Sušice, 8.4.2017

8 dub

Na další výlet jsem se vydal na šumavské podhůří, do bývalého královského města, proslulého výrobou sirek.

Sušici založili rýžovníci. Historici nevědí, kdy bylo město založeno, s nějvětší pravděpodobností do 11. století. Již tehdy tu totiž fungovalo pohřebiště na úpatí Svatoboru – v Ráji. O dataci se zasloužil obolos mrtvého v hrobě malého chlapce.
Minci dal razit první český král Vratislav I.

Za časů Bogenů

přinesla patrně přemyslovská princezna Ludmila. Po vymření rodu se Sušice dostala do majetku bavorských vévodů. To se ale českým panovníkům pramálo líbilo a o Sušici se začaly vést boje. Vše se nakonec vyřešilo smírem a Přemyslovci Sušici s vévody bavorskými vyměnili za jiné statky.

Zakladatel neznámý

Na českém trůnu v té době seděl Přemysl Otakar II. Snad to byl on, kdo v místě malé osady založil královské město, nedochovaly se o tom žádné písemné doklady. Později dal král Jan Lucemburský Sušici opevnit hradbami, věnoval jí první známá privilegia a do kamene nechal vytesat nápis, který říká, že dal město obehnat zdí (dnes ho můžete vidět v budově radnice).

Hodně divocí husité

Za husitských válek se Sušice stala centrem radikálních táboritů. Táboři se zcela rozžehnali s katolickou církví, zvolili si svého vlastního biskupa a uskupili se v městský svaz v čele s Táborem. Plenili kláštery a zabíjeli mnichy. Jejich města připomínala svým zřízením městské republiky. Po skončení husitských král Jiří z Poděbrad oblehl jejich hlavní města Tábor a Písek a přinutil je k poslušnosti. Tak se i ze Sušice stalo město umírněných kališníků.

Sláva Sušice

„Buď, cos byla Sušice, bohatá a plodná učenci,“ napsal Jan Campanus Vodňanský. A nikoliv neprávem. V době před Bílou horou se Sušice stala venkovským humanistickým ohniskem. Žil tu učený Tomáš Soběslavský, hudební skladatel, překladatel a básník, ale především jeho syn Mistr Adam Rosacius z Karlsperka. Po jeho návratu z univerzity se okolo něho utvořila učená humanistická společnost. Členové se navzájem častovali latinskými básničkami a ve styku byli i s mnohými jinými učenci své doby. V Sušici se rovněž vařily slady a vyvážely do Bavor, z Bavor pak po stejné stezce putovalo do Sušice bílé zlato – sůl. Obchodníci bohatli a stavěli si překrásné domy tu a tam pokreslené sgrafity.

Pád Sušice

Renesanční nádheru záhy zničila třicetiletá válka. Kališnická Sušice se hned na jejím počátku účastnila stavovského povstání, město tedy okupovalo císařské vojsko v čele s generálem Marradasem. Sušice se vzdala ještě dříve než bylo stavovské povstání definitivně poraženo na Bílé hoře. Po zbytek války Sušicí křižovalo několik armád, jednou císařské pluky, podruhé Sasové, pak zase Švédové. Do Sušice přicházeli vojáci, ze Sušice odcházeli ti, kteří se nechtěli vzdát víry otců. Zbytek obyvatelstva pozvolna přestoupil na katolickou víru. Na konci války se v Sušici usadili kapucíni, moderní řád baroka, a po válce si tu vybudovali klášter. Ten se stal ve své době centrem vzdělanosti.

Později město začalo upadat. V roce 1679 až 1681 kosil její obyvatele mor, v roce 1707 podlehlo mnoho domů požáru, staré obchodní stezky přestaly vyhovovat potřebám doby a nově budované císařské silnice Sušici míjely. Původní kulturní a obchodní centrum se stalo městem chudých řemeslníků.

Na úsvitu nové doby

V devatenáctém století se Sušice začala vzmáhat. V roce 1839 se do Sušice vrátil Vojtěch Scheinost, někdejší truhlářský tovaryš, který odešel hledat své štěstí do Vídně. V hlavním městě říše poznal Marii Urbancovou, díky ní i tajemství výroby sirek. S vynálezem své doby se vrátil do Sušice. Zprvu sirky vyráběl podomácku, v malém. Poptávka byla ale veliká, proto se Scheinost spojil s bohatým židovským obchodníkem Bernardem Fürthem. V Sušici vyrostla první velká továrna na sirky. Scheinost však dělal pouhého ředitele, podnik patřil Fürthovi, po jeho smrti proto z naspořeného kapitálu postavil vlastní sirkárnu pod Svatoborem. Továrna tu stojí doposud, dnes se tu místo sirek vyrábějí kelímky. Začaly tu postupně vznikat i další továrny. Z ospalé díry se tak pomalu rodilo průmyslové město.

Seitzovo letovisko

Dalším významným impulsem v dějinách města bylo působení prvorepublikového starosty Jana Seitze. Seitz využil toho, co nabízela doba, a vybudoval ze Sušice v průběhu let hojně navštěvované letovisko. Nacistická okupace a komunistický režim pověst Sušice jako turistického centra zničily. Dnes se Sušice z utržených šrámů pomalu vzpamatovává.

 

S využitím textu na zdroji z webu:  http://www.susice-sumava.cz/historie.php

 

Reklamy

Dobruška, 29.10. 2016

29 říj

Poslední můj letošní výlet do českých luhů a hájů mířil do východních Čech, kde se nachází v údolí Zlatého potoka (Dědiny) největší město okresu Rychnov nad Kněžnou, Dobruška.

V osadě Podchlumí je doloženo osídlení z doby bronzové. První zmínka o městě pochází z roku 1320, město dále spravuje části obce Běstviny, Domašín, Chábory, Spáleniště, Pulice, Mělčany a Křovice.  Bylo sídlem děkanátu, prvý plebán je doložen rokem 1354.  V r. 1493 je doložen cech řeznický, přibývá i celá řada cechů dalších – soukenický, koželužský (zrušeny do 1860) aj.  Po roce 1495 získalo město za Trčků z Lípy výroční, týdenní a koňské trhy, prodával se ječmen, slad i sůl, byla centrem opočensko-frymburského panství, nastával hospodářský rozkvět kraje, kvetl obchod.  Po třicetileté válce nastává úpadek, k podorlickému povstání v r. 1628 se připojila i Dobruška jako jediné město, připadlo po konfiskacích Colloredům-Waldsee, město mělo samosprávu, k r. 1713 jsou doloženi dva konšelé, 1793 regulovaný magistrát za vlády Josefa II.  V r. 1740-63 během válek o dědictví rakouské kraj vyčerpávaly vojenské manévry, ranění a vojsko zde byli i v r. 1866 po bitvě u Hradce Králové. V letech 1849-1945 platí obecní zřízení, okresem se město stalo jen dočasně 1850, pak až v r. 1944.  V 19. století vznikají průmyslové závody, různé vlastenecké spolky, je zavedena železnice.  V roce 1866 podstoupilo město nejhorší požár v historii, po níž musela být značná část města znovu vybudována. Již 5.října 1918 je vyhlášena samostatnost, válka si vyžádala ale mnoho obětí. Po válce vzniká řada budov – sokolovna, Husův sbor (1936), občanská záložna aj.  Po r. 1945 nastává kolektivizace a nucená industrializace, likvidovány jsou soukromníci.  V r. 1926 navštívil město prezident republiky T.G. Masaryk. V r. 2003 byla v centru města prohlášena Městská památková zóna. Město má asi 7 tisíc obyvatel.

Radnice v Dobrušce

Náměstí F.L. Věka čp. 1, radnice (renesanční po 1565 s románskou křtitelnicí, jedna z nejcennějších radničních budov u nás s ranými obrazy malíře Františka Kupky) od severu s arkádovou hodinovou věží a obloučkovým zdobným štítem radniční budovy vpravo. Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Dobruška.

Mezi památkami je nutno zmínit radnici čp. 1, spolu s dalšími budovami se nacházejícími na historickém středu – obdélníkovém náměstí F.L. Věka, renesanční po požáru v r. 1565 s románskou křtitelnicí v obřadní síni, nejstarší hmotnou památkou města vůbec. Jsou zde i raná díla malíře Františka Kupky (1871 Opočno-1957).  Kostel sv. Václava byl dřevěný (dol. 1350 po založení města), pozdně gotický z počátku 16. století, zbarokizován v letech 1709-24 (M. Rossi). Za městem je se hřbitovem snad rovněž gotický kostel sv. Ducha, přestavěn renesančně v r. 1687 (zvonice, r. 1588 renesanční zvon), barokně po r. 1761 s poustevnou z let 1767-82. Před radnicí je barokní Mariánský sloup (1736, O. Decker).  Barokní ráz města z 18. století udává dům v Poddomí čp. 185, rodný dům národního buditele Františka Ladislava Heka (satiry, epigramy, 1769-1847, proslaven A. Jiráskem a televizním seriálem jako F.L.Věk). Židovské osídlení od 16. století, hřbitov založen v r. 1675 barokně, synagoga po 1721 barokně (1866 novogoticky), 1881 rozšířen na 2400 hektarů, v Rabínském domě, dnes muzeu, je jediná zpřístupněná mikve v ČR (18. století). V domě čp. 43 s empírovým portálem je dnes městské lapidárium. Městský hřbitov vznikl v r. 1874, je zde např. hrobka rodiny Laichterových (knihkupec, vydával spisy TGM).  Socha sv. Jana Nepomckého je barokní z r. 1712. Dům u Rýdlů (čp. 17, náměstí F.L. Věka, hotel) má secesní výzdobu.  Blízká Křížová cesta ke Studánce byla vysvěcena roku 1904. Stará kovárna čp. 364 je ze 17.-18. století.  Kromě F. L. Heka se zde narodil hudební skladatel Augustýn Šenkýř, malíř Alois Beer, divadelník František Adolf Šubert, herec Karel Lier, působil zde v raném období malíř František Kupka. Koná se zde řada festivalů, např. letní muzicírování nebo Hekův festival od r. 2011.

Centrum Dobrušky (doloženo 1320) s náměstím F.L. Věka z leteckého pohledu, na náměstí radnice (renesančně po 1565), s Mariánským sloupem (1736), vpravo kostel sv. Václava (gotický 14. stol., poč.  16. století, barokně 1709-24 M. Rossi). Zdroj:  https://cs.wikipedia.org/wiki/Dobruška.

 

Hrad Návarov, 22.10.2016

22 říj

Po výletu do nedaleké Nelahozevsi jsem se rozhodl učinit další víkend opět v hradním znamení. 7 km severovýchodně od Železného Brodu se v okrese Jablonec nad Nisou jako jeden z mála hradů tohoto okresu nachází Návarov, a to nad soutokem řeky Kamenice a potoka Zlatníka. Byl zván stráží Kamenice.

Lokalita byla dle archeologických nálezů osídlena již v závěru 13. století, tvrz ovšem vznikla zřejmě až v polovině 14. století, kdy se po ní psal Adam Heřman z Heřmanic.  K vybudování dnešního hradu Návarova pak došlo asi až po roce 1380 Jindřicha z Návarova rodem z Valdštejna, který se po něm psal právě k roku 1380, pak byl majitelem milec Václava IV., Jan Čúch ze Zásady, poté se dostává do majetku mocných Zajíců z Házmburka, v r. 1469 jej ovšem dobyla na Janu Zajíci vojska krále Jiřího z Poděbrad.  V roce 1622 jej v rámci konfiskací po Bílé hoře získal Albrecht z Valdštejna, ten jej v r. 1627 převedl jako léno Gertrudě de Lamotte, byla zde prováděna tvrdá protireformace. V roce 1643 zásluhou jejího syna Vincence se hrad statečně, ale marně bránil nájezdu Švédů, ti jej následně využívali na loupežné přepady  a jako řada dalších hradů u nás byl tedy císařem Ferdinandem III. v r. 1644 zbořen z obavy, aby se znovu nestal jejich opěrným bodem. Stavební kámen byl o 20 let později použit na nedaleký zámek Návarov s kaplí Nanebevstoupení Páně, postavený Marií Angelikou Lamottovou z Frintroppu, provdanou Nounkelovou, barokně v letech 1664-66.

Ostroh chránily tři skalní, hluboké příkopy, z předhradí, dostupném za prvním příkopem a hradbou se dvěma baštami, se nedochovaly žádné zbytky. Za předhradím byl příkop, val a opět příkop. Vlastní hrad pak má obdélné až šestiboké gotické jádro a strmý skalní ostroh, do poboření v 17. století měl stále značný význam. Zde byl vybudován kamenný palác, kryjící přístupovou cestu od jihu, hrad však neměl velkou věž a lze jej vřadit do kategorie hradů s plášťovou zdí.  Jádro bylo obehnáno hradbami, zachovala se řada skalních sklepů.  Hrad prošel více stavebními fázemi. Původní rozsah byl jen dnešní vnitřní hrad, byla zde i kulisová brána a hospodářské stavby. Vnější opevnění s baštami i vysunuté opevnění pod nárožím jádra vzniklo zřejmě po r. 1469 jako reakce na dobytí a zčásti využívalo skalní terén.

Na hrad vede naučná tzv. Palackého cesta podél Kamenice ze Železného Brodu.

Zříceniny hradu

Návarov, šestiboké gotické jádro hradu bez velké věže, vybudovaného složitým postupem po roce 1380 na místě staršího osídlení, rozšířeného po r. 1469, v 17. století nedaleko vznikl zámek. Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Návarov_(hrad).

Nelahozeves, 15.10.2016

15 říj

Moje další cesta mířila nedaleko z Prahy. 22 km severně v okresu Mělník se nachází městečko Nelahozeves,  proslavené především jako rodiště skladatele Antonína Dvořáka.

Osídlení v okolních lokalitách (Lobeč aj.) se datuje do mladší doby kamenné. První zmínka o vsi pochází z roku 1352, patřila českému knížeti, pak pražské kapitule,  od husitských válek pak znovu panovníkovi, v r. 1469 připadla Řehořovi z Heimburka.  V letech 1544-58 získal ves i s mlýnem a poplužním dvorem Florián Gryspek z Gryspachu, kolem r. 1553 začíná budovat renesanční zámek s velkou knihovnou a obrazárnou, jeho syn Blažej pak zámek dokončil roku 1613 zhruba do dnešní podoby.  Zadlužené panství po jeho smrti (1620) získala r. 1623 kněžna Polyxena z Lokbovic. Šlo o deset vsí, které značně utrpěly zejména od Švédů ve II. polovině 17. století, jako fideikomise od r. 1677 zůstaly v majetku Lokboviců až do reforem v r. 1848, jako samostatný velkostatek pak i po pozemkové reformě až do poloviny 20. století. V roce 1845 se začala budovat železniční trať z Prahy na sever, dokončena byla roku 1851, velký význam ale vždy měl provoz na řece Vltavě.  Zvýšený terén chránil město před záplavami, největší byly v letech 1784, 1845 a 1890, regulace toku proběhla na přelomu 19. a 20. století,  intenzívní lodní doprava vznikla až ve 20. století.  Nejslavnější osobností je hudební skladatel Antonín Dvořák, který se zde narodil v roce 1841 a v jeho rodném domě je dnes muzeum. Klidné městečko má dnes asi 1950 obyvatel.

