvořících v mořích doslova celé rozsáhlé koberce. Tyto modro-zelené řasy, produkující toxiny a vyčerpávající svou činností zásoby kyslíku, byly nalezeny v dostatečném množství na to, aby mohly vyhubit velkou řadu nejen suchozemských, ale i mořských druhů.

Autoři zároveň upozorňují, že jiné populární teorie o tehdejším globálním vymírání, které fatálně postihlo i neptačí dinosaury, zejména pak teorie impaktní (tedy dopadu mimozemského tělesa), nekorespondují s většinou získaných důkazů. Změny klimatu, kolísání hladiny moří, sopečná činnost a dokonce i impakt mohly podle nich být pouze faktory podpůrnými, právě činnost stromatolitů pak ale byla hlavním "zabijákem". Zdůrazňují, že fosilní záznam ukazuje na vymírání v důsledku změn v životním prostředí. Pakliže by příčina vymírání byla čistě katastrofická, nastalo by vymírání mnohem rychleji, než ukazuje současný stav, a sice vymírání postupné.

Zdroj:

http://palaeoblog.blogspot.com/2009/10/killer-algae-killed-off-dinosaurs.html

Citace:

J.W. Castle and J.H. Rodgers, Jr. – Hypothesis for the role of toxin-producing algae in Phanerozoic mass extinctions based on evidence from the geologic record and modern environments. 2009. Environmental Geosciences 16: 1-23.

Tatankacephalus cooneyorum

Tento nový ankylosaur je popsán z fosilního materiálu spodnokřídového (stupně apt/alb) souvrství Cloverly v americkém státě Montana (pochází z něj také např. teropod deinonychus) a disponuje mnoha znaky, kterého ho odlišují od jediného dalšího ankylosaura, známého z tého formace, a sice druhu Sauropelta edwardsorum. Sedm charakteristik (výlučně v oblasti lebky, resp. zubů) má nový taxon rovněž společných se zástupci kladu Ankylosauridae; vzhledem k řadě znaků (přetrvávající přítomnost premaxilárních zubů, viditelná postranní temporální okna), ve srovnání s geologicky mladšími ankylosauridy protikladných, se jedná o bazálního příslušníka tohoto kladu.

Zdroj: abstrakt studie

Zalmoxes – osteologie

Také Zalmoxes shqiperorum, ornitopod známý z lokality Nalat-Vad (objevena 2002) z rumunského souvrství Sanpetru (nejsvrchnější křída, maastricht) ve známé pánvi Hateg se dočkal své osteologické studie, která poskytuje nové anatomické informace, zejména pokud se týká inter – a intraspecifické variability taxonu. V případě obou druhů, tedy Z. robustus a Z. shqiperorum, šlo v oblasti Transylvánie v té době zřejmě o sympatrické druhy a jejich koexistence na stejné lokalitě není mezi ornitopody ojedinělým případem. Z. shqiperorum je znám téměř z kompletní kostry, popsané roku 2003 (Weishampel et al.), na lokalitě pak byly nalezeny i další izolované fragmenty, náležející jak juvenilním, tak i dospělým jedincům.

Zdroj/abstrakt:

Godefroit, P., Codrea, V., and Weishampel, D.B. 2009. Osteology of Zalmoxes shqiperorum (Dinosauria, Ornithopoda), based on new specimens from the Upper Cretaceous of Nălaţ-Vad (Romania). Geodiversitas 31(3):525-553.

ABSTRACT: Nălaţ-Vad is a new fossil locality discovered in 2002 in the Sănpetru Formation (Maastrichtian, Late Cretaceous) of the Haţeg Basin (Transylvania, Romania). This site has, among others, yielded the most complete skeleton that can be referred to the ornithopods dinosaur Zalmoxes shqiperorum Weishampel, Jianu, Cziki & Norman, 2003, but also isolated elements belonging to both juveniles and adult individuals. This material provides new information about the anatomy of Z. shqiperorum, and about the inter- and intraspecific variability within Zalmoxes. Zalmoxes robustus (Nopsca, 1902) and Z. shqiperorum were apparently sympatric species in Transylvania by latest Cretaceous time. The co-existence in the same locality of two closely-related species is not an isolated case among ornithopod dinosaurs.

