Mnichov – město piva

Ve čtvrtek jsem zamířil znovu k našemu západnímu sousedovi, tentokrát do bavorské metropole Mnichova, kde, ačkoli jsem již dvakrát byl, jsem nikdy neměl čas na zevrubnější prohlídku města. A po čtvrtečním výletu nezbývá než si říct, že jsem přišel o mnohé. Počasí vyšlo opět náramně, tedy letně, škoda jen výraznému zpoždění autobusu na příjezdu, díky čemuž se odpoledne stalo poněkud hektickým.

Po výstupu na samotném kraji města ve čtvrti Fröttmanning jsem si prohlédl stále ještě novotou vonící fotbalovou Allianz Arenu, která se nachází v bezprostřední blízkosti autobusového nádraží, a pak už jsem zamířil metrem do centra. Mým cílem bylo stihnout zdejší Paleontologické muzeum – to se naštěstí nachází asi deset minut cesty od hlavního nádraží. Ačkoli tato instituce nedosahuje velikosti např. berlínského nebo frankfurtského muzea, odborná stránka je maximálně na výši – Mnichov má větší počet specialistů jak na obratlovce (včetně dinosaurů), tak i bezobratlé. Již z prvního pohledu do hlavní haly, kde se nachází vše podstatné, je také jasné, že mnohem větší zastoupení než dinosauři mají savci (zejména sloni, mamuti, a nosorožci) a také mořští plazi, i když plateosaurus se v této společnosti nedá přehlédnout a určitě se neztrácí. Po výstupu do horních pater, kde najdete další expozice (vedle pro Německo takřka povinných kompsognata a archaeopteryga např. ryby, bezobratlí, ale také člověk) si můžete vychutnat pohled na famózního pteranodona a také na skupinku ramforynchů. V dalších prostorách – boční chodbě – nechybí ani geologická expozice a najdete zde taky vynikající materiál ichtyosaura stenopterygia. Exponáty jsou velmi přesně a podrobně popsány a z celé expozice je patrné úzké propojení s akademickou půdou, což je jedině pozitivní. Návštěvu tohoto muzea nelze než zájemcům o paleontologii vřele doporučit. Otevřeno je od pondělí do čtvrtka do 16 hodin, v pátek do 14 hodin, do muzea jsem se však dostal i na druhý pokus v podvečer po šesté hodině.

Poté jsem již spěchal na hlavní nádraží a za patnáct minut mě čekal další bod výletu – památník bývalého koncentračního tábora v Dachau. Tábor byl otevřen nacisty v roce 1933 především pro politické vězně a byl vůbec prvním koncentračním táborem na území Německa, který sloužil jako vzorový pro všechny pozdější tábory. Areál je ve velmi dobrém stavu, hospodářská budova je dnes upravena jako muzeum, jehož expozice historie tábora a nacismu vůbec je velice podrobně zpracována. Z táborových baráků byly zachovány pouze dva, z ostatních zbyly jen obdélníkové obrysy základových zdí, přesto to pro ilustraci podmínek, v jakých zde vězňové přežívali, bohatě stačí. Táboru dominuje památník s věnci před areálem hospodářské budovy, stromová alej a také kaple v zadní části. Návštěva je nutností pro každého zájemce o historii 20. století.

Po návratu na mnichovské hlavní nádraží jsem se pak konečně vypravil do centra Mnichova a postupně zhlédl všechny významné atrakce města, mezi nimi kopie antických staveb na Königsplatz (v čele s Propylájemi), Karlsplatz s věží Karlstor, gotickou katedrálu Frauenkirche z 15. století (vnitřek stojí určitě za to, stejně jako např. vnitřek blízkého kostela sv. Michala), náměstí Marienplatz s monumentálním komplexem radnice, muzeum hraček, kostel sv. Petra, legendární pivnici Hofbräuhaus (kde jsem vyzkoušel velice řízné mnichovské světlé pivo, ale vyzkoušet můžete i do litru čepované tmavé pivo Hofbräu), anglický park a zahradu Hofgarten, královskou Rezidenci nebo náměstí Odeonsplatz s Halou hrdinů. Řada těchto staveb musela být po válce zrestaurována, neboť i Mnichov byl těžce poškozen nálety, kterých bylo na město během války na sedm desítek (byl při nich nenávratně ztracen i originální Stromerův materiál spinosaura). Pivo a pivnice jsou ve městě všudypřítomné a již v podvečerních hodinách neuvěřitelně ožívají – zdá se, že v nich je snad celý Mnichov. Jistě k tomu přispělo i veskrze letní počasí – v ulicích byly skutečně davy. Po soumraku jsem se ještě vydal zdejší příměstskou drahou (jsou zde, jako v řadě dalších německých měst, dva typy dráhy – příměstská rychlodráha S-Bahn, propojená s metrem – U-Bahn) do olympijského komplexu, kde jsem si prohlédl olympijská sportoviště z roku 1972, včetně hlavní olympijské haly, věže Olympiaturm a olympijského stadionu, bývalého hřiště mnichovského Bayernu. Škoda, že vzhledem ke zpoždění autobusu nebyl čas si olympijský komplex prohlédnout za světla. Čas se již nachýlil, takže byl čas se dopravit zpět na autobusové nádraží Fröttmanning.

Chcete-li si udělat příjemný jednodenní výlet, určitě bavorskou metropoli doporučuji. Zajímavá je i atmosféra města při podzimních pivních slavnostech – Oktoberfestu – zde však lze doporučit návštěvu pouze milovníkům lidských davů…