Z památek je nutno zmínit kostel sv. Ondřeje, zmíněný roku 1352 spolu se vsí, gotický s původním presbytářem, s křtitelnicí z baroka z 18. století,  se zvony z let 1812 a 1864, varhany z r. 1881, r. 1841 zde byl pokřtěn Antonín Dvořák.  Je zde dřevěná hranolová zvonice z 19. století. Jeho rodný dům je v Kralupské ul. č. 12, (klasicistní poč. 19.stol.) v r. 1951 byl zde otevřen památník, v současné době probíhají expozice dle scénáře Karla Mikysy z r. 1971. Roku 1997 proběhla rekonstrukce přilehlého krámu do stavu z doby života skladatele.  Každoročně se zde konají slavnosti Dvořákova Nelahozeves, a to ke dni jeho narození – 8. září.  Největší zajímavostí a turistickou atrakcí je ovšem zámek, kde se dnes nachází s největší zámeckou knihovnou v ČR (65 tis. svazků)  a rozsáhlou sbírkou španělského malířství 16.-17. století. Stavbu tohoto skvostu renesanční architektury započal Florián Gryspek z Gryspachu po r. 1553, zásadní byla blízkost pražské rezidence, byl poradcem císaře Ferdinanda I., v r. 1588 byly práce přerušeny, po roce 1614 pokračoval jeho syn Blažej, roku 1623 jej získali Lobkovicové, jejichž roudnické větvi patřil s výjimkou let 1950-93.  Po třicetileté válce započal Václav Eusebius Popel s obnovou zámku, úpravy následovaly v 60. letech 19. století, novorenesanční F. Riedla (1876) se neuskutečnily. V roce 1993 byl zámek restituován. Dnešní expozice zahrnuje dvanáct zámeckých pokojů, vystaven je i nábytek, zdobený technikou pietra dura, dvě místnosti jsou věnovány lovu.

Pohled na nelahozeveský zámek ze železniční zastávky Nelahozeves-zámek

Nelahozeves, železniční trať (na Prahu po r. 1845), v pozadí renesanční zámek (asi 1553-1613 Gryspeky se sgrafitovou výzdobou průčelí, úpravy Lobkoviců, jimž panství náleželo od 17. století, zámek jim patří dodnes).  Jsou zde sbírky španělského malířství 16.-17. století a naše největší zámecká knihovna.  Zdroj:  https://cs.wikipedia.org/wiki/Nelahozeves. 

 

8.10.2016, hrad Rýzmburk u Oseka

8 říj

Můj další výlet po návratu z krátké polské dovolené mířil opět na hrady. Tentokrát byl cílem jeden z našich nejrozsáhlejších a nejpamátnějších hradů u severočeského Oseka – Rýzmburk.

Hrad byl založen zřejmě v I. polovině 13. stoleté snad králem Václavem I.,  roku 1250 jej získal do držení kastelán Boreš, zakladatel mocného rodu Hrabišiců, který hrad neúplně dokončil.  Hrad byl založen na strategicky důležité stezce z Čech do Saska.  Dle průzkumů vznikla jedna z věží před rokem 1248-49. Rod Hrabišiců patřil k nejmocnějším našim rodům, významně se podílel na výstavbě celých severozápadních Čech, řada jeho představitelů zastávala nejvyšší dvorské funkce.  Založili rovněž osecký klášter po r. 1206. Po r. 1398 Hrabišici prodali panství míšeňskému markraběti a už se do regionu nikdy nevrátili, hrad tedy přestal sloužit jako jejich sídlo a byl pouze sídlem purkrabího. Prodej panství proběhl bez souhlasu krále a v roce 1459 se po dlouhých sporech o vlastnictví vrací do královských rukou Jiřího z Poděbrad, poté byl obsazen německými křižáky a Sasy.  V roce 1530 prodal král Ferdinand I.  hrad pánům ze Sulevic, ti se pak roku 1538 usadili na pohodlnějším zámku v Duchcově, hrad ztratil svou sídelní funkci a začal chátrat, koncem století byl již uváděn jako pustý. I dnešním problémem hradu je rychlé chátrání, přitom jde o významný hrad, kde dosud neproběhl archeologický výzkum. Nejasné jsou i některé jeho stavební fáze.

Hrad patří mezi naše nejrozsáhlejší. Byl postaven na dlouhém a úzkém skalnatém ostrohu, ze severu a východu obtékaným potokem. Jedná se o velmi kvalitní a zřejmě nikdy nedobytou pevnost z hlediska středověkého opevnění. Skládá se ze dvou částí – jádra s obytnými věžemi a kaplí na nejvyšším bodě ostrohu. Hradby jádra jsou asi dílem krále, palác pak asi dílem Boreše (kaple do r. 1300). Hrad tak měl svou neobvyklou prázdnou podobu. K jádru z jihu a západu přiléhá rozsáhlejší areál s hradbou a střeleckými věžičkami s dominujícím masívním bergfritem.  Dle názorů odborníků je vnější opevnění až dílem 14. století, stejně jako protáhlá první brána s předbraním, na třetím nádvoří stála jen jedna hospodářská budova, asi pivovar  či ubikace posádky (15.-16. století). Brána bergfritu vznikla proražením až v 19. století. Hrad se stal v 19. století populární turistickou atrakcí, jeho zbytky maloval i Karel Hynek Mácha, ve druhé polovině století zde vznikla vyhlídka na vrcholu bergfritu s novým schodištěm.  Hrad je i nadále oblíbeným výletním místem, i když je relativně silně pokryt vegetací a v krajině skryt, což urychluje jeho chátrání. V roce 2013 jej získalo do vlastnictví město Osek.

Donjon

Čtverhranný donjon hradu Osek (nejstarší jádru, věž před r. 1248-9 dle průzkumů, založil král, palác s kaplí asi Boreš do r. 1300). Vnější opevnění je zřejmě mladší, stejně jako pivovar na 3. nádvoří a prvá brána, stavební fáze jsou ale nejasné. Zdroj:  https://cs.wikipedia.org/wiki/Osek_(hrad). 

Krakov – město králů – 24.-28.9.2016

29 zář

Poté, co mi díky útokům islamistů ve Francii žádný zájezd do této země již nevyšel, vrátil jsem se po nedávné době do Polska. V malém pětidenním okruhu se nacházel Krakov, Wieliczka, Osvětim, Vratislav, národní park Ksiaz, Kalwaria Zebrzydowska, kostelík ve Swidnici a další místa.

Zámek Ksiaz

Největší zámek Dolního Slezska a třetí největší v Polsku, u Walbrzychu 25 km od českých hranic je jednou z hlavních turistických atrakcí kraje. Leží nad řekou Pelcznica a blízko je i krajinný park. Původní středověké opevnění bylo zničeno asi králem Přemyslem Otakarem II. v r. 1263, poté byl znovuvybudován vévodou Boleslavem I. Svídnickým z důvody obrany před dalšími útoky, poté měnil majitele z řad Čechů, Maďarů, či Němců, po r. 1392 jej znovu držel český král Václav IV., v r. 1428-9 jej dobyli čeští husité, pak jej přes 400 let (1509-1941) držel rod Hochbergů. V 90. letech 18. století, v letech 1909 a 1923 prošel rekonstrukcemi. Po r. 1939 byl zabrán nacisty jako sídlo gestapa, oblíbil si ho sám Heinrich Himmler, měl se snad stát i Hitlerovým sídlem a spekuluje se i o ukrytí Jantarové komnaty. Po druhé světové válce jej poškodila Rudá armáda, která jej obsadila, celá řada vzácných předmětů zmizela, v 70. letech 20. století prošel kompletní obnovou.

022-zamek-ksiaz-od-vyhlidky-od-jv-od-13-st-tvrz-a-hrad-ostroh-nad-pelcznici-16-st-renes-zamek-hochbergove-bar-poc-18-st-novoren-1909-23

Zámek Ksiaz od vyhlídky od jihu na skalním ostrohu nad řekou Pelcznica (původně 13. stol., renesančně z pol. 16.st., barokní úpravy poč. 18.st., novorenesančně 1909-23, od 1509 do 1941 rodu Hochbergů, zde i jejich hrobka a terasy a zahrady z 18.-19. století.  Copyright:  Jiří Meixner, 24.9.2016.

Swidnica

Dolnoslezské město se 60 tisíci obyvateli nedaleko Walbrzychu, k jehož vojvodství patřilo až do r. 1998. Město je doloženo k roku 1250, dokumenty o jeho založení se ale nedochovaly.  Zpočátku náleželo vratislavskému vévodství, do r. 1290 mělo hradby a šest bran, do r. 1392 bylo metropolí vévodství svídnického, v této době umírá poslední svídnický vévoda Boleslav II., poté jej Václav IV. připojuje k Čechám, v r. 1493 je doložen název Schwednitz.  Vévodství se dostalo po r. 1526 pod vládu Habsburků, těžce bylo poškozeno ve třicetileté válce do r. 1648, po r. 1742 připadlo Prusku, král Fridrich II. zde zřídil pevnost.  V r. 1762 se jej znovu zmocnilo Rakousko, po sedmileté válce do r. 1763 ale zůstalo pruské a po r. 1871 bylo součástí nové německé říše. Po r. 1945 se město stalo polským jako Swidnica, němečtí obyvatelé byli většinou nahrazeni Poláky.

Mimořádně dochované je středověké jádro, uspořádané kolem několika ulic a centrálního náměstí s tržištěm – Rynkem.  Gotická katedrála sv. Stanislava a Václava má nejvyšší věž ve Slezsku – 103 m, první stavba byla gotická z roku 1250, znovuvybudována 1325-1488 a po požáru po r. 1535.  Evangelický kostel smíření , jeden ze tří po třicetileté válce,  je barokní (1656-7), s unikátní hrázděnou konstrukcí a pro svou mimořádnou hodnotu byl zapsán na seznam UNESCO. Radnice je původně renesanční ze 16. století, současná stavba kombinuje gotické, renesanční i barokní prvky. Z barokní doby (17., 18. stol.) jsou i kostely sv. Josefa (1754-72 baroko s klášterem uršulinek) a sv. Kryštofa. Kostel sv. Kříže, původně s křižovnickým klášterem, je barokní (1718-19 na základech starší stavby z r. 1633).  Dochovaly se menší pozůstatky gotického hradebního opevnění, jehož pozůstatkem je např. kaple  sv. Barbory (pozdně gotická 1500-1 J. von Sahkirch, znovu barokně 1693-99). Bývalá jezuitská kolej je raně barokní (1664-67, 19.st. nemocnice aj.), bývalý klášter kapucínů barokní (1676, Christoph W. von Nostitz, kostel klas. 1782-88, po r. 1818 evangelický). Z řady domů je možno zmínit barokní Grüssauerův dům (Stiftshof, 1723-25,m F.A. Hammerschimidt). Barokní je i sloup Nejsvětější Trojice (1693, J. M. von Sinzenforf, naproti radnici).  Nedaleko je i renesanční hrádek Gola Dzerzoniowska (1580-1610, L. von Rohna, žula,  18. století baroko). Je zde řada škol, včetně fakulty informační technologie.

046-swidnica-kostel-miru-od-jv-z-parku-luteransky-po-1656-7-po-30l-valce-mohli-jen-nepevny-mat-musel-byt-hotov-do-roka-mnoho-darcu-drevo-hlina-obd-glogow-zanikl-jawor-2001-unesco

Kostel Míru od JV z parku, Svídnice (luteránský, 1656-57, dřevohliněný pro 7500 lidí během jediného roku, dřevěné arkády, bohatá výzdoba, třípatrový oltář, obdobný v Jaworu, oba UNESCO). Copyright:  Jiří Meixner, 24.9.2016.

Hora Sleźa

V krknonošsko-jesenickém podhůří, 718 m.n.m., granitový vrch, jedna z tzv. Korun hor Polska.  Osídlení již od neolitu od 7. stol. př.n.l., byla posvátným místem pohanských kmenů lužické kultury, později byla osídlena keltskými i germánskými kmeny. Měl zde snad být i mýtický Alcis, zmiňovaný římským historikem Tacitem v jeho díle Germania. Silingové byli první kmen známý jménem z území Slezska, většina se v 5. století přesunula na západ nebo v 6. století splynula s kmeny slovanskými, v 10. století bylo území začleněno do Polska.  Jsou spojováni s převorskou kulturou.  Od jména Silingů je pak odvozen nejen název hory, ale i celého Slezska. Místo má nyní značnou turistickou popularitu, vedou sem tři stezky a je zde krajinný park.  Současný kostel pochází z 18. století, je zčásti dřevěný, o prvních stavbách v okolí panují kontroverze. Vyhlídková Bismarckova věž pochází z r. 1907.

050-hora-sleza-kostel-nejsvetejsi-panny-marie-od-v-puv-zde-pohan-kulty-zbytky-staveb-z-kristian-ery-10-11-st-klaster-hrad-13-st-zbytky-zdi-k-bar-1698-1702-znovu-klas-do-1852-zel-gal

Kostel Nejsvětější  Panny Marie (bar. 1698-1702, klasicistně do 1852, poč. 20.stol.) na vrcholu hory Sleza, pohanská rituální svatyně od 7. stol. př.n.l.  Copyright:  Jiří Meixner, 24.9.2016.

 

Wroclaw (Vratislav)

Památné město s 634 tisíci obyvateli v Dolním Slezsku, jedno z nejstarších v Polsku, 60 km od hranic ČR a 350 km od Varšavy. Dělí se na pět částí.  Záhadou je už jeho název, podávaný v řadě podob, spekuluje se i o odvození od českého knížete Vratislava I., či od místního slezského vládce.  Česká pevnost Vratislavia zde byla již v 10. století a zde by odvození od Vratislava I. (zemřel 921) odpovídalo. Roku 990 dobyto Měškem I., v r. 1000 založeno biskupství dle zmínky kronikáře Dětmara z Merseburgu. 1138 je hlavním slezským městem, ve 13. století získává práva městská, od 14. století členem Hanzy, v r. 1241 zcela vypálena Mongoly – Tatary až na malou část. V r. 1335 je definitivně stvrzeno připojení k českým zemím (král Jan Lucemburský), v 16. století je v jejich rámci největším obchodním centrem, v r. 1702 je založena univerzita. Ve znaku je dodnes český lev. V osudovém roce 1742 připadá po prohrané válce Prusku, konfiskuje se církevní majetek, v 19. století již jedním z nejdůležitějších německých měst (Breslau). V listopadu 1938 byl při Křišťálové noci útok na Židy, na konci druhé světové války vyhlášeno pevností, po tuhém odporu Rusům se 6.5.1945 vzdala, byla ale téměř zničena. Po válce doosídlena hlavně Poláky z východních území, zabraných SSSR, poté významné protikomunistické centrum. Narodila se zde řada významných osobností hlavně německého původu, ale i Jan Jesenius, působil zde historik Theodor Mommsen a další.

