Bactrosaurus

Portrét raného čínského hadrosaurida

Fosilní pozůstatky tohoto dinosaura byly nalezeny ve formaci Iren Dabasu v autonomním regionu Vnitřní Mongolsko v čínské části pouště Gobi a pojmenovány v roce 1933 slavným americkým paleontologem Charlesem Williamem Gilmorem jako Bactrosaurus johnsoni ("Johnsonův ještěr z Baktrie" – rodový název odkazuje na historický název velkého střednoasijského regionu, do něhož v širším smyslu patří i oblast nálezu, druhový pak na Alberta F. Johnsona, člena Grangerovy expedice do pouště Gobi). Jednalo se o představitele velké skupiny býložravých ornitopodů – hadrosaurů. Barnum Brown měl pro baktrosaura připravené jméno Paraiguanodon, to však nebylo nikdy publikováno a přestože se nachází stále v některých archívech a na snímcích, jedná se o nomen nudum.

Bactrosaurus žil v době před zhruba 97-85 miliony let, tedy v období svrchní křídy (stupně turon a santon), a jeho objevení tak mělo velký význam z hlediska rané evoluce této skupiny dinosaurů, protože patří k jejich nejranějším známým představitelům. Společně s gilmoreosaurem jsou známi z téměř kompletního kosterního materiálu, což je u těchto bazálních hadrosauridů vzácné. Holotyp B. johnsoni (AMNH 6553) tvoří levá čelistní kost a pravá kost zubní; fosilní materiál ostatních jedinců zahrnuje většinu postkrania a nové výzkumy odhalily i kraniální hřeben (viz níže). Fosilní materiál náleží šesti jedinců různých ontogenetických stadií; první fosilie pocházejí ze stejného stratigrafického patra jako současník Archaeornithomimus. Materiál popsaný z Uzbekistánu původně jako Bactrosaurus prynadai (Rjabinin 1939) dnes spadá pod taxon Tanius; ze stejné lokality pochází i materiál popsaný jako Bactrosaurus kysylkumensis (Nessov 1995), řazený dnes většinou odborníků (viz např. Horner & Weishampel v The Dinosauria) pod taxon Cionodon.

Taxonomická pozice baktrosaura je tedy Ornithischia – Ornithopoda – Genasauria – Iguanodontia – Iguanodontoidea – Hadrosauroidea – Hadrosauridae – Lambeosaurinae. V paleontologii však není nic definitivní, takže některé zdroje ho zařazují coby bazálního hadrosaurida, viz Mikko´s Phylogeny Archive; někteří autoři pak dokonce pouze coby bazálního hadrosauroida mimo klad Hadrosauridae (Godefroit et al. 1998 aj.). Jedná se tedy o geologicky staršího příbuzného velkého severoamerického lambeosaura, který ale vykazoval řadou znaků podobných iguanodontům (odtud také nepoužité Brownovo jméno), jako např. přítomnost tří vertikálně navrstvených zubů u každého zubu, což vytvářelo klasickou iguanodontní zubní "baterii", přítomnost maxilárních zubů či celková, velmi silná tělesná stavba. Dokonce byl původně vyobrazován jako iguanodon bez hřebenu a dle toho i klasifikován, viz např. Weishampel & Horner 1986 (chybné označování baktrosaura coby hadrosaurida bez hřebenu je bohužel na řadě stránek stále časté), což by byl další typický znak této skupiny dinosaurů, novější výzkumy materiálu baktrosaura a příbuzného gilmoreosaura ale odhalily mezi fosilním materiálem přítomnost alespoň fragmentu lebečního hřebene, který byl naopak zcela typickým znakem lambeosaurinů; hřeben vykazuje podobnost se známým parasaurolofem. Dalším, pro hadrosauridy netypickým znakem, je přítomnost relativně dlouhých neurálních obratlových výběžků, které největší délky dosahovaly v hrudní části páteře. Bactrosaurus dosahoval délky asi 6 m a výšky 2 m při kvadrupední postuře – jako většina jeho příbuzných ale velmi pravděpodobně dle potřeby střídal bipední a kvadrupední postoj. Hmotnost je nejčastěji odhadována na 1-1,5 tuny, někdy až na 3 tuny.

V roce 2003 byla publikována studie (viz níže ve zdrojích), která shrnula výsledky unikátní analýzy desítky tisíc dinosauřích obratlů pomocí počítačové tomografie a fluoroskopie. Nejen u baktrosaura, ale rovněž u jeho příbuzných rodů Brachylophosaurus, Gilmoreosaurus a Edmontosaurus, byly nalezeny viditelné stopy přítomnosti tumorů, a to včetně hemangiomů, desmoplastických fibromů, osteoblastomů a v menším rozsahu (cca. u 1% vzorků) i rakovinových metastáz. Hemangiomy byly přitom nalezeny u všech čtyř rodů, desmoplastický fibrom, osteoblastom a metastázy pak pouze u edmontosaura. Přitom byly zasaženy pouze obratle ocasní, což je jistě fakt bezprecedentní a unikátní. Kromě tumorů byly nalezeny i stopy osteoporózy či aneurysmálních kostních cyst. Protože byly tyto tumory zjištěny pouze u této skupiny dinosaurů, je zřejmé, že jejich výskyt úzce souvisel s environmentálními faktory (zejména zřejmě typem potravy, na kterou se hadrosauridi specializovali) či genetickou predispozicí.

Vlevo skelet baktrosaura, Fernbank Museum of Natural History, Atlanta, USA, zdroj: fagstaff.gpc.edu, vpravo rekonstrukce druhu B. johnsoni (ještě bez hřebenu), copyright Brian Franczak, zdroj: http://www.howstuffworks.com/.

Zdroje:

http://en.wikipedia.org/wiki/Bactrosaurus

http://www.dinodata.org/index.php?option=com_content&task=view&id=6162&Itemid=67

http://paleodb.org/cgi-bin/bridge.pl?action=checkTaxonInfo&taxon_no=57344

http://www.howstuffworks.com/bactrosaurus

Studie:

Rothschild, B.M.; Tanke, D.H., Helbling II, M. and Martin, L.D. (2003). "Epidemiologic study of tumors in dinosaurs". Naturwissenschaften 90 (11): 495-500. doi:10.1007/s00114-003-0473-9. http://www.springerlink.com/content/ktqqkxcqdc620keb/. Retrieved on 25 July 2008.

Weishampel, David B., and Horner, John R. – The hadrosaurid dinosaurs from the Iren Dabasu fauna (People´s Republic of China, Late Cretaceous), Journal of Vertebrate Paleontology 6(1) 38-45, March 1986