Stopy sauropodů v souvrství Cameros a nejmenší a největší dinosauří stopy

Tato studie je jakýmsi ohlédnutím za stopami sauropodů ze španělského souvrství Cameros, tvořícím asi 2% z celkového zdejšího úhrnu stop. Původce těhto stop lze identifikovat podle jednotlivých sériových vzorců anebo podle faktu, zda šlo o dinosaury využívající široké či úzké rozpětí končetin při chůzi. Série stop s úzkým rozpětím dominují v rozmezí od tithonu do berriasu (svrchní jura-spodní křída), se širokým rozpětím spíše po berriasu, i když úzké rozpětí v této lokalitě dominuje ještě v průběhu aptu. V této době je patrný rovnovážný stav mezi sériemi stop titanosauriformů a netitanosauriformů, i když druhá skupina je zastoupena přece jen početněji. Analýza stop v souvrství Cameros ukazuje, že nejvíce zastoupenými klady zde jsou Turiasauria + Euhelopidae, Rebbachisauridae a Titanosauriformes.

V této souvislosti bych chtěl ještě upozornit na nejmenší zaznamenané dinosauří stopy, objevené v Korejské republice a zanechané zřejmě mládětem teropoda vysokým pouze 10 cm; stopy pocházejí z doby před 125-110 miliony let (spodní křída) a jsou pouze asi 1.27-1.51 cm dlouhé. Stopy byly objeveny v loňském roce asi 320 km od korejské metropole Soulu (ostrov Changseon) a překonaly předchozí nejmenší stopy ze skotského ostrova Skye, objevené roku 2004. Odkazuji zde na článek o korejském dinosauřím pobřeží z 13.10.2008 – to, že tato země má obrovské fosilní bohatství, v dnešní době ještě málokdo ví.

Naproti tomu snad až 1.5 m dlouhé stopy sauropodů byly nedávno objeveny členy přírodní společenosti Oyonnax ve francouzské lokalitě Plagne nedaleko Lyonu. Jejich původci by tak vážili zhruba 40 tun a mohli být až 25 m dlouzí; vzhledem ke stáří (150 Ma) se pravděpodobně jednalo o diplodocidy. Jsem v této záležitosti velice opatrný, protože v minulosti bylo hlášeno více takových objevů a rozměry pak byly průběhem času výrazně korigovány, nicméně pokud by se rozměry potvrdily, jednalo by se o největší potvrzené rozměry dinosauřích stop vůbec (o 170 cm dlouhé stopě z australského Broome existuje jen málo informací).

Série dinosauřích stop ve francouzském Plagne – zanechali je zde giganti snad až 25 m dlouzí před 150 miliony let. Zdroj: http://www.sciencedaily.com/.

Zdroj/abstrakt:

Moratalla, J.J. 2009. Sauropod tracks of the Cameros Basin (Spain): identification, trackway patterns and changes over the Jurassic-Cretaceous. Geobios. doi: 10.1016/j.geobios.2009.06.006.

ABSTRACT: Sauropod tracks make up only about 2% of the Cameros Basin ichnocenosis, but they are present over the entire time span represented by the Cameros sediments. The makers of these tracks are identified in terms of their associated trackway pattern as either wide or narrow-gauge morphotypes. Narrow-gauge trackways dominate the Tithonian-Berriasian interval. Wide-gauge trackways become notably more common after the Berriasian, although narrow-gauge trackways are still present and dominate the Cameros ecosystems even during the Aptian. At this time an interesting equilibrium between titanosauriform and non-titanosauriform sauropod trackways is evident, although the latter are somewhat more common.
A review of the Iberian sauropod bone record suggests that Turiasauria + Euhelopidae, Rebbachisauridae and Titanosauriformes are the three groups mainly responsible for the Cameros Basin sauropod ichnocenosis.

http://www.newscientist.com/article/mg20427293.800-baby-dinosaur-made-tracks-as-it-fled-for-its-life.html

http://www.sciencedaily.com/releases/2009/10/091009132928.htm

 

První asijský diplodocid

Čína ohlašuje nový popis izolovaného ocasního obratle z geologického souvrství Qingshan v provincii Shandong, datovaného do období spodní křídy a s ním i upřesnění taxonomické pozice jeho někdejšího "majitele" coby pokročilého diplodocida (linie sauropodů, do níž patřili i známí diplodokus a apatosaurus). Tento obratel vykazuje celou řadu znaků, pozorovaných obvykle u pokročilých diplodokoidů či diplodocidů, jako např. mírně procelní střední část obratle, hluboký pneumatický otvor pod ocasním žebrem, ocasní žebra křidélkovitého tvaru či komplexní laminace neurálních obratlových trnů. Ty jsou apomorficky krátké a krátká je i středová část obratle (centrum) při porovnání k jeho výšce a při srovnání s centry jiných diplodocidů. Připočteme-li unikátní geografické umístění a stratigrafickou pozici, je nasnadě, že se jedná o nový taxon. Uvedený obratel je prvním nezpochybnitelným důkazem o výskytu diplodocidů v Asii; stalo se tak zřejmě v důsledku rozptylu linií neosauropodů z Evropy a Severní Ameriky v průběhu spodní křídy. Je to rovněž historický průlom do dlouho z fosilního záznamu vyplývajícího faktu, že tato linie sauropodů zmizela na přelomu jury a křídy.