Z četných pamětihodností je nutno zmínit  katedrálu sv. Jana Křtitele. Původní, snad přemyslovský kostel z 10. století, nahradila kolem r. 1000 biskupská bazilika, zničená snad Břetislavem I. r. 1039, posléze nově postavená Kazimírem I. v I. pol. 11. stol., přestavěna v r. 1158. Po roce 1244 vznikla dnešní gotická stavba chórem, první polská z cihel, 1341 za Nankera z Oxy loď a sakristie (Mariánská kaple 1354-65), po požáru 1540 následují renesanční, po 1759 až do 19. století další, barokní a klasicistní úpravy, pak i novogotické Karla Lüdeckeho, dnešní podoba je od Huga Hartunga z poč. 20. století, včetně věží.  Po II. světové válce zničena ze 70%, obnovena do r. 1951 S. Wyszynskim. Je zde největší soubor vitráží v celém Polsku, od gotické do barokní podoby, varhany jsou z r. 1913. Katedrála se nachází na ostrůvku Tumski s osídlením již od 10. století, ušetřeném Mongoly, jedné z nejstarších částí města.  Kostel sv. Alžběty je gotický ze 14. století, po r. 1525 luteránský, věž byla vysoká 130 m, po r. 1529 a 1976 poškozena požáry, poničeny byly obnovené varhany, věž snížena na 91.5 m. Památník zde má protinacistický německý aktivista Dietrich Bonhoeffer.  Kostel sv. Máří Magdalény má románský portál ze 12. stol., stavba je ze 13. století, zvon Hříchu je největší ve Slezsku, cihlová stavba obnovena 1947-53.  Radnice, jedna z nejcennějších v Evropě,  je gotická (1299-1301, rozš. včetně radního sálu do 1333, pozdně goticky do 1510 vč např. Burgherova sálu a výzdoby jižní a východní fasády, renesanční věž do 1559 a po 1560, úpadek nastal po r. 1742, kde zde působily mj. soudy, od 30. let 20. st. muzeum, za války jen lehce poškozena.  Většina domů středověkého původu se nachází kolem dvou náměstí. Hlavní tržiště vzniklo po r. 1214 do r. 1232 (magdeburské právo) na ploše 213 x 178 m, je zde kromě staré i Nová radnice (1860-64 F. A. Stüler, novorenesančně), do r. 2000 dostal nový povrch. Je zde několik desítek domů gotického a renesančního původu. Plocha, včetně radnic,  patří k největším v Evropě.  Solný trh byl založen po mongolském vpádu r. 1242 a je téměř čtvercové. Areál univerzity, Leopoldina, po r. 1702 nebyl dokončena, po r. 1881 sem opět přesunuta, knihovna měla (1885)  400 tisíc svazků.  Královský palác je ve stylu vídeňského baroka (1717-50 pro H.G. von Spätgena) s rokokovými interiéry s výzdobou do r. 1753 (J. Baumann). Synagoga, klasicistní z r. 1829, přežila holokaust, hřbitov sloužil od r. 1856 do r. 1943.  Opera klasicistní od C. F. Langhanse (1841 na starších základech).  Nádraží bylo z r. 1855-7 klasicistní (W. Grapow).  ZOO otevřela 1865 (12000 zvířat).  Novodobá fontána s nočním nasvícením je z r. 2009. Olympijský stadion pochází z let 1926-28 (R. Konwiarz, přestavěn).  Ostrov Slodowa patřil ve středověku klariskám, od 18.století byl propojen mosty s ostatními částmi města. Hala století je z r. 1911-13 (M. Berg, obn. 2009).  Mrakodrap Sky Tower (212 m) je z r. 2007. Vodárna  je novorománská (1904-5, K. Klimm). Mezi tramvajemi jsou i historické – tzv. Beroliny. Ve městě je na 15 muzeí. Hřbitov italských vojáků byl budován po r. 1927 (pro oběti z bitvy u Caporetta 1917).  Pivovar Piast vznikl v r. 1872. Je zde i řada parků, např. Szczytnicki (už od 13. stol., klasicistně po 1783 – Frant. Louis, s jap. zahradou zde po 1913).

069-vratislav-rynek-j-cast-od-z-od-solneho-trhu-po-1232-got-magd-pravo-213-x-178-m-vl-nova-radnice-cp-9-novor-1860-64-f-stuler-n-pozadi-stara-radnice-got-1299-1301-do-1333-rad-saldo

Jižní strana vratislavského rynku (po 1232, 213 x 178 m), v pozadí Stará radnice (gotická 1299-1301, radní sál do 1333, pozdně goticky do 1510 s výzdobou J a V fasády, renesanční věž vysoká 66 m v II. poloviny 16. století), vlevo komplex Nové radnice (1860-64). Copyright:  Jiří Meixner, 25.9.2016.

123-vratislav-katedralna-ul-od-jz-vpr-areal-cp-13-pal-sufraganu-a-arcibiskupa-got-1240-60-14-st-klas-po-1791-f-langhans-vpr-cp-9-pap-teologicky-sem-v-poz-katedrala-sv-j

Tumský ostrov s osídlením již od 10. století, Katedralna ul. od západu, vpravo domy univerzitních teologických seminářů (čp. 9), arcibiskupského paláce (13. stol., po 1791 klasicistně, čp. 13), v pozadí katedrála sv. Jana Křtitele (starší stavby 10.-11. st. románsky, goticky 1244-1341 biskup Nanker z Oxy, do 1365, renesančně po 1540, barokně po 1759, novogoticky, dnešní podoba s věžemi poč. 20. století). Copyright: Jiří Meixner, 25.9.2016.

Osvětim (koncentrační tábor)

 

Nechvalně proslulý německý tábor (Auschwitz) u malopolského městečka (40 tisíc obyvatel, doloženo 1179) na březích řeky Visly. Od dubna 1940 zde byl z rozhodnutí Heinricha Himmlera původně koncentrační tábor pro příslušníky polské inteligence a politických vězňů obecně, v létě 1941 bylo rozhodnuto o tzv. konečném řešení židovské otázky a k táboru byl přistavěn od října 1941 likvidační tábor v Březince (Birkenau, 80 ha, měl pojmout 100 tisíc lidí, skládal se z barákových bloků – 174 obytných baráků a zázemí). První velitel tábora Rudolf Höss uváděl u norimberského tribunálu počet ovětí přes 3 miliony, dle informací místního muzea (zal. 1947, do r. 1994 prošlo branou s nápisem Arbeit macht Frei 22 milionů lidí) zahynulo v táboře 1,1-1,3 milionu lidí, z toho asi 90% Židů, 75000 Poláků. Likvidace byla prováděna pomocí tablet Cyklonu B, původně insekticidu, likvidace byly prováděny i nucenými pracemi, popravami či lékařskými experimenty (např. dr. Josefa Mengeleho na dvojčatech apod.). Těla byla spalována v kremačních pecích tzv. sonderkommandy, složených z vězňů. 27. Leden je každoroční den památky obětí holocaustu – v tento den r . 1945 byl tábor osvobozen sovětskými vojsky, před vyklizením tábora byli poslední vězňové vypuštěni na pochody smrti. Z 802 útěků bylo 144 úspěšných, ostrahu tvořily ostnaté dráty s strážní věže, byly zde polské i německé stráže, včetně příslušníků SS. Dále v nedalekých Monowicích byl další tábor III – pracovní tábor koncernu Buna-Werke. V r. 1979 zapsán na seznam UNESCO.

183-osvetim-tabor-ii-hlavni-jizni-prijezdova-brana-od-j-rijen-1941-leden-1945-sem-prijelo-1-3-mil-zahynulo-1-1-mil-ruzne-odhady-1979-unesco

Osvětim, koncentrační tábor II – Březinka (Birkenau, od října 1941 do ledna 1945 zde odhadem zahynulo 1.1-1.5 milionu lidí, 90% Židů , 75 tisíc Poláků a 46 tisíc českých Židů, dále tábory I – koncentrační a III – chemická továrna Monowitz). Copyright:  Jiří Meixner, 26.9.2016.

Wieliczka, Krakow – odkazuji na loňský výlet do Polska, publikovaný na blogu v červenci 2015

Kalwaria Zebrzydówska

Město se 4500 obyvateli v Malopolsku ve wadowickém okrese. Město Zebrzydów bylo založeno roku 1617, již od roku 1602 vznikal renesančně rozsáhlý náboženský komplex – mariánské sanktuárium či kalvárie, a to z popudu krakovského vévody Mikolaje Zebrzydowského. Vznikl klášter se stezkami pašijovými a kalvárie dle jeruzalémského vzoru, vše na vrcholku u sousedního města Lanckorona. V průběhu 17. století vznikl manýristický park, unikátní krajinný poutní komplex. Františkánům sloužil mj. jako protireformační centrum. V roce 1640 přemapováno jeto potomkem Janem jako Nowy Zebrzydów, byla nutnost rozšíření kvůli poutím. Po požáru 1715 následovaly rozsáhlé barokní úpravy Józefa Czartoryského, palác jejich rodiny vznikl v letech 1729-31, v 80. Letech byl proměněn na seminář. Po r. 1772 připadlo při prvním dělení Polska území Rakousku, později se objevuje název Kalwaria. V r. 1887 je majitelem Jan Kanty Brandys a v r. 1890 současný název, v r. 1896 z rohodnutí rakouských orgánů ztratila městská práva. Po r. 1905 vznikla stavba kostela sv. Josefa. Po r. 1918 je městu vrácena soudní pravomoc, v r. 1934 i městská práva, území bylo Polsku vráceno v r. 1919. Po druhé světové válce se vedle dřevařství a nábytkářství prosazoval i stále vyšší počet poutníků. V okolí 41 kapliček, které jsou součástí vycházkového okruhu. V roce 1999 zapsána na seznam UNESCO. Město leží na spojnici mezi Bielsko-Bialou a Krakovem. Několikrát jej navštívil i papež Jan Pavel II.

207-kalwaria-zebrzydowska-areal-klastera-od-sv-pruc-s-vezemi-do-1702-jadro-1600-9-vpr-kaple-sv-rafaela-1-manyr-p-baudarth-1616-17-socha-svetce-bar-1716

Kalwaria Zebrzydówska, průčelí kostela a kláštera bernardýnů (rozsáhlý komplex po 1600, kostel 1604-09 J.M, Bernardoni, rozšířen do 1655 a do 1702 včetně dvojvěžového průčelí). Stezka se 41 kaplemi, včleněnými do okolních kopců, kopíruje jeruzalémskou Kalvárii a byla zapsána na seznam UNESCO pro hodnotu umělecké výzdoby i krajinářskou. Copyright:  Jiří Meixner, 28.9.2016.

 

Kladno, 17.9.2016

17 zář

25 km severozápadně od Prahy se nachází směrem na Křivoklátskou vrchovinu počtem obyvatel největší město středočeského kraje, Kladno.  Je posledním velkým blízkým městem, které jsem dosud nenavštívil.

Poprvé se místo objevuje v pramenech k roku 1318, rod Kladenských z Kladna tu měl dokonce tři tvrze – Dolní, Horní a Vlaškovu. Po r. 1502 patřilo panství Žďárským ze Žďáru – Janu, Jiřímu a Zdeňkovi, původem z Doupova, postupem času se panství dělilo, po r. 1557 jej získal straník Ferdinanda I.  Jiří, za něhož získalo město řadu privilegií, včetně samosprávy, trhu aj., ve znaku se ocitla mj.  polovina stříbrné orlice. Po r. 1566 vzniká renesanční zámek, město pak získává klasické zdi a tři brány, součásti je starší gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, tento stav fakticky trvá až do počátku 19. století.  Rozkvět pokračoval i po r. 1574 za panování Ctibora Tiburcího, straníka Matyášova, vzniká lazaret, chudobinec aj.  Město bylo malé, ale vzkvétalo, a Jan Jiří, ač katolík, v r. 1619 podepsal stavovskou konfesi.  Přesto bylo po Bílé hoře Floriánu Jetřichovi a dalším zástupcům rodu prominuty poklesky, město ale bylo  v r. 1620 Poláky vypáleno, v r. 1623 vzniká loretánská kaple, saská kališnická větev rodu odmítla konvertovat na katolictví a po r. 1688 připadl Slavatům z Chlumu, nastal úpadek města, v r. 1705 jej získal broumovsko-břevnovské benediktinské opatství, do r. 1742 se zde konají vojenské operace,  pod vedením K.I. Dietzenhofera nastává barokní přestavba města – Floriánská kaple získává kupoli, mariánské sousoší, po r. 1780 S. Rautenstrauch zakládá nové osady – Rozdělov, Štěpánov aj., přicházejí do nich i němečtí osídlenci.  V r. 1830 je město napojeno na dejvickou koňku, v r. 1850 vzniká důl Lucerna, 1889 koncern Poldi, nastává prudký přerod do průmyslového města, je zde aktivní dělnické, zejména komunistické hnutí. Po r. 1989 byla Stehlíkova privatizace Poldi neúspěšná, řada provozů byla uzavřena, město se dodnes potýká s ekologickými škodami.

 

Barokní monumentální Mariánský sloup (1741, K. I. Dietzenhofer), nám. Starosty Pavla. Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kladno.

Barokní a pozdější přestavby z 19. a 20. století setřely středověký ráz města. Přirozeným centrem města už od středověku je náměstí Starosty Pavla, nesoucí jméno po starostovi města (1869-1939, oběť nacistické okupace).  Z památek je nutno zmínit zámek, severně od náměstí, původně renesanční po 1566, barokně přestavěn 1740 snad podle Dietzenhoferova plánu, využito bylo východní starší křídlo, stavba má věžičku, v západním křídle oválnou kapli sv. Vavřince, náhrobní renesanční kameny ze 16. století ze staršího kostela. Stavba je obehnána zdí, jsou zde kachlová kamna z 18. století. Obnovena byla zámecká zahrada. Dnes sídlo městské knihovny a galerie.  Je zde i Mariánský sloup dle návrhu stejného architekta (1741, stavitel K.J. Hiernle).  Kaple sv. Floriána na Floriánském náměstí je z roku 1751 podle návrhu K. I. Dienzenhofera – pozdně barokní centrální čtvercová stavba se čtyřmi apsidami, kopulí a dvěma na koso postavenými věžemi v jižním průčelí.  V ulici plk. Stříbrného je bývalá synagoga, dnes kostel husitské církve (1885).  Radnice na Náměstí starosty Pavla je novorenesanční z roku 1899 podle návrh J. Vejrycha s malbami A. Liebschera na průčelí. Děkanství je prosté, klasicistní z r. 1806, patrové, s mansardovou střechou. Kostel Nanebevzetí Panny Marie je novorománský z roku 1899-1900 podle návrhu J. Láblera na místě gotické stavby ze 14. století. Na třídě TGM je novorenesanční budova bývalé lékárny se sgrafity dle návrhu Mikoláše Alše. Divadlo je z r. 1911 dle návrhu J. Rösslera.  Charakteristická je dnes i průmyslová zóna. Jsou zde 2 vysoké, 3 vyšší odborné školy a 13 škol středních, z toho 2 gymnázia. Je zde řada kulturních zařízení, minizoo, parků vč vodních aj.. Město má bohatou zejména hokejovou historii, zdejším klubem prošli takoví hráči jako Jaromír Jágr, František Kaberle, Tomáš Plekanec, Pavel Patera či Martin Procházka, klub Piráti  hraje ale nyní až druhou nejvyšší soutěž. Nachází se tu řada přírodních památek (Žraločí zuby, Vinařická hora).  Ve Vinařicích se nachází věznice. Město má dlouhodobé problémy se znečištěním vzduchu.

Náměstí Starosty Pavla, vpravo Mariánský sloup, vlevo novorenesanční budova radnice (1899, J. Vejrych, malby A. Liebscher – fresky). Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kladno.  

 

Hrad Trosky, 10.9.2016

10 zář

Oblast Českého ráje, plná skal, ale i skalních hradů, se už dávno zařadila mezi mé oblíbené. Stále mi ale unikal hrad, který se právem řadí mezi našimi hrady k nejpřednějším a nejlegendárnějším – Trosky, ležícím na stejnojmenném vrchu (488 m.n.m.) v okrese Semily.

