Albertosaurus

A dva vánoční dinosauří portréty…

Albertosaurus Napsal Jiří Meixner pro www.wildprehistory.org 9.9.2007

Klasifikace:
Saurischia
Theropoda
Neotheropoda
Tetanurae
Neotetanurae
Coelurosauria
Tyrannoraptora
Tyrannosauroidea
Tyrannosauridae
Albertosaurinae

Období:
svrchní křída (maastricht) 73-70 Ma

Délka:
9-10 m

Hmotnost:
1,5-2 t

Výskyt:
Red Deer River, Horseshoe Canyon, provincie Alberta, Kanada
Montana, New Mexico, Wyoming, USA ?

Druhy:
A. sarcophagus, Osborn 1905

Synonyma:
Laelaps incrassatus, Cope 1892
Dryptosaurus incrassatus, Lambe 1904
A. arctunguis, Parks 1928

Informace:

Poprvé byly pozůstatky tohoto dinosaura nalezeny již v roce 1884 ve slavné lokalitě na řece Red Deer v kanadské Albertě expedicí Geological Survey of Canada, vedenou slavným geologem Josephem B. Tyrrellem. Dvě nalezené lebky byly Edwardem Drinkerem Copem v roce 1892 zařazeny pod rod Laelaps, a to přesto, že tento název byl okupován a již v r. 1877 Marshem změněn na Dryptosaurus. Cope odmítl zařadit pozůstatky pod taxon vytvořený jeho hlavním rivalem, a tak se tohoto úkolu zhostil až v r. 1904 Lawrence Morris Lambe, který obě lebky zařadil pod taxon Dryptosaurus jako druh D. incrassatus. Až o rok později (tedy ve stejný rok, ve kterém byl popsán tyrannosaurus) byl nový teropod konečně poprvé správně popsán Henrym Fairfieldem Osbornem ve velmi stručné poznámce poté, co si Osborn uvědomil odlišnosti lebek od rodu Dryptosaurus. Osborn v popisu v podstatě odkázal na Lambeův velmi detailní popis z roku 1904. Zatímco rodové jméno odkazuje na místo nálezu, druhové lze z řečtiny přeložit jako „pojídač masa" – etymologie slova je stejná s „pohřební schránkou", což je význam, se kterým je sarkofág spojován nejčastěji.

Nejistota a rozpory mezi paleontology panují ohledně druhu Gorgosaurus libratus, popsaného v r. 1914 L. Lambem, který stále většina odborníků považuje za odlišný druh, někteří ho však s rodem Albertosaurus synonymizují (Russell 1970). Phil Currie se při výzkumu lebek v roce 2003 přiklonil spíše k tomu, že oba druhy jsou odlišné. Více světla by mohly přinést další nálezy lebečních fragmentů v Novém Mexiku a na Aljašce, které dosud nejsou detailně popsány. Albertosaurus a geologicky o málo starší Gorgosaurus jsou jedinými dvěma představiteli podčeledi Albertosaurinae. Za zmínku snad stojí ještě materiál, popsaný z Montany jako Albertosaurus megagracilis (Paul 1988, v r. 1995 přejmenován na Dinotyrannus), který je dnes považován za synonymum T. rex. Žádný z nálezů na území USA, řazený v minulosti odborníky pod rod Albertosaurus, nemá v současnosti jasnou pozici a zřejmě patří pod jiné taxony.

