Nový paleontologický rok se povážlivě rozjíždí
A po ceratonykovi tu dnes máme další žhavou novinku – paleontologové Clifford A. Miles a Clark J. Miles z North American Museum of Ancient Life z Lehi v Utahu (USA) popisují lebku zbrusu nového ankylosaurida, pojmenovaného Minotaurasaurus ramachandrani ("Ramachandranův Minotaurův ještěr" – podle V.S. Ramachandrana, patrona paleontologie, který původně lebku pořídil a vystavil v kalifornském Victor Valley Museum, a rovněž podle stvoření z řecké mytologie).
Holotyp (INBR21004), sestávající z lebky s kompletními spodními čelistmi včetně kosti predentární, pochází z blíže neurčené formace z areálu pouště Gobi, a tedy z Číny nebo Mongolska – napovídá tomu materiál obklopující fosilie. Lebka je velmi dobře zachována a během fosilizace neprodělala zřejmě žádné výraznější deformace či disintegrace.
Lebka je pro ankylosaury typická, z horního pohledu rovnostranná a trojúhelníková a delší nežli širší. Osteodermy kolem rozšířených nosních otvorů jsou vykazují vysoký stupeň ornamentace a celé lebce dodávají býčí vzhled; odtud i rodový název, odkazující k řeckému Minotaurovi, postavě s napůl lidským a napůl býčím vzhledem. Celková morfologie mozkovny odkazuje k anlylosauridům primitivnějším, než jsou známí zástupci této skupiny z tohoto regionu Asie. Slabé vyvinutí výběžku týlní kosti odkazuje k rodu Saichania, mezičelistní kost, formující přední okraj patrové dutiny a oddělující tak čelistní kosti od kosti radličné, upomíná argentinský rod Pinacosaurus; s ním má minotaurasaurus podobné i zuby, včetně slabě vyvinutých hrbolků. Zobák na mezičelistní kosti je širší než vzdálenost mezi posledními maxilárními zuby; tělo kosti křídlové je téměř horizontálně situované, nikoli vertikálně, jako je tomu u rodů Tarchia a Saichania. Pyramidálně přetvořená povrchová kost na velké většině lebky (s výjimkou části lebeční klenby, jež se nachází za úrovní očnic) znemožnuje jakýkoli kvalitnější popis horní lebeční klenby. Růžky na kosti šupinové jsou užší a více zašpičatělé, něž u jakéhokoli známého ankylosaurida. Velká nadočnicová, bočně projektovaná ornamentace, upomíná rody Pinacosaurus a Saichania. Zachovalo se i několik osteodermů. které se ovšem zdají být pouze částečně scelené; pod očnicemi se dokonce nalézá jeden nescelený pár, což představuje unikátní znak. Očnice mají spíše kapkovitý, nežli kruhový tvar. Vnější nosní dutina je tvořena pouze jedním osteodermem, narozdíl od dvou, jako je tomu u pinacosaura. Povrch zobáku na mezičelistní kosti je pokryt sekundární dermální zkostnatělou tkání, což představuje rozdíl oproti většině asijských ankylosaurů; kost mezičelistní má obrácený, úzký, triangulární osteoderm, částečně přirostlý kolem předního okraje otvoru nosní dírky. Patrové partie mezičelistní kosti mají unikátní tvar, měnící se směrem zepředu dozadu a ústící v silný zoban. Nachází se zde rovněž dutina, která však nezasahuje do nosního výběžku mezičelistní kosti, jako u ankylosaura. Dolní čelisti jsou dobře zachované, s útlou predentárií – kostí typickou pro některé ptakopánvé dinosaury. Boční zuby jsou velmi hluboko vsazeny, jako u většiny ankylosaurů. Podél postranního okraje dolní čelisti je částečně přirostlý dlouhý, úzký osteoderm. Zubní řady zachovávají pozici při okrajích zubních kostí, tedy typickou pro primitivní ankylosaury. Aby bylo kompenzováno značné vsazení maxilárních zubů, jsou spodní čelisti nakloněné tak, aby mohlo dojít k efektivnímu skusu (jedná se o synapomorfii ankylosauridů pokročilejších než Cedarpelta). Predentární kost, v řezu subtriangulární, je útlá, užší a proporcionálně větší nežli u rodu Tarchia, ale nikoli do té míry, jako u rodu Euoplocephalus.
Maximální délka lebky byla 30 cm, celková šířka (včetně rohů kosti šupinové) 43 cm, délka pravé spodní čelisti činí 22.5 cm. Z těchto rozměrů lze usuzovat na ankylosaurida dlouhého asi 4.2 m, nescelené osteodermy ovšem mohou ukazovat na jedince, který ještě nebyl plně vzrostlý.
V levé čelisti bylo zřejmě (podle počtu zubních jamek) 17 zubů oproti 16 v pravé; 15 pak v levé kosti zubní oproti rovněž 16 v pravé. Maxilární zuby jsou o 25% větší než zuby v kostech zubních. Korunky se vyznačují velkým stupněm variability.
Autoři se zmiňují o důležitosti nového druhu z hlediska pochopení diverzity asijských ankylosaurů s tím, že na fylogenetické studii, odhalující přesnější pozici minotaurasaura v rámci kladu Ankylosauridae, se v této době pracuje.
Zdroj/volně stažitelné PDF:
jirimbloguje 
Napsat komentář