Jedna z našich nejnavštěvovanějších hradních památek leží v přírodním chráněném území Trosky, výška nejvyšší věže (Panna) je 514 m.n.m.  Se stavbou hradu se započalo za vlády krále Václava IV.  kolem r. 1380, kdy vzniklo mezi dvěma nápadnými čedičovými homolemi jádro hradu. Od jihu byl chráněn prudkým svahem, od severu předhradím, boky tvořily skalní homole, které byly dále užity ke stavbě věží – na nižší, zavalitější Babě (47 m) pětiboká, na vyšší východní Panně (57 m), téměř nepřístupné, vysoká obdélná.  Po smrti Čeňka z Vartemberka (hrad poprvé zmíněn 1396) připadl hrad králi, po r. 1398 pak Otovi z Bergova a po jeho smrti i jeho synovi, Otovi mladšímu.  V roce 1424 či 1428 odolal katolický hrad husitskému obléhání. V r. 1455 připadlo panství sousednímu pánovi z Kosti, Jan Zajíc z Házmburka, pro hrad to znamenalo konec aktivního využití a „živé“ existence, v r. 1469 byly dobyty královským vojskem, za třicetileté války hrad prokazatelně ještě stál, i když už zpustlý a opuštěný.  Vzhledem k tomu, že všechny relevantní materiály k existenci hradu shořely, nevíme přesně, jak hrad v době svého založení vypadal, jediný věrný obraz z Hrubé Skály odvezli Švédové do své vlasti. V roce 1821 panství koupil Jan Lexa z Aehrentalu, jeho syn Alois započal r. 1841 se stavbou točitého schodiště, kterým měl být hrad zpřístupněn, o dva roky později ale zemřel a nebylo dokončeno. V r. 1928 se hrad stal majetkem Klubu českých turistů, do roku 2000 byl zpřístupněn vyhlídkový ochoz pod věží Panna a na konci starého schodiště Aehrentalů i pod věž Baba. Hrad je nyní státní a je spravován pobočkou památkového ústavu v Liberci.

Konfigurace byla dána terénem, hrad se dvěma věžemi vynikal klasickou vyváženou dvoupólovostí hradů přelomu vlády Karla IV. a Václava IV.   Do mladší fáze hradů se dvěma paláci, resp. i věžemi náleží Trosky, byť unikátně formované terénem. Pod Pannou stál kamenný dvoutraktový, pod Babou asi jen dřevěný palác, před hradbou stálo opevněné předhradí, vedle brány pak ještě hospodářská budova. Pod věží Pannou jsi při komunikační cestě dochovány zbytky staveb podhradí.

 

Pohled z věže Panny na Babu (jména byla snad dána po husitském obléhání hradu v r. 1424, kdy věž Panna zůstala nedobyta, zatímco Baba padla). Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Trosky_(hrad)

Rusko, Bělorusko, Lotyšsko 13.-28.8.2016

30 srp

Po krásném francouzském zážitku mě tentokrát čekal náročný dvoutýdenní zájezd na východ Evropy, kde byla atrakcemi největší města Běloruska, Ruska a Lotyšska. Celkem jsme nacestovali přes 8000 km, zážitky byly ale opět krásné.

Bělověžský prales
Nachází se mezi řekami Narewka a Hwozna mezi Polskem a Běloruskem, rozloha je 1418 km2. Rozsáhlý pozůstatek původních pevninských východoevropských pralesů, do 14. století se zde pohybovali lidé jen podél řek, patřilo polským Jagelloncům, při bitvě u Grünwaldu (1410) sloužil jako zdroj potravy, od r. 1541 lovecká hvozd s důrazem na ochranu zubrů, v r. 1639 byli obyvatelé osvobozeni od poddanství, do 17. století byl neobydlený. Po prvním dělení Polska připadl Rusku, ochrana zubrů byla zrušena a jejich počet klesl až na 200, poté za carů Alexandra I. a II. se stav koncem 19. století opět zvýšil na 1000. Poslední zubr byl pak zastřelen v r. 1919, v r. 1923 vznikla polská rezervace a snaha o obnovu stáda, v r. 1939 mělo 16 kusů a válku přežilo mj. i proto, že za jeho zabití byl stanoven všemi stranami trest smrti. Po válce rozdělen mezi Polsko a Bělorusko, v roce 1979 zapsán na seznam UNESCO, v r. 1993 prohlášen Biosférickou rezervací UNESCO. V r. 1991 zde byla podepsána Bělověžská dohoda ze SSSR tehdy vznikl SNS. |Les tvoří 96% plochy, převažují smrky, borovice, olše, duby , lípy aj. Řada dubů je starších 600 let, pod jagellonským odpočíval polský král před bitvou u Grünwaldu. Zubrů je asi 250-300 kusů.

002 - Bělověžský prales - průjezd po klikaté cestě (zal. králi 14.-15.st. - polští Jagellonci - tzv. tchýnin jazyk, přes 96 proc. stromy - smrky, borovice, duby, olše, lípy aj., zubr)

Bělověžský prales z běloruské strany (celkem 1418 km2, pozůstatky pevninských lesů, 1541 privilegia k lovu zubrů – loveckou oborou, 1919 zubři vyhubeni, poté stádo obnoveno, dnes zde žije asi 250-300 kusů. Copyright:  Jiří Meixner, 14.8.2016.

Brest

Památné běloruské město nedaleko polské hranice, na nejdůležitější spojnici mezi Běloruskem a Evropskou unií. S 309 tisíci obyvateli je šesté nejlidnatější v zemi, je centrem brestské oblasti. Původ jména není jasný, snad ze slovanského názvu pro březovou kůru, jilm či říční tok, do 17. století byl nález Berestě, do počátku 20. století Brest-Litevsk. První zmínka pochází z roku 1019, stýkaly se zde vlivy Polska a Kyjevské Rusi, v r. 1241 poničen Mongoly, od 13.-14. století součástí Litvy, v roce 1500 byl vypleněn tatarským vojskem, v roce 1569-1795 patřilo mocné polsko-litevské republice, 1596 byla uzavřena brestská smlouva s katolickým duchovenstvem, poté jej po třetím dělení Polska anektovalo Rusko. V průběhu 19. století se z města stala rozsáhlá pevnost, obytné čtvrti se posunuly vně hradeb, mnoho budov bylo zbořeno či přestavěno. Z baziliánského kláštera vzniklo kasino pro důstojníky, zde byla 3. března 1918 podepsána brest-litevská smlouva, která ukončila boje východní fronty v I. světové válce za potupných podmínek pro Rusko. V roce 1941 při operaci Barbarossa vzdorovala zdejší posádka po mnoho dnů německému obklíčení, v r. 1965 mu bylo uděleno vyznamenání. V r. 1918-39 byl součástí druhé polské republiky, od r. 1921 samostatného poleského vojvodství, po r. 1939 zabral SSSR a už nikdy nevrátil, po válce pak byla odsunuta většina Poláků a z města se stalo centrum brestské oblasti. Od 17. století zde byla velmi početná židovská populace, v r. 1897 tvořila dokonce většinu populace (30 tisíc osob). V r. 1942 bylo ghetto zlikvidováno a téměř všichni Židé zabiti. Vznikl zde Euroregion Bug.

Ve 13. století bylo v této oblasti dřevěné sídliště východních Slovanů, museum s výkopy archeologů zde byl ootevřeno v r. 1982. Dále je zde muzeum cenných nálezů soch a obrazů a železniční (2002). Byla zde jedna z prvních synagog Litevského velkovévodství (15.-16.stol.), je zde zástup arménské a řeckokatolické církve. Z památek je nejvýznamnější pevnost, započatá Rusy dle plánu z r. 1799 (inž. Dolovan), plány do r. 1830 (arch. Opermann, Maleckij, Feldmann), rozsáhlá stavba měla za následek zánik mnoho starších staveb a změnila podobu města. Má délku přes 6 km, plochu 4 km2, čtyři strany opevnění (jižní v místa zbořeného hradu) kolem Citadely ve středu, cihlové kasematy. Za hrdinnou obranu obdržela v r. 1965 titul Pevnost-hrdina, v téže době vznikl současný památník války, nejnavštěvovanější památka města. V r. 2009 byl odhalen na rohu Sovětské a GogolovyBrest – Sovětská je významným nákupním střediskem, přestavěným 2007-9, byl obnoven původní výhled na město. Park vznikl v roce 1906 (20 ha, obnova 2004-6). Nádraží je z let 1883-5. Z kostelů je nutno zmínit katolický sv. Kříže (1856), nový Vzkříšení (1995, tři kupole), Tchvinské ikony (2000), sv. Simeona (zelená, 1865, 1819 zničen dřevěný ze 16.stol.) či sv. Mikuláše (1851-76 v pevnosti, 1919 obnova).

020 - Brest - jádro pevnosti od JV od památníků, vlevo kostel sv. Mikuláše (1851-76 D. Grimm, rus. bazilika, kupole, obn. 1924-9 J. Lisiecki), vpravo kostel sv.

Brestská pevnost (1836-42 Rusy, 4 km2, zdi délky 6 km, vlevo kostel sv. Mikuláše (pravoslavný, 1851-76, zde i muzeum vojenství, v březnu 1918 podepsána zde Brest-Litevká dohoda). Copyright:  Jiří Meixner, 14.8.2016.

Mir
Hrad Mir byl pozdně gotickýs pěti nárožními baštami z počátku 16. Století pro Jurije Iljiniče, od 1569 patřil polsko-litevským Radziwillům, dobyt 1654 Kozáky, na počátku 18.století Švédy. V 19. století chátral, až na konci doplnil kníže Svjatopolk-Mirski, který doplnil rybník, anglický park a cihlový palác (vše arch. T. Bursze), který záhy vyhořel, z počátku 20.stol. je secesní kaple. Za II. světové války koncentrační tábor pro Židy, od 90. let 20.stol. rekonstrukce na muzeum.

035 - Zámek Mir od SZ (16. stol., vodní hrad J. Iljiniče, po 1568 renes. úpravy, 1654 dobyt Kozáky, 18.st pošk. Švédy, 1891 úpr. N.S. Mirsky - park, palác)

Zámek Mir od SZ (vodní hrad ze 16.století přestavěn na vodní renesanční pevnosti Radziwilly po r. 1568, sedm věží, čtyři křídla, vodní příkopy a rybník). Po r. 1891 vznikl park a kaple Radziwillů. Copyright:  Jiří Meixner, 15.8.2016.

Nesviž
Zámek Nesviž v regionu Kresy patřil Radziwillům a vznikal postupně po 1582-1604 renesanční zámek pro M. Kr. Radziwilla na původní hradbě, doplněn galeriemi, po 1706 barokní štuky pro A. Zaleského, po r. 1772 zabrán Rusy a chátral, 1881-6 obnoven znovu Radziwilly, vznikla zde anglická zahrada. Po r. 1939 byli majitelé vyhnáni a zřízeno sanatorium, zahrada upadala. Skládá se ze zámku a kostela. Kolem dvora je deset vzájemně propojených budov, stavebníky byla přední polsko-litevská rodina, řada z nich proslula i na mezinárodním poli. V r. 2002 bylo horní patro poničeno ohněm, v r. 2005 zapsán na seznam UNESCO. Městečko se připomíná r. 1223, od 1533 bylo Radziwillů až do r. 1813, V r. 1562 zde vznikla první běloruská kniha psaná latinkou, od r. 1586 mělo magdeburské právo, od r. 1627 lékárnu, 1764-68 obsazeno Rusy, bylo zde množství Židů. Kostel Božího těla je z l. 1587-1603 (G.M. Bernardoni, první kupolová bazilika ve vých. Evropě v baroku, spojen se zámkem hrází, zde i náhrobky rodu), Slucká brána z r.1700.

049 - Nesviž -hlavní SZ vstupí brána od SZ (unikátní směs stylů od 16. do 19.stol., zde byl padací most, 3 patrové paláce, 6stranné nádvoří, bar. štuky 1706)

Zámek Nesviž od SZ (renesančně 1582-1604 Radziwilly, po 1706 barokně s freskami a štukami, pak klasicistně a v dalších stylech – unikátní směs zapsána do seznamu UNESCO). Město drželi Radziwillové od r. 1533.  Copyright: Jiří Meixner, 15.8.2016.

Minsk
V lesnatém středu země na řece Svislač na cestách do východní Evropy leží téměř dvoumilionová metropole Minsk, hospodářské centrum země a sídelní město Společenství nezávislých států. Sídlily zde slovanské kmeny Krivičů a Dregovičů. První zmínka o městě je z r. 1067, od roku 1242 byl součástí Litvy, v r. 1499 získal městská práva, od 1569 patřil k Polsko-litevské republice v rámci minského vojvodství, na počátku 18. století byl zničen Švédy a po třetám dělení Polska v r. 1793 anektován Ruskem. Po tříleté německé okupaci za druhé světové války byl téměř kompletně zničen a poté přestavěn, nikoli ale rekonstruován, takže vznikly stalinistické velkostavby a široké bulváry. Průmysl nastartoval prudký růst města, v r. 1972 dosáhlo milionu, v r. 1977 začala stavba metra, 1986 1.5 milionu obyvatel, většina byli nastěhovaní Bělorusové z venkova, město několikrát změnilo hranice. V dubna a květnu 1991 zde probíhaly demonstrace při rozpadu SSSR, v prosinci pak vznikly koordinační orgány SNS, které zde dodnes sídlí. Po vzniku hlavního města Běloruska vznikaly nové zastupitelské úřady, namísto sovětských vznikly vládní úřady. V 90. letech probíhala hluboká hospodářská krize, objevila se nezaměstnanost, od počátku 21. století přibývá nových investic, zejména ze strany vlády, méně od nerozvinutého soukromého sektoru. Je zde přes 250 průmyslových závodů, konkurenceschopnost je ale nízká, většina produkce míří do Ruska a SNS.

Z památek je nutno zmínit Trojickou čtvrť u řeky Svislač, kde se dochovala nepatrná část původní zástavby města s křivolakými uličkami a nábřežím a řadou kostelů. Z jejich velké řady jsou významné katedrála sv. Ducha (barokní 1642-87 s býv. klášterem bernardinů), sv. Josefa (baroko 1644-52, obnova 1983), sv. Petra a Pavla (po 1620 baroko) sv. Marie (baroko 1700-10, obnova 1951 a 1997), pravoslavný sv. Máří Magdalény (1847), tzv. Červený kostel (sv. Simona a Aleny, 1906-10, katolický), po rozpadu SSSR vznikla řada ruských ortodoxních kostelů (Všech Svatých, 2006-8, sv. Jefrosiny Polocké, 1995, sv. Alžběty, 1999). Nádraží bylo původně z r. 1873, přestavěno zcela 1945-6 a znovu 1991-2002, naproti opět stalinistická Minská brána (B. Rubaněnko 1946-52, 11 pater). Radnice, renesanční po 1598, byla mnohokrát upravena, 1844-7. Zde sídlilo divadlo a vzniklo dnešní náměstí, byla přestavěna v r. 2003 (S. Baglasov). Jsou zde tři fotbalové kluby a dvě letiště. Centrem města je náměstí Nezávislosti a stejná hlavní třída s komplexem stalinistických palácových staveb (po 1945 stalinský empír, padl návrh na zápis do UNESCO), obdobně např. Říjnové náměstí s budovou parlamentu (do 1934, J. Langbard se sochou Lenina) a Vítězné náměstí s pomníkem boje proti fašismu (obelisk 45 m s hrdinou na vrcholu, 1985). Budova Rady města je z r. 1964, univerzity z r. 1962. Je tu 11 divadel a 16 muzeí), prvé knihovny a muzea vznikaly v polovině 19. století. Národní opera byla otevřena do 1939 (J. Langbard, reliéfy Z. Azgur). Nedaleko jsou Dudutky, skanzen s interaktivním muzeem a působivými ukázami běloruského vesnického života, ukázkami řemesel aj. Směrem na Smolensk je pověstný Katyňský les, kde v r. 1940 bylo postupně jednotkami stalinské tajné služby NKVD popraveno přes 20 tisíc poslkých důstojníků a vojáků a inteligence. Masakr byl dlouho oficiálně dílem německých jednotek, teprve po r. 1989 byly Polsku předány z Ruska dokumenty o celé události.

