Portrét jedné z nejskvělejších dinosauřích fosilií
Scipionyx samniticus je dinosaurem, pojmenovaným v roce 1998 italskými paleontology Cristianem dal Sassem a Marcem Signorem. Rodový název lze přeložit jako "Scipiův dráp" a byl rovněž poctou geologovi Scipionemu Breislakovi, prvnímu autoru popisu geologického souvrství, kde byl tento dinosaur objeven (1798). Druhový název je pak odvozen z latinského názvu Samnium, který označoval region místa nálezu. Tím je vápencové souvrství Pietraroia, asi 50 km od Neapole, datované do období spodní křídy (stupeň alb, asi 113 Ma).
Fosilie byla objevena již v roce 1981 amatérským paleontologem Giovannim Todescem, který ji pokládal za fosilního ptáka. Aniž si byl vědom důležitosti objevu, měl fosilii ve svém domě až do roku 1992, kdy ji svěřil právě Dal Sassovi (muzeum přírodní historie v Miláně) a Signoremu z neapolské univerzity (o exempláři se zmínili také Leonardi a Teruzzi v roce 1993). Ti záhy zjistili, že se jedná nejen o historicky prvního dinosaura popsaného z území Itálie, ale navíc o senznačně dobře zachovalou fosilii, čímž se ostatně formace Pietraroia proslavila již v minulosti. Popis scipionyxe pak byl s velkou slávou publikován v roce 1998, kdy tento teropod zdobil titulní stránku prestižního magazínu Nature. Laická veřejnost mu dala familiérní jméno Skippy, magazín Oggi pak pro změnu typické neapolské jméno – Ciro; byl znám také jako "teropod z Beneventa". Holotyp nemá oficiální označení, zahrnuje v podstatě kompletního jedince.
S. samniticus je představitelem kladů Theropoda, Tetanurae a Coelurosauria, tedy pokročilým teropodem s výrazně ptačí stavbou těla a odlehčujícími kostními dutinami. Má mnohé typické znaky celurosaurů, jako prodloužené křížové obratle, šlachami zpevněný ocas, zahnutou loketní kost a holenní kost delší nežli kost stehenní. Také on byl zřejmě opeřen, i když důkaz z fosilního materiálu o této skutečnosti nemáme. Co ovšem máme, jsou senzačně zachované části vnitřních orgánů, a to včetně průdušnice, střev, jater a obklopující svalové tkáně (ta se zachovala i v oblasti ramen a ocasu). Játra se zachovala tak dobře, že je velmi pravděpodobně autentická jejich původní barva i tvar. Z malé délky a relativně velké šířky střev lze usuzovat na velmi efektivní trávicí systém a mnoho nových poznatků odborníci získali i o umístění jednotlivých orgánů, které bylo v minulosti v podstatě předmětem pouhých spekulací. Tento drobný teropod (dospělí jedinci dosahovali délky maximálně kolem 2 m) se zřejmě pohyboval po mělkých lagunách, s vodami chudými na kyslík, což přispělo i k mimořádně dobré prezervaci fosilie, mnohem kvalitnější, než můžeme pozorovat např. u německého archaeopteryga.
Protože fosilie scipionyxe je pozůstatkem mladého jedince (lebka je dlouhá 5.2 cm, celý jedinec pak 23.7 cm), je velmi obtížná bližší klasifikace tohoto dinosaura. Nepochybné morfologické znaky směřují pouze ke kladům Coelurosauria (Holtz 2000, Holtz et al. 2004, Gishlick & Gauthier 2007) nebo Maniraptoriformes a bližší zařazení nám neumožňují (blíže – do skupiny kompsognatidů – ho zařadil pouze Peyer v letech 2004 a 2006). Je pravděpodobné, že se jedná o příslušníka dosud neznámé linie celurosaurů. Přesto jeho nález zůstane jedím z nejdůležitějších a nejskvělejších dinosauřích nálezů za posledních několik dekád – scipionyx se zařadil po bok brachylofosaura Leonarda či výjimečných fosilií z čínské provincie Liaoning.
Scipionyx samniticus v milánském přírodovědeckém muzeu. Zdroj: commons.wikipedia.org; Scipionyx samniticus: život a smrt, ilustrace Luise Reye ve spolupráci s C. dal Sassem a M. Signorem, zdroj: http://www.luisrey.ndtilda.co.uk/html/scipi.htm.
Zdroje:
http://en.wikipedia.org/wiki/Scipionyx
http://paleodb.org/cgi-bin/bridge.pl?action=checkTaxonInfo&taxon_no=57427
http://www.dinodata.org/index.php?option=com_content&task=view&id=7472&Itemid=67
http://home.comcast.net/~eoraptor/Coelurosauria.htm#Scipionyxsamniticus
Citace:
Poling, Jeff (1998). "Skippy the dinosaur". Journal of Dinosaur Paleontology. http://www.dinosauria.com/jdp/misc/scipionyx.html. Retrieved on 2007-03-01.
Dal Sasso, C. and Signore, M. (1998). "Exceptional soft tissue preservation in a theropod dinosaur from Italy." Nature, 392: 383-387.
jirimbloguje 
Napsat komentář