Holotyp označený NMC 5600 (druhý exemplář z Tyrrellovy expedice, NMC 5601, je paratypem) tvoří větší část lebky a fragmenty postkrania. Pod taxon A. sarcopahgus spadají i pozůstatky popsané Williamem Parksem v r. 1928 jako A. arctunguis (ROM 870), které však Russell v r. 1970 synonymizoval s A. sarcophagus. Albertosaurus byl jako ostatní tyrannosauridi bipední predátor a ve své době patřil k vůbec nejnebezpečnějším lovcům; je možné, že se nalézal vůbec na vrcholu pomyslné pyramidy potravního řetězce. Měl typické znaky, které ho spojují s jeho příbuznými – mohutné zadní (čtyřprsté, když první prst – hallux – byl zakrnělý a při chůzi se nedotýkal země) a drobné, i když robustní dvouprsté přední končetiny, dlouhý ocas, vyvažující masívní hlavu, silné čelisti, vybavené dlouhými zuby, a zřejmě i scelené nosní kosti, ze kterých vycházel mimořádně silný stisk čelistí představitelů čeledi Tyrannosauridae. Albertosaurus měl až 60 zubů zakřivených do banánovitého tvaru a jako u ostaních tyrannosauridů u něj můžeme nalézt dva typy zubů, když na samém konci premaxilly horní čelisti byly zuby menší a s výrazně menšími mezerami než v ostatních částech čelistí. Ačkoli můžeme albertosaura bez okolků označit jako velkého teropoda, velcí jedinci mohli dosahovat až desetimetrové délky, ve srovnání s příbuznými daspletosaurem a především tyrannosaurem byla jeho tělesná stavba přece jen výrazně lehčí, když většina odborníků odhaduje jeho tělesnou hmotnost kdesi na úrovni dnešního afrického nosorožce, tedy kolem 1,5-2 t. Lebka, přestože stále masívní, byla také v porovnání s nimi menší a lýtková kost delší, blížící se ornithomimidům; někteří odborníci proto vyvozují, že Albertosaurus mohl dosahovat rychlosti až 52 km/h, zejména jeho mladí jedinci. Do dnešního dne známe pozůstatky více než 30 jedinců, z čehož 22 bylo nalezeno na jednom místě – dnes již slavné lokalitě Dry Island Bonebed v povodí řeky Red Deer, kde bylo expedicí Barnuma Browna v roce 1910 odkryto nejprve 9 a v letech 1997-2005 při obnoveném výzkumu dalších 13 jedinců; mezi nalezenými je i exemplář pouze dvouročního albertosaura (s délkou 2 m a hmotností cca. 50 kg) a jeden velmi starý, desetimetrový jedinec. Na rozdíl od tyrannosaura, kde jedince nalézáme izolovaně, tak u albertosaura můžeme spekulovat o možné taktice společného lovu, podobně jako např. u jihoamerických teropodů z čeledi Carcharodontosauridae (Phil Currie dovozuje, že místo, kde albertosauři společně zahynuli, nebylo „pastí" na predátory jako asfaltové jámy La Brea u Los Angeles, a je tudíž blíže teorii o lovu ve smečce; jiní odborníci jsou ovšem skeptičtější a spíše hromadné úmrtí připisují přírodní katastrofě). Nález více jedinců pohromadě rovněž umožnil provést histologické studie a odvodit graf růstové křivky, ze kterého je patrné, že největší nárůst hmotnosti nastával ve zhruba čtyřleté periodě končící zhruba 16. rokem věku, a to až o 122 kg ročně – tato perioda zřejmě končila pohlavní dospělostí a pak růst pokračoval po celou dobu života, ovšem v mnohem menší míře. Většina nalezených jedinců je starších 14 let; vzácnost pozůstatků mladých jedinců je dána křehkostí kosterního materiálu mladých jedinců a tím jeho horší predispozici k zachování. Další studie potvrzují, že již po dosažení dvou let věku byli albertosauři větší než většina predátorů té doby, dosahovali dominantního postavení v ekosystému a úmrtnost byla zřejmě v této fázi velmi malá. Zdvojnásobovala se pak dvakrát – kolem dvanáctého a šestnáctého roku věku, zjevně jako důsledek vysokých fyziologických nároků, stresu a zranění. Jen málo jedinců se dožilo věku, kdy dosahovali maximálních rozměrů, a naše šance najít „ty největší" tak bude velmi malá.

Albertosaurus žil na počátku geologické formace maastrichtu (stáří 73-70 Ma je odvozeno od stáří formace Dry Island Bonebed, odkud známe většinu exemplářů, objevuje se i rozpětí až od 76 Ma, tedy z období kampánu), posledního křídového útvaru, v rozsáhlé oblasti na západ od vnitrozemského křídového moře, a jeho pozůstatky nalézáme nejčastěji v deltách a záplavových zónách velkých řek, které do tohoto moře ústily. Jeho současníky byli jak velcí hadrosauři (edmontosaurus, saurolofus, hypakrosaurus atd.), tak i ceratopsidi, ornithomimidi a ankylosauridi – všichni představovali potencionální kořist. Albertosauři představovali dominantní predátory té doby, jež nemohli menší predátoři z čeledí Troodontidae či Dromaeosauridae výrazněji ohrozit.

Oba původní exempláře z Tyrrellovy geologické expedice jsou v současné době vystaveny v Canadian Museum of Nature v Ottawě. Pozůstatky většiny z 22 exemplářů nalezených v Dry Island Bonebed jsou v newyorském American Museum of Natural History a v Royal Tyrrell Museum of Paleontology v kanadském Drumhelleru. Parksův „A. arctunguis" je uložen v Royall Ontario Museum v Torontu.

Zdroje:
http://en.wikipedia.org/wiki/Albertosaurus
http://paleodb.org/cgi-bin/bridge.pl?action=checkTaxonInfo&taxon_no=56319
http://www.fmnh.helsinki.fi/users/haaramo/Metazoa/Deuterostoma/Chordata/Archosauria/Ornithodira.htm#Dinosauria
http://home.myuw.net/eoraptor/Tyrannosauroidea.html#Albertosaurussarcophagus
http://www.dinoruss.com/de_4/5a66afa.htm

Albertosaurus. Zdroj: br.geocities.com.