069 - Minsk - centrum od SZ, ul. Maksima Bahdanoviča, vl. katedrála sv. Ducha (bar. 1642-87 s býv. klášterem bernardinů, vl. býv. klášter baziliánů (got.-ren. po 1636 s k. sv. Ducha)

Minsk, centrum, vlevo kostel sv. Ducha (1642-87 s bývalým klášterem bernardinů, dnes ortodoxní), vpravo areál bývalého kláštera baziliánů (po 1636). Město po válce přestavěno ve stalinském slohu, bylo téměř zcela zničeno. Copyright:  Jiří Meixner, 16.8.2016.

Smolensk

Památné, historické ruské město na horním toku Dněpru s 330 tisíci obyvateli, centrum Smolenské oblasti, poblíž běloruských hranic. Řeka dělí město na severní a jižní, kde je i centrum. Je poprvé zmíněn 863, šlo o dávné centrum slovanského kmene Radimičů, od roku 882 patřil díky Olegovi Kyjevské Rusi, mocnému stutnímu útvaru, v jehož vzniku hráli důležitou roli obchodní výpravy Švédů, tzv. Varjagů. V r. 950 je Byzancí zmíněn jako významné obchodní centrum. Ve 12.století byl součástí Smolenského knížeství, jeho role rostla s rozpadem Kyjevské Rusi, 1240 platil poplatek Tatarům, 1404-1514 pak součástí Litvy, poté asi století Ruska, poté se jej zmocnilo v r. 1611 po 20měsíčním obléhání Zikmundem III. Vasou Polsko, tehdy jedna z předních evropských velmocí. Až Andrušovským mírem r. 1662 byl znovu přopojen k Rusku, měl značný kultovní význam díky relikviím sv. Lukáše, r. 1812 jej obsadil na cestě k Moskvě Napoleon Bonaparte. Na počátku 20. století bylo asi ze tří set kamenných staveb 40 kostelů a klášterů. 13. listopadu 1917 zde získali moc bolševici, při německé okupaci v letech 1941-3 bylo zničeno 93% zástavby města a dán podnět k rozsáhlé poválečné obnově, mělo titul město-hrdina, vznikly zde široké bulváry a panelová zástavba. Přesto se některé historické stavby podařilo znovu rekonstruovat. 10.. dubna 2010 se zde zřítil polský vládní letoun Tu-154, při nímý zemřelo 96 osob, včetně prezidenta Lecha Kaczyńského, jeho manželky a dalších osobností polské elity.

Mezi nejvýznamnější památky patří 6,5 km dlouhé a z větší části zachované městské hradby s 38 věžemi nad řekou Dněpr, náležely ke zdejší pevnosti – Kremlu a pocházejí z let 1596-1602 (Fjodor Koň, jeho socha od O. Komova 1991). Uvnitř se nacházela řada světských i církevních staveb, včetně katedrály Zesnulé Panny Marie (barokní, 1740). Dále jsou zde středověké kostely sv. Petra a Pavla (1146), sv. Archanděla Michaela (Svirkaja, 1180-97), katedrála Vzkříšení Panny Marie (barokní 1677-9), Proměnění Páně (barokní do 1755 u avramijského kláštera), na tzv. Chrámové hoře zeleno-bílá a zlatem vyzdobená Uspenského katedrála (první 1101, barokní 1673-1772 na počest obránců města s cenným ikonostasem, s klášterem), v těsném sousedství Epifánie (pozd. baroko 1782-87, zelený)  a celá řada klášterů středověkého založení, např. Spaso-Preobraženskij Avramijev (poč. 13. stol., obnova po 1654). Budova opery je z r. 1780 (klasicistní). Památník obráncům města z napoleonské války 1812 pochází z r. 1841 (A. Adamini, v centrálním parku) Administrativní centrum a nová opera pocházejí ze sovětské éry. Je zde umělecká kolonie Talaškovo s kostelem sv. Ducha (po 1893, V. Suslov, fresky N. Roerich), sochu zde má rodák hudební skladatel Michail Ivanovič Glinka (1885). Budova nádraží je historizující (1949-52). Město bylo podobně jako Novgorod na důležité obchodní stezce k Černému moři a kvetl zde obchod s Arábií, Bulharskem a dalšími zeměmi, což vždy umožňovalo nákladné obnovy města. To bylo mnohokrát poničeno boji vzhledem k jeho strategické poloze na vstupu do Ruska. Je zde několik soch Lenina, jedna před zdejším administrativním centrem. Město má více než dvacet parků a je místem pořádání mnoha festivalů a dalších kulturních akcí. Kuriozitou je jistě naopak zdejší městská doprava, kterou asi jen tak nikde neuvidíte – polorozpadlé autobusy či tramvaje, které by jinde byly už dávnou vysloužilé.

117 - Katyň - texty přes 20 tisíc polských obětí masakru NKVD 1940 (vojáci, důstojníci, jediná žena)

Katyň, zeď se jmény přes 20 tisíc polských vojáků – obětí masakru jednotkami NKVD v listopadu 1940. Copyright:  Jiří Meixner, 17.8.2016.

131 - Smolensk - nádvoří před chrámem Bohorodičky (Uspenský, Dormition, pozdně bar. do 1773, zvonice vlevo stejná doba-letopočet dole, kulatá okna, bar.-rokokový interiér)

Smolensk, vchod do chrámu Uspenského či Bohorodičky (1101-1150 za V. Monomacha, vrcholně barokně 1677-1772 s ikonou Panny Marie Smolenské, zmizela 1941). Vlevo zvonice. Ve městě dochovány hradby (1596-1602, délka téměř 6 km). Copyright:  Jiří Meixner, 18.8.2016.

Moskva

Památná ruská metropole na stejnojmenné řece, dnes dvanáctimilionová metropole, jedno z největších světových měst. Asi 92% tvoří Rusové, dělí se na 12 oblastí. Od 11.stol.. pevnost kmene Krivičů, pak zemědělský dvorec Ivana Kučky zvaný Moskva dle řeky, v r. 1147, město doloženo a opevněno, konala se zde schůze knížat – 1156 byla vybudována knížetem J. Dolgorukým prvá 850 m dlouhá hradba, vzniká základ dnešního Kremlu, 1238 byl hrad poničen Mongoly a Rusko před Hordou kapitulovalo, roku 1263 sídlo knížat Moskvy od Daniila Alexandroviče, ve 14. století od Petra a Theognosta (s podporou Petra Kality) pak i pravoslavného patriarchy, vzniká zde řada nových staveb, zvyšujících jeho prestiž, město je politickým i církevním centrem. Po vítězství Dmitrije Donského na Kulikovském poli (1380) byla znovu zničena Tatary v r. 1382. Po r. 1475 pro Ivana III. Velikého zásadně rozšířen italskými architekty, mezi nimi Aristotela Fioravantiho, když domácí stavitelé nedostačovali, vzniká hradní areál zhruba v podobě, jak je znám dnes, i s ohradní zdí a dvaceti věžemi, vzniká také Uspenský, Archangelský, Blagoveščenský chrám, v r. 1480 se Rusko definitivně vymanilo v vlivu Zlaté hordy po bitvě na Ugře. Znovu jimi byla zničena v r. 1571, v r. 1612 tu bylo poraženo polsko-litevské vojsko. Od r. 1712 přestalo být město hlavním, stal se jím Petrohrad, v r. 1812 bylo město zničeno před postupem Napoleona. Od března 1918 po bolševické revoluci pak byla hlavním městem RSFSR, v r. 1941 zde byly poraženy německé armády, nacházel se zde hlavní armádní štáb i orgány obrany země. V r. 1980 se zde konaly letní olympijské hry. Po pádu SSSR zůstala Moskva hlavním městem Ruské federace. Odehrála se zde řada útoků, např. v metru v letech 2004 a 2010.

Z mnoha památek a pamětihodností, postižených velkými destrukcemi v 18.-20. století, odkazuji v historii zčásti na první odstavec. Nemohli jsme vynechat památný Kreml, od 13. Století sídlo knížat, od 15. Století sídlo carů, nyní prezidenta Ruské federace. V 15-16. století jej vybudovali Italové pro Ivana III. s 20 věžemi a branami, jedná se o soubor mnoha architektonických slohů, v r. 1505-8 vznikl Archandělský chrám (Alevisio Novi, arch. Michaela, původně z r. 1333) a zvonice Ivana Velikého (81 m). Chrám Nanebevzetí Panny Marie či Uspenskij soubor vznikl r. 1327, znovu pak po 1475, byl korunovačním chrámem ruských carů, v r. 1555-60 vznikla stavba chrámu Vasilije Blaženého, snad dle návrhu Postnika Jakovleva, který měl být po dokončení na příkaz cara oslepen, dle jiné verze jsou autory dvě osoby. Symbolizuje spojení kontinentů, zahrnuje osm menších chrámů. Chrám Dvanácti apoštolů je z let 1635-56 a 1680 (A. Konstantinov, B. Ogurcov s palácem patriarchů). Těremský palác s Diamantovou síní vznikl na poč. 17. století, Velký kremelský palác s Georgijevským sálem do r. 1849. Kazaňský chrám vznikl po r. 1635 na místě starší stavby (1936 zničen, znovu 1990-93). Nedaleko je monumentální obchodní dům GUM, původně z let 1890-93 (A. Pomerancev), nově přestavěný. Je zde i slavný zvon Car (1737, pak poničen, 201 t, na Montferrandově podstavci) a Car-puška (1586 pro cara Fjodora). V r. 1875-91 (V.O. Ševrud) zde vznikla budova Státního historického muzea s 39 sály a rozsáhlou knihovnou. Rudé náměstí je prostor, který asi od r. 1493 dekretem Petra III. odděluje hrad od čtvrti Kitaj-gorod, dříve zde byla dřevěná zástavba, je dnes centem města i země. Dále mimo hrad je to chrám sv. Klementa mučedníka, barokní z r. 1769 na místě starší stavby dle návrhu P. A. Treziniho. Největší pravoslavný chrám, katedrála Krista Spasitele vznikla v r. 1839-83 (Konstantin Ton), 1931 místo ní postaven obří palác Sovětů, obnovena 1999-2000, luteránský kostel sv. Petra a Pavla je z r. 1905. Novoděvičí klášter a hřbitov vznikal po r. 1524 (chrám Panny Marie Smolenské 1524-5) do konce 17. století, zvonice z roku 1690 je 72 m vysoká, 2004 byl zapsán do UNESCO. Danilovův klášter vznikl již ve 13. století, po r. 1918 z něj byla továrna, církvi byl vrácen 1983 Treťjakovská galerie vznikla v letech 1902-4 s fasádou od Viktora Vasněcova, instituce pak již v r. 1856, je muzeem národního umění. Univerzita vznikla z popudu carevny Alžběty Petrovny r. 1755, po 1917 je státní, od r. 1940 nese jméno slavného M.V. Lomonosova, má 40 fakult, a studuje zde přes 30000 studentů (první budova 1786-93, dnešní empírová 1817-19, 1833-36 přilehlé budovy, 1948-70 komplex budov na 320 ha, Leninské hory včetně hlavní, 1949-53 stalin.sloh L.V. Rudněv, výška 240 m). Velké divadlo (Bolšoj těátr) bylo původně založeno Urusovem už v r. 1776, nejstarší balet světa vznikl 1773, současná klasicistní budova pochází z let 1805-1825 (Osip Bové a kol.), nedaleké Malé divadlo z r. 1824. Vybrané přední památky byly roku 1991 zapsány na seznam UNESCO. Bílý dům (soc. realismus 1965-79, výška 102 m) je sídlem vlády, blízko je Garbatyj most (18. stol.). Dlouho nedokončená Věž federace má výšku 450 m s anténou, na Krasnopresněnském nábřeží vzniká Moskva-City s více než 30 výškovými budovami (prvá 1996). Televizní věž Ostankino (540 m, 1963-67) je stále nejvyšší stavba Evropy, Šuchovova věž (1920-22) má výšku 160 m. Stalinovy věže, poválečné stavby v kolektivu, mají věže vysoké vždy 240 m. Mezi mnoha muzei a památníky byl Památník pokořitelům kosmu dokončen r. 1964. Výtvarné Puškinovo muzeum vzniklo v ulici Volchonka v letech 1904-12, rozsáhlé sbírky již od 18. století včetně kopií antických děl. Budova Leninova mauzolea u kremelské zdi se začala stavět v r. 1929. Vítězný oblouk byl postaven na Kutuzovově prospektu po r. 1812, zde generál rozhodl o evakuaci města, za sto let-1912-vzniklo také Borodinské panorama slavné bitvy (F. Rubo), dnes muzeum. Z ulic je nutno zmínit Arbat – stará cesta na Smolensk připomínaná již r. 1493, v nové podobě s panelovými domy ze 60. let 20. století, pobývali zde Puškin či Okudžava. Fotbalový stadion Lužniky (1955-6), vícekrát přestavěný, má kapacitu přes 78000 diváků, ZOO (vznik 1864) je od 1922 městská. Jsou zde parky Caricyno, Sokolniki, Bitcevský aj.

213 - Moskva - Rudé náměstí od SZ, k.V. Blaženého (1552-60 asi Postnik Jakovlev, 8 chrámů v jednom, 9. střední, symbol spojení kontinentů, autor po stavbě oslepen, 1860),vl. Gost.dvor

Moskva – chrám Vasilije Blaženého (1552-1560 asi Postnik Jakovlev, 9 chrámů v jednom, symbol spojené kontinentů, symbol osmicípé hvězdy s labyrintem, ochozy a schodišti v patře, zápis do UNESCO 1991). Copyright:  Jiří Meixner, 19.8.2016.

248 - Moskva - osvětlený Kreml od JV od řeky Moskvy (asi 1156 sídlo J. Dolgorukého, po 1326 sídlo patriarchů, po 1491 pro Ivana III. Velikého - 20 věží, brány, sídlo rus. státu a carů)

Moskva, osvětlený Kreml od JZ od řeky Moskvy (pol. 12. stol. hrad J. Dolgorukého, od 14. stol. sídlo patriarchů, 1491 – 1510 přestavěno do dnešní podoby pro Ivana III. Velikého italskými architekty, sídlo impéria Ruska). Copyright:  Jiří Meixner, 19.8.2016.

Novgorod  (Velikij Novgorod)

Správní centrum stejnojmenné oblasti, 160 km JV od Petrohradu, 220 tisíc obyvatel. Patří mezi nejpamátnější města Ruska – již v roce 862 je jeho jméno spojeno s varjažským náčelníkem Rurikem, a tedy při samotném formování pozdější Kyjevské Rusi, osídlení doložitelné archeologicky je z poloviny 10. století. V polovině 11. století přenesl Jaroslav Moudrý knížecí sídlo dolů po proudu řeky Volchov, aby šlo lépe kontrolovat stezku z Volchova přes jezero Ilmeň. Ve 40. letech 11. století vzniká kamenná pevnost a chrám sv. Sofie, jádro současného města. Během války s Kyjevem v letech 1015-19 získali zdejší bojaři faktické postavení knížat, 1136 vzniká bojarská republika, až roku 1478 je město podřízeno Moskvě. V roce 1570 tu opričníci Ivana Hrozného povraždili více než 2000 těchto šlechticů. Švédská okupace v letech 1611-17 město vyčerpala, jeho význam jako jednoho z center východní Evropy upadal, v roce 1727 byl z třetího města ruské říše jen sídlem gubernie, ztrácel na významu zejména v souvislosti s významem nově budovaného Petrohradu. Město již mělo jen provinční ráz.  Od roku 1944 je sídlem Novgorodské oblasti. Poválečnou obnovu města (zůstalo stát jen asi 40 staveb) řídil architekt Alexej Sčusev, jádro bylo roku 1992 zapsáno na seznam UNESCO. Je zde mnoho muzeí, kulturních institucí a univerzita Jaroslava Moudrého. Od roku 1999 je název města Veliký Novgorod.  Neplést s Nižným Novgorodem, velkoměstem s 1.250.000 obyvateli (vznikl 1221).