Zdroj/abstrakt:

Upchurch, P., and Mannion, P.D. 2009. The first diplodocid from Asia and its implications for the evolutionary history of sauropod dinosaurs. Palaeontology. doi: 10.1111/j.1475-4983.2009.00909.x.

ABSTRACT: An isolated anterior caudal vertebra from the Qingshan (= Ch’ing shan) Formation (Early Cretaceous) of Shandong Province, China, is redescribed and shown to be an advanced diplodocid sauropod. This specimen possesses several derived character states that are typically observed in advanced diplodocoids or diplodocids, including the following: a mildly procoelous centrum; a deep pit-like pneumatic fossa immediately below the caudal rib; wing- or fan-shaped caudal ribs; and complex lamination of the neural spine. The neural spine is apomorphically short and the centrum is short relative to its height compared to those of other diplodocids, which, when coupled with the specimen’s unique geographical location and stratigraphical age, suggests that it probably represents a new taxon. This caudal vertebra provides the first convincing evidence that diplodocids were present in Asia, perhaps as a result of the dispersal of neosauropod lineages from Europe and/or North America during the Early Cretaceous. The discovery of a member of the Diplodocidae in the Early Cretaceous also indicates that this clade did not become extinct at the Jurassic/Cretaceous boundary as previously supposed.

Neovenatoridae a Megaraptora – nová jména kladů

V návaznosti na studii, jejímž hlavním cílem byl popis a fylogenetická pozice taxonu Neovenator, nyní autoři zdola citované studie ustanovili nové jméno kladu, Neovenatoridae. Ten zahrnuje taxony Aerosteon (Argentina), Australovenator (Austrálie), Fukuiraptor (Japonsko) a Neovenator (Velká Británie), a představuje tak dříve nerozpoznaný, ekologicky velmi rozmanitý klad s globálně roztroušenými taxony. Jedná se o taxony v minulosti převážně chybně klasifikované coby allosauroidy a megalosauroidy – tedy teropody, zahrnující téměř všechny velké formy po dobu téměř 85 milionů let a z pozdně křídových ekosystémů již neznámé. Zároveň jsou jeho součástí i taxony Chilantaisaurus (Čína) a argentinské taxony Megaraptor a Orkoraptor; to vyvrací hypotézu. Klad Neovenatoridae pak zároveň zahrnuje Megaraptora (rovněž nové jméno kladu, zahrnující taxony, vyznačující se dlouhými končetinami, pro dromaeosauridy typické, zadní končetiny dobře přizpůsobené k běhu, apendikulární pneumaticitou a celkově malou velikostí, tedy znaky konvergentně získanými teropody "ptačí" linie. Neovenatoridi tak představují velikostně rozmanitou skupinu teropodů, od 175 kg vážícího fukuiraptora po dvouapůltunového chilantaisaura. Toto hlubší rozkrytí diverzity allosauroidů má význam i pro celkové pochopení paleobiogeografie někdejší Gondwany: rozšíření spodnokřídových allosauroidů příliš nepodporuje teorie o rozvoji na území jižní polokoule, postupném rozpadu kontinentů v určitých oblastech či rozptylu taxonů. V rané fázi vývoje se však jednalo jistě o klady kosmopolitní.

Paleontolog Tom Holtz na DML připojilrovněž fylogenetickou analýzu; Neovenatoridae je sesterským taxonem Carcharodontosauridae uvnitř kladu Carcharodontosauria. Klad Sinraptoridae pak dle analýzy zahrnuje taxony Lourinhasaurus, Poekilopleuron a Metriacanthosaurus.