Z mnoha památek historického centra nelze opomenout chrám svaté Sofie, spolu s pevností z první poloviny (1045-50, Vladimír Jaroslavič, je zde pohřben s moatkou Annou).  Patří mezi nejstarší ruské stavby a první typické výtvory zdejší architektury s pěticí kupolí, má bronzová vrata z r. 1156 z Magdeburku a fresky ze 12. století pro biskupa Nikitu a  boční malby z r. 1144  (arc. Nifont). Zdejší Kreml je staré hradiště, roku 989 tu byla katedrála Svaté moudrosti, opevnění z 11.-12. století, později zdi a věže z r. 1302, současná podoba je z doby Ivana III. Velikého z let 1484-90 pro arcibiskupa Gennadije, je 545 m dlouhá a 240 m široká, dochovalo se devět věží, nejvyšší Kokuj se stříbrnou střechou s kupolí.  Je zde nejstarší ruský palác s tzv. Sálem tváří (1433 pro arc. Eufimia), nejstarší ruská zvonice (pol. 15.st.) a hodinová věž (1673).  Před hradem je bronzový pomník milénia v Kremlu (1862, V. Hartmann, M. Mikešin) upomíná tisíciletí od příchodu Rurika, nedaleko je také věčný plamen za válečné oběti.  Tři stavby jsou z doby Mstislava Velikého a jsou raně středověké – katedrála sv. Mikuláše (1113-23 s freskami), Jurjevský klášter (1030, jeden z nejstarších v Rusku,  s katedrálou z r. 1119 postavenou Vsevolodem a mnichem Kjurikem) a také Antonijevův klášter má katedrálu (1117, tři kupole, mnich Antonij). Ve městě je celkem na padesát kostelů a klášterů, řada jich byla obnovena po válce – např. kostel sv. Petra a Pavla (1185-92), Zvěstování (1179), Nanebevzetí Panny Marie (1180), sv. Paraskevi-Pjatnice (1207), kostel Spasitele (1198 v Neredici) je krásnou ukázkou zdejší rané chrámové architektury. Kaple v klášteře Peryn je z r. 1230, sv. Mikuláš na ostrově Lipnija (1292, fresky 14.st.), sv. Teodora (130-61, fresky 1380), Spasitele (1374, fresky 1378) , kostel Spasitele v Kovalevu je z r. 1345 (fresky Srbové), kostel sv. Petra a Pavla (Slavna, 1367), Narození Páně (1387, hřbitov), Jana Apoštola (1384), Dvanácti Apoštolů (1455) aj. U jurjevského kláštera je od r. 1964 muzeum dřevěné architektury. Budova nádraží je z roku 1953.

361 - Novgorod - Kreml - katedrála sv. Sofie (1045-50 Vl. Jaroslavič-hrob s ž.Annou, nejst. kam.stavba Ruska, bronz.vr.1156 - Magdeburk, fresky 12.st.-bisk. Nikita,boky 1144-arc.Nifont)

Novgorod – katedrála sv. Sofie (raně ruský sloh 1045-1050, bronzová vrata 1156, fresky 12.stol., zřejmě nejstarší stojící kamenná stavba Ruska). Copyright: Jiří Meixner, 22.8.2016.

Petrohrad (St. Petěrburg)

Vznik této metropole Petra I. Velikého dle barokních standardů za účasti předních zahraničních stavitelů a architeků, vybočuje z obvyklého způsobu zakládání měst, na půvabu této bývalé ruské metropole na řece Něvě to ale neubírá. Je hlavním městem severozápadního federálního okruhu a samo federálním městem, má přes 5 milionů obyvatel. Byl založen roku 1703 vysušením místní oblasti za cenu života mnoha dělníků, v letech 1712 až 1917 (s výjimkou let 1728-32) hlavním městem ruského impéria, poté nesl jméno Vladimira Iljiče Lenina. Je důležitým přístavem v Baltském moři. Roku 1703 za sedmileté války vzniká na Zeječím ostrově základ Petropavlovské pevnosti, první velké stavby města. Přichází francouzský architekt Le Blond, Švýcar Trezzini a Ital Rastrelli a vznikají pro centrum zásadní stavby, jako chrám sv. Petra a Pavla či palác Menšikovský, v roce 1724 se připojuje soubor akademických budov města. V 60. letech 18. století přichází éra novoklasicistních přestaveb i nových staveb, za Kateřiny Veliké (asi do 1780) byly břehy lemovány žulovými náspy. Po vítězství nad Napoleonem (1812) vzniká Alexandrův sloup, od 40. let 19. století nastupuje romantismus, Petrohrad průmyslovým rozvojem překonává Moskvu, je zde říční a námořní přístav i námořní základna. V roce 1917 zde proběhla krátká německá invaze, 7.11. byla výstřelem z křižníku Aurora zahájena bolševická revoluce, která zásadně změnila světové dějiny 20. století. Po vytvoření Prozatímní vlády a abdikaci cara Mikuláše II. v březnu 1918 byla vláda přenesena do Moskvy, v říjnu 1919 odtud Lev Trockij donutil k ústupu Judeničovo bílé vojsko, které chtělo město dobýt. V letech 1941-44 zde při jednom z nejdelších obležení města v historii ze strany německé armády přišlo o život přes milion civilistů, v letech 1949-52 bylo ve stalinském procesu zlikvidováno vedení města. V roce 1955 byl ootevřeno metro, dnes s pěti linkami. V roce 1991 byl obnoven původní název města.

I v pamětihodnostech, které jsme navštívili, je zhruba dodržena jejich chrfnologie vzniku, s odkazem na první odstavec. Petropavlovská pevnost vznikla r. 1703 za účasti francouzského stavitele Guerina se 6 bastiony propojených kurtinami a Korunní hradbou, propojena téhož roku Ionannovským mostem s pevninou. Tyto stavby pak určily tzv. petrovské baroko: Chrám sv. Petra a Pavla ( D. Trezzini 1712-33) má věž vysokou 123 m, palác Menšikovský (1710-27, G.M. Fontana, G.J. Schädel a další stavitelé), palác Kunstkamera (1719-27 G.J. Mattarnovy, sídlo Akademie věd-zal. 1724) a Dvanáct kolegií (1722-44 D.Trezzini, T. Schwertfeger pro univerzitu zal. 1724-druhá největší v Rusku, 24 fakult, 32 tis. studentů). Vysušením vzniklo mj. náměstí Martovo pole. Palác Kikin je z let 1714-20, Aničkův palác je z 40.-50. let 18. století, upraven byl Rossim v 19. stol., v Jusupovském paláci (klas. 70.l. 18.st.) byl r. 1916 zavražděn Rasputin. Tauridský palác je z let 1764-8 (I. Starov, úpr. 19.stol). Monument Petra Velikého je z r. 1716 (Rastrelli). V Carském selu se od r. 2003 nachází věrná kopie Jantarové komnaty, sálu s jantarovou vnitřní výzdobou původně pro pruského krále, darován do Ruska, existující od roku 1716 skoro 200 let, zmizelé během druhé světové války a dosud neobjevené. Sbírka obrazů Ermitáž, založena Kateřinou II. Velikou r. 1764 je největší na světě (3 mil.položek), sídlí v šesti budovách vč Zimního či právě Menšikovského paláce. Zimní palác (1711, 1754-62 D. Trezzini, B. Rastrelli, klasic. přestavba 1839) byl letím sídlem ruských carů, přiléhá k němu Palácové náměstí, kde byl v roce 1834 byl vztyčen Alexandrův sloup (A. de Montferrand), blízko je Narevská brána (původně 1814, kámen 1827-34 V. Stašov-vítězství nad Napoleonem, sochy V.D. Malinovskij). Z klasicismu je dále budova Generálního štábu (C. Rossi do 1827), Smolný palác (1806-8, sídlil zde Lenin), Mariinský palác (1839-40), Michajlovský (1819-25), Mramorový (dle fasád, po 1760) a řada dalších. Z divadel jsou zde Alexandrovské, Mariinské (1859-60) a Michajlovské (1833-5). Z kostelů je zde katedrála sv. Izáka (pův. 1707, 1818-58 klas. A. de Montferrand), Kazaňská (pův. po 1733, klas. 1790-1811, provolána zde Kateřina II., pohřben Kutuzov 1813, s kupolí), Vzkříšení Ježíše Krista (po 1882, zabit tu Alexandr II., starý ruský styl), sv. Mikuláše (po 1753, S. Chevakinske), Přeobraženská (1743-54, klas. po 1825 V. Stasov), Arménský kostel (1771-9), sv. Kateřiny (asi 1760-1782), sv. Pantaleona (1721, znovu 1735-39), klášter Alexandra Něvského (D. Trezzini s kostelem Zvěstování z let 1717-22, pohřben zde Suvorov), Smolný klášter s katedrálou Zmrtvýchvstání (1744-48). Z dalších domů např. Dům knihy (19.-20.st., Gostiny dvor-klas. prodejní krámy do 1785 na místě dřevěných, Molo se sfingami 1832-34, od r. 2003 stojí ve městě socha Švejka). Secesní Singerův dům (1904, nárožní, P. Suzor). Hlavní ulicí je Něvský prospekt (jméno od 1781, délka 4.5 km, šířka 25-60 m). Křižník Aurora, sloužící v rusko-japonské válce, byla v letech 1945-7 opraven, od 1957 je muzeem. Město má charakter Benátek na kanálech přes systém řeky Něvy (délka jen 74 km, vytéká z Ladožského jezera), je zde 342 mostů, první byl Blagoveščenský v r. 1850, do té doby byly jen pontonové. V blízkosti je i ostrovní pevnost Kronštadt (1703-4, důležitá námořní základna), rozlehlý palácový a parkový komplex Petěrgof s asi 170 fontánami, sídlo cara, komplex budovaný barokně v letech 1714-1755 (křídla 1745-55). Je zde série zahrad a parků. Nízké zahrady mají přes 1 km2, je zde většina kašen, fontán a další menší budovy (paláce Monplaisir, Marly aj.). Přetíná je monumentální barokní mořský kanál. Horní park je jižně od Velkého paláce a tvoří pomyslný střed areálu. Pod grottou je Velká kaskáda se 64 kašnami.(motivy Samsona, ruského vítězství nad Švédy aj.). Velký palác je nazýván ruským Versailles, má přes 30 sálů. Nejvýznamnější je Česmův (B. Rastrelli, dvanáct maleb po rusko-turecké válce 1768-74, dvanáct maleb J.F. Hackert 1771-3, pomáhala Kateřina II.), západní a východní čínský kabinet (1766-69 pro východní umění), Obrazový sál (368 maleb pořízených 1764 vdovou it. petrohradského umělce P. Rotariho). Východně od vyšších zahrad je Alexandřin park (novogotický z 19. stol.- např. kaple). Hodinová továrna vznikla v r. 1721. Areál byl poničen za druhé světové války, 1945 otevřen, zapsán na seznam UNESCO (od 1991). Další komplex carských staveb je ve městě Puškinu, bývalém Carském selu, opět s rozsáhlými zahradami, Kateřinský palác byl dostavěn r. 1756 (Rastrelli). Tento a další významné památky byly zapsány na seznam UNESCO (hlavně 1991).

398 - Petrohrad - Palácové nám. od JV, přiléhá k Zimnímu paláci (bar. pův. 1711, baroko pozdní F. Rastrelli, D. Trezzini pro Petra I., 1754-62, klas. úpr. 1839, sídlo Ermitáže-po 1762)

Petrohrad – Palácové náměstí od JV, vpředu Alexandrův sloup (1834), v pozadí Zimní palác (barokní, D. Trezzini, F. Rastrelli, 1754-62, po 1764 zde galerie Ermitáž s téměř 3 miliony exponátů – největší na světě). Copyright:  Jiří Meixner, 23.8.2016.

381 - Petěrgof - Velký palác - ruské Versaiiles od SV (malby B. Rastrelli do 1774-12, J. Hackert 12 1771-3, Z a V čín. salónek 1766-9, Obraz. sál-368 maleb 1764 vdova po P. Rotarim)

Sídlo ruských carů Petrodvorec – Petěrgof (rozsáhlý areál se 160 kaskádami, mořským kanálem, zahradami, parky a Velkým palácem se 30 sály s bohatou malířskou a sochařskou výzdobou, ruské Versailles, 1714-55 několik desítek autorů). Copyright:  Jiří Meixner, 22.8.2016.

415 - A znovu, vpr. centrum Petrovská pevnost, čp. 4a, Finská ul.

Autor u křižníku Aurora, Petrohradské nábřeží (spuštěn 1897, vyřazen 1957, říjen 1917 signál výstřelem k útoku bolševiků na Zimní palác). Copyright:  Jiří Meixner, 23.8.2016.

Riga
Metropole Lotyšska se 700 tisíci obyvateli (ubývají, v r. 1991 to bylo přes milion), zahrnujícími tedy asi třetinu populace země, na řece Daugavě při ústí do Rižského zálivu Baltského moře. Název snad vznikl z livonského názvu pro vodní smyčku. Oblast byla sídlem pobaltského kmene Livů, kteří dali název i dnešnímu Livonsku, ve zdejší osadě byli ruští a skandinávští obchodníci. Roku 1201 zakládá brémský arcibiskup Albert první německou osadu, která se stala výchozí pro tažení Řádu mečových rytířů proti zdejším pohanům a postupně ovládla celé Livonsko. V roce 1282 se stalo členem obchodního spolku Hanza, ve znaku Rigy je dodnes klíč Brém a věž Hamburku, obchod kvetl ruskými kožešinami, medem a voskem. Probíhaly boje mezi místním arcibiskupem, řádem a bohatými obchodníky a měšťany, první vrcholný rozkvět města byl v 16. století. Po kolapsu Řádu německých rytířů, jejichž stát dlouho území ovládal, přichází vláda Poláků (20 let) a po 1621 Švédů, kde Riga výstavností předčila i Stockholm. V roce 1710 ji získali ruští carové a začlenili do provincie Livonska, moc si dále udržovala německá šlechta a měšťané. Rozvoj nastal s napojením na železnici ve druhé polovině 19. století, po Moskvě a Petrohradu šlo o třetí nejvýznamnější průmyslové centrum carské říše a nějvětší světový přístav se dřevem. Rostl počet rodilých Lotyšů a blížila se doba jejich obrození. Město bylo vážně poškozeno za obou světových válek, ve druhé pak zmizela asi 45-100tisícová židovská populace. Po válce bylo odsunuto mnoho Lotyšů do sovětských pracovních táborů. Za éry SSSR byla známa jako výrobní centrum mopedů, praček, vagonů atd., ale také jako nejzápadnější město země s liberální uměleckou scénou, uměleckým a kulturním centrm zůstává i dnes. V r. 2001 se slavilo 800. výročí založení města, mnoho památek bylo opraveno nebo vzniklo znovu. Je zde přístav, letiště, narodil se zde režisér Sergej Ejzenštejn, dva roky tu žil Richard Wagner.

Velká většina památek se nachází v historicém centru, tzv. Vecríga. Silný vliv má severská cihlová architektura. Dóm (Rígas Dóms) vznikal románsky z cihel v letech 1211-1226, vysvěcen biskupem Albertem (od 1199 místním biskupem, varhany 1884 4. největší na světě), byla několikrát přestavována. Hrad (Starý zámek) byl postaven roku 1330 jaké sídlo řádu mečových rytířů, až do r. 1481 v něm sídlil velmistr, 1509-1515 byůl po požáru pozdně goticky přestavěn, za ruské éry zásadně upraven klasicistně v r. 1818 a 1860-62, v r. 1939 vznikl prezidentský palác. Konvent – klášter vznikl ve 13. století jako řádové sídlo, současné budovy jsou gotické a renesanční z 15.-17. století. 1922-40 a po 1995 zde sídlí prezident Lotyšska. Kostel sv. Petra vznikl goticky ve 13. století (se Sv. Janem v ulici Skarnu), má nejvyšší věž ve městě (123 m, barokně po 1690, 1746, naposledy 1973 po poškození bombou). Kostel sv. Jakuba je románsko-gotický z r. 1225 slouží katolickému arcibiskupovi, věž je neobvyklá se zvonem zavěšeným vně, zvon je nový (2001). Kostel sv. Jana stál na místě dominikánské kaple z r. 1297, byl postaven renesančně po 1582, barokní výzdoba s malbami pochází z r. 1769. Starý kostel sv. Gertrudy je novogotický z r. 1864 (J.D. Felsko), nový z r. 1903-5 novoromantický (W. v. Stryk). Sv. Martina (novoromanticky 1852 J. Felsko). Ortodoxní katedrála Zrození Ježíše je z let 1876-84 (novobyzantská). Prašná věž je hradební věž ze 14. století (jedna z 18), v 19. století byla upravena, k čemuž pomohly i prostředky z holubího trusu z věže, prodaného jako hnojivo, je zde i Švédská věž (barokně po 1698, jediná dochovaná brána) Je zde celá řada velmi cenných domů středověkého původu – Dům Černohlavců jsou tři domy, připomínané již 1334 pro cech Černých hlav, do náměstí je průčelí domu sv. Mořice, nově byl postaven 1999. Velký cech a Malý cech byly centry hanzovního obchodu, první má gotickou síň z r. 1330, směli zde být pouze německy mluvící obyvatelé. Tři bratři je trojice domů v ulici Maza Pils (upr. čp. 17 – gotický 15.-16.st., nejstarší ve městě, levý čp. 21 – barokní závěr 17.stol., pravý čp. 15 – renes. 1646, 19. stol.). Barokní jsou domy Mentzenforffův (1695) a Dannensternův (1696). Kočičí dům je novorenesanční z 19. století. Budova parlamentu je novorenesanční (Sejm, 1867, po 1991 rok zabarikádován), univerzity (1866-9, novorománská G.F.A. Hilbig), budova opery byla původně divadlem (1860-63 klasicistní, od 1919 opera). Řada budov je v secesní čtvrti, např. budova Lotyšské umělecké akademie (1905, mnohé z nich Rus M. Ejzenštejn, celkem 750). V bývalém sovětském bunkru je muzeum okupace (budova ze 70.let 20.stol.), dále je zde muzeum lotyšských Židů a mnoho dalších. V domě Eckhaus sídlila posléze KGB. Stalinská Akademie věd (výška 107 m, 1958, koncert. sál 1955). Tržnice (původně už 13.st., mnoho dalších budov, dnešní 1924-30 P. Dreijamnis, P. Pavlovs), zbytky židovské synagogy Peitav (1903-5). Televizní věž je vysoká 368 m (1979-89). Z řady parků ne nejszarší Vermanas (po 1814), podél kanálů u hradeb je 3 km dlouhý Basteiberg, park Uzvaras má sovětský vítězný památník (1985). ZOO vznikla v r. 1912, má přes 3000 zvířat. Pomník Svobody (Milda, centrum hnutí za nezávislost) je z r. 1935 na místě sochy Petra Velikého (K. Zale, E. Stalbergs, 9 m vysoká socha mladé ženy). Centrum bylo roku 1997 zapsáno na seznam UNESCO, v r. 2014 bylo Evropským městem kultury. Město má mezinárodní letiště.

520 - Riga, Tři bratři 3 domy v ulici Maza Pils (upr. čp. 17 – gotický 15.-16.st., nejstarší ve městě, levý čp. 21 - barokní závěr 17.stol., pravý čp. 15 - renes. 1646, 19. stol.)

Riga – nejcennější městské domy – Tři bratři, ulice Maza Pils (upr. čp. 17 – gotický 15.-16.st., nejstarší ve městě, levý čp. 21 – barokní závěr 17.stol., pravý čp. 15 – renesanční 1646, 19. stol.). Copyright:  Jiří Meixner, 27.8.2016.

U města Šiauliai v Litvě je vrchol – hora křůžů se statisíci kříži – památník lotyšským obětem sovětského režimu. První vznikly v první polovině 19. století po polském povstání 1831, na počkátku 20. Století zde bylo 100 křížů, jejich počet rostl, za SSSR byl pomník nělokikrát zničen, ale vždy znovu obnoven. V roce 1993 zde byl papež Jan Pavel II.

554 - Litva, Hora křížů, soumrak nad vrchem 27.8.2018

Noční tma nad Horou křížů u litevského Šiauliai (první kříže po 1831, za vlády SSSR několikrát zbořeno – 1961, symbol odporu proti okupantům, dnes několik desítek tisíc křížů, poutní místo). Copyright:  Jiří Meixner, 27.8.2016. 

Hrad Kunětická Hora, 6.8.2016

6 srp

Poslední týden před dovolenou jsem zamířil na východ Čech do okolí Pardubic, kde se nachází bývalý hrad  Kunětická Hora.

Hrad se nachází 307 m.n.m. v České tabuli, hrad byl založen na počátku 15. století, je oblíbeným výletním místem pro obyvatele Pardubic a okolí, v r. 2001 zapsán mezi národní kulturní památky. Sídlili zde již pralidé, založení dle datace Hájkovy (838) je  ale smyšlené.  V r. 1420 zde bylo husity dobyto hradiště, v r. 1423 získal hrad hejtman Divíš Bořek z Miletínka, vítěz od bitvy u Lipan. Po r. 1490 za Viléma z Pernštejna byl goticko-renesančně přestavěn  na dvouvěžový objekt, po r. 1560 patřil královské komoře. Hrad tvořilo předhradí a palácová část, systém dělostřeleckých bastionů měl 6 věží, v r. 1645 byl vypleněn švédským generálem Torstenssonem,. V r. 1884 byly poddolovány stavby v předhradí, v r. 1896 zničeno ohněm předhradí.  V r. 1917-9 byl zachráněn nákladem barona Drascheho (Pardubice), obnova v r. 1923-8 (arch. F. Jurkovič, J. Pacl) nevyšla, po  I. světové válce proběhly zajišťovací práce.  Archeologický průzkum odhalil na nádvoří gotické zdivo ze II. poloviny 14. století, před Divišovou přestavbou.  V jižním křídle zjištěn gotická hranolová věž, v západní části druhá válcová věž s průměrem 15 m. Do dnešní podoby se dochovala část hradeb zesílených baštami, jeden z rondelů, palác s nádvořím  s kaple sv. Kateřiny Sienské.  Černá či Čertova věž má výhled až na Krkonoše. Ve sklepě jsou archeologické nálezy, v přízemí hladomorna či vězení, v I.p. je zbrojnice a lovecké expozice. Na nádvoří je expozice šermu, hrad se lidově nazývá Kuňka, je kulturní památkou.

Hrad Kunětická Hora (15.st. goticky po 1491, pozdně got., 1560 renesančně). Copyright: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kunětická_hora_(hrad).

 

Klatovy, 30.7.2016

30 čvc

Po téměř na moravském pomezí ležící Poličce mě tentokrát čekaly opět oblíbené západní Čechy, kde se 42 km jižně od Plzně na Drnovém potoku v Pošumaví nalézá bývalé královské město Klatovy.

Stejně jako předchůdce byly založeny králem Přemyslem Otakarem II. před rokem 1288 s účastí německých kolonistů na místě trhové osady, doložené roku 1253 (kláty = špalky, pařezy), v tomto roce dle listiny Václava II. zahubil požár měšťany, rok poté byl založen špitál sv. Ducha Konrádem z Pomuka, místním měšťanem, dle historika Jindřicha Vančury mohlo jít o založení kolem roku 1260, fromulář Itala Jindřicha Vlacha pak zmiňuje data 1276 (1277). Město mělo klasicky velké čtvercové náměstí, šachovnicový půdorys a hradby ze 13. a 14. století. Za Lucemburků mělo četné výsady včetně práva mílového, německé město bylo už po husitských válkách převážně české, stálo pak při králi Jiřím z Poděbrad, v roce 1547 se uvádí jako sedmé naše nejbohatší město, vzniká Černá a Bílá věž, chrám, radnice a řada nových domů.  Třicetiletá válka znamená i zde ničení, pokatoličtění a úpadek, po roce 1636 přicházejí jezuité a budují kolej a kostel, po r. 1685 už je zde díky obrazu Panny Marie Klatovské poutní místo, což znamená nový rozvoj města, v r. 1689 založili Francouzi ničivý požár. V letech 1751-1849 jsou Klatovy krajským, pak okresním městem, v r. 1812 sem přijel císař František II. jako třetí panovník po Ferdinandu III. a Karlu VI.  Od I. poloviny 19. století se rozvíjí textilní průmysl a v r. 1813 jsou vyšlechtěny zdejší úspěšné karafiáty.  V r. 1876 byla napojena železnice na Plzeň, to znamenalo další rozvoj města na přelomu 19. a 20. století, město bylo v r. 1898 převážně české, na počátku 20. století vznikají obecní úřad, sokolovna, muzeum, záložna a další stavby, 1923 navštívil město Tomáš Garrigue Masaryk.  V r. 1938 byly i přes českou většinu připojeny k Německu, v r. 1945 byly poškozeny náletem. Po válce vznikají nové průmyslové závody i sídliště, v r. 1960 se stávají sídlem okresu.  Po r. 1989 dochází k obnově řady památek, zaniká řada podniků, např. Škoda v r. 2007. Město má dnes přes 22 tisíc obyvatel.

Panorama s Černou věží a jezuitským kostelem

Panorama města, zleva jezuitský kostel Panny Marie (barokně po 1656 s kolejí Carlo Lurago, dokončil G.D. Orsi), Černá věž (renesančně 1547-57, výška 81 m) a radnice (renesančně po 1557, novorenesančně 1923-25). Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Klatovy.

Z památek nelze opomenout u nás unikátní renesanční Černou věž (1547-57, Antonius de Salla) , u nás přední renesanční stavba, symbol nejen moci města, ale i důležitá vyhlídka, vysoká 81 m. Jezuitský kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie a sv. Ignáce vznikal dle klasické koncepce řádu s tvarem latinského kříže a kupolí po r. 1656 dle návrhu Carla Luraga, stavbu asi dokončil Giovanni Domenico Orsi. Vnější portály jsou dílem Kiliána Ignáce Dietzenhofera. Pod kostelem se nachází rozsáhlé podzemní katakomby, užívané k pohřbívání nejen jezuitů, pohřbívalo se tu až do zákazu Josefa II. v r. 1783, je zde důmyslný větrací systém, nastavující optimální teplotu pro konzervaci těl. Dodnes se jich dochovalo asi 30.  V bývalé koleji ze stejné doby je dnes městská knihovna, ústav sociálních služeb a další instituce. Dominikánský kostel sv. Vavřince je barokní (1694-1709, M. A. Gilmetti, z původního kláštera a kostela ze 14.století, poničeného husity, se mnoho nedochovalo, později byly přestavěny na sýpky a další stavby).  Radnice je renesanční z r. 1557, do dnešního novorenesančního stavu (1923-25, J. Fanta, sochaři Č. Vosmík, F,. Rouse aj.)  prošla řadou úprav Z mnoha domů středověkého i renesančního původu je nutno zmínit lékárnu u Bílého jednorožce (gotické jádro, barokní, lékárna od 1776 do 1966, dnes muzeum lékárnictví, je zde i galerie). Řada cenných domů je na náměstí Míru a v přilehlých ulicích.  V novogotické budově v Hostašově ulici je vlastivědné muzeum  dr. Hostaše s expozicemi od pravěku po současnost.  Rovněž zvonice – Bílá věž je renesanční z r. 1581, po požáru v r. 1758 byla v baroku opravena a zvýšena na současných 60 m.  Moderní nádraží (1959) je dílem Josefa Dandy.  Židovský hřbitov vznikl v r. 1871, je zde 400 novodobých kamenů a památník obětem nacismu. Z gotických hradeb ze 13. a 14. století se nejvíce dochovaly dvě kruhové bašty na východní straně města. Děkanský kostel Narození Panny Marie je původně raně gotický ze 13. století, upraven pozdně goticky (15.-16.st., renesančně do 1558 a 1898-1819 od J. Fanty).  Okresní dům je secesní z roku 1905.  V západní části města je Klatovská hůrka (498 m.n.m.).  Působila zde řada osobností, studoval zde na jezuitské koleji Bohuslav Balbín a na gymnáziu Josef Dobrovský, nakladatel Václav Matěj Kramerius, lékař Josef Thomayer, básník Jaroslav Vrchlický či divadelník Jaroslav Kvapil. rodáky jsou spisovatel Jaromír John (1882), antropolog Lubor Niederle (1865) a hudební skladatel František Belfín (1923) a skladatel a dirigent JUDr. Jiří Bílek (1919).  Žil zde i Jiří Suchý.

Náměstí Míru, původně renesanční radnice města Klatovy (1557, řada úprav, novorenesančně 1923-25 Josef Fanta, sochy Č. Vosmík, F. Rouse, malby L. Novák, J. Čejka). Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Klatovy.

Polička, 23.7.2016

23 čvc

Tentokrát jsem se po delší době opět vypravil do východních Čech, kde se na pomezí Čech a Moravy 17 km západně od Svitav nalézá bývalé královské město Polička.

Založil jej už jako královské Přemysl Otakar II. roku 1265, lokátorem byl Konrád z Limberka, který přivedl severoněmecké kolonisty, až na kostel a čtyři brány byla zástavba města dřevěná, město mělo mílové, hrdelní a várečné právo. V roce 1305 je věnným městem českých královen, ve druhé polovině 14. století vzniká dlažba, hradby a další kamenné stavby, zejména domy, vnější zeď byla vysoká 10 m s 19 baštami, hlavní zeď byla z lité opuky s kamenem, byl zde dále parkán a vodní příkop. Za husitských válek patřilo k umírněným Pražanům, byl zde nejprve Jan Žižka, ale i útok vojsk krále Zikmunda, za Jiřího z Poděbrad vznikly další barbakány, čtyři brány a vodní příkop. Jagellonci město podpořili, v r. 1547 však bylo za odboj proti Ferdinandovi I. potrestáno, teprve r. 1559 byly vykoupeny městské statky, v r. 1567 tu bylo 200 domů, renesance se projevila razantně, např. 1576 na kostele sv. Michala (Ambrož Vlach), spolu s interiérem a zvonicí.  Po požáru roku 1613 a třicetileté válce se vpády Švédů zde zůstalo v r. 1654 jen 90 obyvatel, další rozvoj nastává až s 18. stoletím, kdy po moru nastává éra barokní přestavby města, včetně morového sloupu či radnice. Po požáru v r. 1845 nastává novogotická fáze stavby města, včetně nové podoby kostela sv. Jakuba.  Díky požáru se zbrzdil průmysl a i proto zůstaly dochovány městské hradby, i když čtyři brány byly zbořeny. V 19. století vzniká řada spolků – 1870 Sokol, ochotníci, zpěvácký spolek Kollár, v r. 1890 se zde narodil hudební skladatel Bohuslav Martinů. Na počátku 20.století vzniká celá řada dalších staveb – 1910 sokolovna, školy, divadla – Tylův dům (1929), v r. 1938 byla navzdory velké české většině připojena k Německu. Po r. 1945 vznikla sídliště a průmyslové závody, od r. 2001 se zde koná i rybolovná soutěž. Město na Bílém potoku má dnes skoro 9000 obyvatel v 6 částech.