Zdroj/abstrakt a fylogenetická analýza v kostce:

Benson, R.B.J., M.T. Carrano & S.L. Brusatte. 2009. A new clade of archaiclarge-bodied predatory dinosaurs (Theropoda: Allosauroidea) that survived tothe latest Mesozoic. Naturwissenschaften doi:10.1007/s00114-009-0614-x

Abstract

Non-avian theropod dinosaurs attained large body sizes, monopolising terrestrial apex predator niches in the Jurassic-Cretaceous.
From the Middle Jurassic onwards, Allosauroidea and Megalosauroidea comprised almost all large-bodied predators for 85 million years. Despite their enormous success, however, they are usually considered absent from terminal Cretaceous ecosystems, replaced by tyrannosaurids and abelisaurids.We demonstrate that the problematic allosauroids Aerosteon, Australovenator, Fukuiraptor and Neovenator form a previously unrecognised but ecologically diverse and globally distributed clade (Neovenatoridae, new clade) with the hitherto enigmatic theropods Chilantaisaurus, Megaraptor and the Maastrichtian Orkoraptor. This refutes the notion that allosauroid extinction pre-dated the end of the Mesozoic. Neovenatoridae includes a derived group (Megaraptora, new clade) that developed long, raptorial forelimbs, cursorial hind limbs, appendicular pneumaticity and small size, features acquired convergently in bird-line theropods. Neovenatorids thus occupied a 14-fold adult size range from 175 kg (Fukuiraptor) to approximately 2,500 kg (Chilantaisaurus). Recognition of this major allosauroid radiation has implications for Gondwanan paleobiogeography: The distribution of early Cretaceous allosauroids does not strongly support the vicariant hypothesis of southern dinosaur evolution or any particular continental breakup sequence or dispersal scenario. Instead, clades were nearly cosmopolitan in their early history, and later distributions are explained by sampling failure or local extinction.

Tom Holtz comm.:

Includes MAJOR new phylogentic analyses (combining the ongoing work of the three authors).

Neovenatoridae includes Neovenator, Chilantaisaurus, and Megaraptora. The latter is a clade of gracile forms including Megaraptor, Fukuiraptor, Australovenator, Aerosteon, and (Maastrichtian) Orkoraptor.

Neovenatoridae is the sister taxon to Carcharodontosauridae in a larger Carcharodontosauria (= "Carcharodontosauridae" as I used it in Dinosauria II).

Other tidbits in the phylogenetic analysis in the supplementary data: Sinraptoridae includes Lourinhasaurus, Poekilopleuron, and
Metriacanthosaurus.

Megalosauroidea (aka Spinosauroidea) has the following structure (once Chuandongocoelurus and Pivetausaurus are a posteriori deleted):
+–Neotetanurae
`–+–+–Xuanhanosaurus
| `–+–Marshosaurus
| `–+–Condorraptor
| `–Piatnitzkysaurus
`–+–Monolophosaurus
`–+–Spinosauridae
`–+–+–Eustreptospondylus
| `–+–Magnosaurus
| `–Streptospondylus
`–+–Duriavenator
`–+–+–Afrovenator
| `–Dubreuillosaurus
`–+–Megalosaurus
`–Torvosaurus

Nový iguanodont z Francie

Popsán byl rovněž nový příslušník kladu Ornithopoda, a to ze spodnokřídových (svrchní barrem) usazenin burgundského regionu ve Francii. Nález sestává z několika obratlů a nekompletní lopatky. I přes zřetelné morfologické podobnosti s druhem Iguanodon bernissartensis jej nelze vzhledem k fragmentárnosti materiálu klasifikovat přesněji než jako Iguanodontia indet. (tedy iguanodont s nejistou taxonomickou pozicí). Při pohledu na francouzské nálezy středních a velkých ornitopodů z tohoto geologického období nelze než konstatovat, že žádný z exemplářů nelze klasifikovat na úroveň druhu.

Zdroj/abstrakt:

Knoll, F. 2009. A large iguanodont from the upper Barremian of the Paris Basin. Geobios. doi: 10.1016/j.geobios.2009.06.002.

ABSTRACT: The remains of an ornithopod dinosaur from the Upper Barremian (Lower Cretaceous) of Auxerre (Burgundy, France) are described. They consist of several vertebrae and a fragmentary scapula. Despite obvious morphological and dimensional affinities with the species Iguanodon bernissartensis , the state of the specimen does not allow any identification more precise than Iguanodontia indet . Reappraisal of the French Upper Barremian record of medium-sized and large ornithopods reveals that no specimen can be definitely determined to the specific level.

Nový maniraptor z japonské svrchní křídy

Publikován byl rovněž popis teropoda – zástupce kladu Maniraptora – ze svrchní křídy geologického souvrství Yezo z japonského ostrova Hokkaidó, a to v žurnálu Paleontological Research. Bohužel podle pravidel tohoto žurnálu bude studie dostupná až v průběhu jednoho roku od první publikace; doufejme, že se máme na co těšit…

Zdroj/citace:

Murakami, M., Hirayama, R., Hikida, Y., and Hirano, H. 2009. A theropod dinosaur (Saurischia: Maniraptora) from the Upper Cretaceous Yezo Group of Hokkaido, northern Japan. Paleontological Research 12(4):421-425.