Kostel sv. Jakuba v Poličce, národní kulturní památka (po 1265, mnoho úprav a přestaveb, novogiticky v 19. století, 1890 se zde narodil Bohuslav Martinů).  Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svatého_Jakuba_(Polička).

Z památek nelze vynechat národní kulturní památky – kostel sv. Jakuba, původně raně gotický trojlodní z doby založení města po r. 1265, mnohokrát přestavěný, do dnešní podoby upravený novogoticky v 19. století, v 36 m vysoké věži se r. 1890 narodil skladatel Bohuslav Martinů, má zde památník i přístupnou rodnou světničku a sochu. 1220 m dlouhý úsek městských hradeb je ze 13.-15.století, i když věže byly odbourány v 19. století, renesanční hřbitovní kostel sv. Michala vystavěl renesančně před r. 1580 zmíněný Ital Ambrož Vlach.  Morový  sloup, monumentální ve výrazu, je barokní z let 1727-31 od J.F. Pacáka z Litomyšle. Měšťanský pivovar je z r. 1865, po znárodnění byl v r. 1994 vrácen původním majitelům.  Řada domů má středověký původ, zejména gotický (v čp. 59 zadní sklep datace k r. 1390), ale i renesanční a barokní, je zde rodný dům těsnopisce Hynka Jakuba Hegera (nar. 1808 zde) s pamětní deskou. Další národní kulturní památkou je barokní radnice (1739-44 asi F. M. Kaňka) na místě gotické radnice,   jejíž 30 m vysoká věž se dochovala do dnešní doby. Na Nábřeží Svobody i jinde je ceněný soubor rondokubistických nájemních domů (1923-4). V r. 1999 vznikla hudební škola Bohuslava Martinů.  Kromě ně jsou slavnými rodáky sochař Jan František Pacák či spisovatelka Teréza Nováková, ale i kanoista Martin Doktor.

Polička – městské hradby a věž kostela

Zbytky přes 1 km dlouhé gotické hradby Poličky (v několika gotických fázích od 13. do 15. století, vnější zeď byla 10 m vysoká s 19 baštami, byly zde i vodní příkopy). Uprostřed vzadu věž kostela sv. Jakuba. Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Polička. 

Hrad Košťálov, 16.7.2016

16 čvc

Po návratu z vynikajícího francouzského zážitku v podobě Pikardie a Arden jsem se rozhodl pro kratší a jednodušší výlet a po nedávném Oparně a Ostrém jsem zamířil opět do Českého středohoří, jehož jednou z nejtypičtějších tvarových dominant je hrad Košťálov. Pozor, neplést si s hradem stejného jména v okrese Semily.

Nachází se na vrchu Košťál asi 1.5 km od obce Jenčice či 2 km od Třebenic či Sutomi v blízkosti Lovosic, kam je velmi dobré autobusové spojení. Byl vybudován zřejmě v první půli 14. století a v letech 1372-80 máme zmínky o požáru, který prvnímu známému majiteli Aleši Mladšímu ze Slavětína a jeho ženě, upálil špičky střevíců, ve kronice Beneše Krabice z Veitmile. Jako purkrabí spravoval hrad pro jinou osobu – jako zakladatelé se uvádí Zajícové z Házmburka, Kaplířové ze Sulevic, Slavětín i další osoby, F. A. Heber dokonce předpokládal královské založení, což je ale nepravděpodobné. V roce 1422 zde tábořili husité, o rok později byl Jan Kaplíř ze Sulevic pánem Třebenic a asi i Košťálova, ještě v r. 1486 byl hrad rezidenčním sídlem pánů, v r. 1489 došlo k rozdělení mezi Zdislava, Dobeše a Jana, každý měl dům v dolním hradě, až v r. 1609 jej získal Adam z Vchynic. Stejně jako další majitelé i Kaplířové si postavili v 16. století zámeček v Košťálově jako sídlo a hrad již nebyl využíván, chátral a v r. 1622 již uveden jako pustý. V r. 1833 jej dvakrát maloval Karel Hynek Mácha, s Třebenicemi a Skalkou, pověst o založení hradu v polovině 8. století je fabulací Václava Hájka z Libočan.

Je to hrad donjonového typu s obdélným palácem jako hlavní obytnou i obrannou stavbou; nalézal se v horním hradě, zatímco v dolním byly nejméně dvě obytné budovy a další hospodářská stavení. Palác byl původně třípatrový, jak dokládají starší kresby, ve druhém patře byl rytířský sál se čtyřmi okny ve dvojicích proti sobě. Zbytky opevnění dolního hradu byly patrné ještě v 19. století, dle údajů z r. 1486 zde byly nejméně dvě obytné budovy. Archeologové nelezli v 19. století v jihovýchodním nároží dolního hradu dle zbytků kachlů a nádobí, v severozápadním pak kovárnu, z obou zůstaly malé terénní relikty. Horní hrad byl původně zajištěn cementovou maltou, ta již neexistuje a tato část dále chátrá. Nejzachovalejší je zde severovýchodní nároží hradby, mocné minimálně 4-5 m výšky.

Hrad Košťálov – interiér paláce, bývalého rytířského sálu (I. pol. 14.století). Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ko%C5%A1%C5%A5%C3%A1lov_(hrad,_okres_Litom%C4%9B%C5%99ice).

¬

Pikardie, Ardeny, 4.-10. července 2016

11 čvc

Na první zahraniční dovolenou jsem se vydal po krásách nejsevernějšího cípu Francie a jihozápadu Belgie, do regionu Pikardie a Arden. Tato část Francie oplývá mnoha místy historicky zásadními nejen pro Francii, ale i celoevropsky, a několik jich bylo spojeno i s českou historií.

Soissons

Město v departementu Aisne asi 100 km severovýchodně od Paříže s asi 30 tisíci obyvateli. Za starověku zde sídlil galský kmen Suessionů, Caesar při svém tažení nemohl jejich město Noviodunum dobýt a založil nedaleko město Augusta Suessionum. Ve 3. století zde vznikl amfiteátr pro 2 tisíce diváků, kolem r. 300 biskupství, město pak odolávalo nájezdům barbarů až do vítězství Chlodvíka nad Syagriem u Soissons (486), poté se stalo důležitým sídlem staré francké říše a centrem Neustrie, po legalizaci založení Francké říše Anastasiem I. přeložil Chlodvík hlavní město do Paříže. Ve 4. století zde bylo biskupství a katedrála, v 9. století druhá a po 1176 (jižní příčná loď) třetí, gotická stavba. Ve 13. století byla dokončena (západní průčelí) a v 16. století vznikla severní příčná loď. V r. 1414 za povstání proti Karlu VI. bylo město poničeno, v 15. století se přestavoval klášter st. Jean-des-Vignes, za náboženských válek bylo opět obléháno. Za francouzské revoluce byly vyrabovány náboženské stavby, v r. 1870-1 bylo město dobyto Prusy, v r. 1914-18 téměř zničeno německým dělostřelectvem. Z památek je nutno jmenovat katedrála sv. Gervasia a Protasia, raně gotickou (1176-1250, sev. příčná loď 1520, vitráže 13.-15. stol.), vojenské velitelství z let 1772-5, dnes budovu radnice, pozůstatky gotického kláštera st. Jean-des-Vignes ( románsky po 1076, goticky 12.-16. století byly na počátku 19. století až na průčelí rozebrány na kámen. Opatství Notre Dame a sv. Medarda mají kořeny v 6. století v merovejské době, z druhého zbyla jen krypta. Anglický most byl zničen v obou válkách a po druhé obnoven jako lávka pro pěší, blízko je kryté tržiště.

084 - Soissons - katedrála sv. Gervasia a Protasia (po 1175 J příčná loď, got. 1212-40, úpr. 14., 16., 18.st., vysv. 1479, 1567 okupace hugenoty)

Katedrála v Soissons, asymetrická z vnějšku, budovaná od 1175 a zejména 1212-40, vysvěcena 1479.  Copyright:  Jiří Meixner, 5.7.2016.

Verdun

Město v departementu Meuse s 18 tisíci obyvateli. Vzniklo z galské pevnosti, ze 4. století vzniklo biskupství, v r. 843 byla Francká říše veronskou smlouvou rozdělena na tři části. Ve středověku jako svobodné říšské město značně prosperovalo. V 19. století určila ráz města výstavba rozsáhlé citadely s mnoha dalšími navazujícími pevnůstkami, probíhala až do I. světové války, v r. 1792 bylo dobyto Prusy. V roce 1916 se zde odehrála po marném francouzském útoku krvavá bitva mezi Němci a Francouzi, která zcela zdevastovala město i jeho okolí, a obnova trvala mnoho let. Na obou stranách bylo asi 400 tisíc mrtvých. Katedrála Notre Dame je gotická do r. 1147 (arch. Garin, spolu s klášterem), na místě kaple z r. 332 a katedrály po 457, poničené do 990, přebudována byla goticky ve 14. století, byla zvětšena okna a doplněny fresky. Katedrála byla poškozena v r. 1760 a přebudována neoklasicistně v 19. století, poničena znovu 1916-17 včetně věží, v r. 1920-36 byla opravena, byla objevena řada románských prvků, vysvěcena byla opět v r. 1935. Bývalé sídlo princů je dnes muzeum Princerie. Dále je ve městě biskupský palác (15., 18. století, gotický), věž Tour Chaussée (14. stol.) a brána Porte Chatel, Vaubanova barokní citadela (1624-36 na místě opatství sv. Vanne, pozdější úpravy) a Vítězný pomník (1920-29) Verdunské bitvě a rozsáhlé vojenské hřbitovy.

003 - Verdun - Kostnice v Douaumont (1926, 130 tis. neidentifikovaných vojáků všech národů s věží, hřbitovy žid. a muslim. vojáků, kaple)

Verdun, kostnice s ostatky 130 tisíc neidentifikovaných obětí bitvy v roce 1916.  Copyright:  Jiří Meixner, 5.7. 2016.

 

Remeš

Památné místo francouzských i evropských dějin v regionu Champagne se 181 tisíci obyvatel, 150 km severovýchodně od Paříže. 80 př.n.l. zde Keltští Belgové založili osadu Durocorter, jako Durocortorum pobylo hlavním městem římské belgické provincie. Ve 3. Století vzniká křesťanská osada, biskup Nicasus zde byl v r. 401 zabit Vandaly. Po bitvě u Tobiacu a vítězství nad Alamany se zde nechal roku 496 nebo 497 pokřtít biskupem Remigiem francký král Chlodvík se svými vojáky, začíná pak budování křesťanské Francie. Město pak byl od 12. století i korunovačním městem francouzských králů (26) z rukou arcibiskupů, r. 816 zde byl korunován Ludvík Pobožný, v r. 1138 byla doložena městská práva. V r. 987 je z iniciativy arcibiskupa Adalbera a Gerberta z Aurillacu, budoucího papeže, prosazena na trůn kapetovská dynastie Hugem Kapetem; panovala až do roku 1848, město je centrem vzdělanosti. V r. 1429 sem Johanka z Arku přivedla krále Karla VII., což mělo velký symbolický význam pro zesílení autority králů, za náboženských válek v 16. století stála na katolické straně. Prosazovala se zde soukenická výroba. Po napojení na železnici v r. 1854 nastává průmyslový růst, za I. světové války bylo město evakuováno a pak zničeno, 1. srpna 1918 byly poničeny oba hlavní chrámy, obnova trvala značně dlouho. 7. května 1945 zde podepsali zástupci Německa bezpodmínečnou kapitulaci do rukou Dwighta D. Eisenhowera, v r. 1969 je založena univerzita, v r. 1991 jsou zdejší památky zapsány do seznamu UNESCO. Z významných jsme nevynechali působivou katedrálu Notre-Dame, vybudovanou goticky po r. 1210 na místě římských lázní a raně křesťanské baziliky Remigiovy z 5. století. Je dokonale jednotnou vrcholně gotickou stavbou s mimořádně cennou sochařskou výzdobou (2307 soch, 1247-55, vitráže 1974 M. Chagall a J. Šíma) průčelí a portálů ze 13.století a korunovační katedrálou králů Francie, vlivem byla katedrála v Chartres. Centrum město tvoří hlavní náměstí Place Royale s řadou domů středověkého původu a sochou Ludvíka XV., menší náměstí Place du Parvis se sochou Johanky z Arku, od jihozápadu k severovýchodu křižuje střed města hlavní třída Rue de Vesne. Arcibiskupský palác Tau je pozdně gotický z let 1498-1507, přestavěn 1675, na místě římské vily a středověkého paláce, z něhož se dochovala kaple (1207), dále je zde v hlavním sále cenný krb z 15. století a nástěnné koberce z 17. století. Bazilika Saint-Rémy, vybudována kolem náhrobku biskupa Remigia u Taittingerských jeskyní, je cenná románská stavba z 11.-12. století s řadou dostaveb, nachází se zde i muzeum opatství. Kostel sv. Jakuba je z 13.-16.století, protestantský chrám z let 1921-23. Martova brána je římským pozůstatkem opevnění ze 3. století s délkou 33 a výškou 13 m, až do 16.století sloužila jako brána. Hotel des Fermes je sídlem prefektury, nachází se zde dále galsko-římské kryptové sloupoví, hotel le Vergeur (dům ze 13.-16.století) s muzeem staré Remeše, novodobá kaple malíře Foujity z r. 1964, radnice je ze 17. století, nachází se zde i muzeum kapitulace. V okolí je řada pevností, např. St. Thierry a další, a rovněž proslulé champagnské vinné sklepy.

061 - Remeš - katedrála od JZ (1211-75, vrchol fasády 14.st., jednotný got. styl)

Katedrála v Remeši od SZ, budovaná jednotně goticky 1211-75, vrchní část průčelí ve 14. století. Délka lodi přesahuje 130 m.  Copyright: Jiří Meixner, 5.7.2016.

Laon

Město v departementu Aisne z 25 tisíci obyvateli. Oblast byla osídlena už 3000 př.n.l., v 1. Stol. př.n.l. tu bylo opevněné římské centrum Alaudanum. Město a biskupství vzniklo v r. 500 z iniciativy sv. Remigia, v r. 580 založili irští mniší opatství sv. Vincenta, v r. 640 pak sv. Jana, v 10. století zde sídlili poslední karlovští králové, město bylo centrem vinného obchodu. Románská katedrála z r. 800 vyhořela r. 1112 při povstání proti normanskému biskupovi a v letech 1155-80 tedy vzniká současná raně gotická stavba. Biskupové měli často konflikty s králi. Ve 14. století bylo město ohrazeno, v 16. století nabylo většího významu sousední Soissons. Mezi pamětihodnostmi je katedrála Notre Dame (raně a vrcholně gotická 1155-1235 podle vzoru st. Denis, posléze sama vzorem pro Chartres aj. stavby. Je 110 m dlouhá s pěti věžemi o výšce 56-60 m. Plastická výzdoba byla poškozena za francouzské revoluce (1789 zánik biskupství), barevná okna poškodil výbuch prachárny v r. 1870. Navazuje biskupský palác s gotickou křížovou chodbou a patrovou kaplí ze 12. století. Kostel sv. Martina vznikl ve druhé půli 11. století, průčelí je gotické z r. 1270 a klášter založený sv. Norbertem (románsky 1124), dnes nemocnice. Kostel sv. Jana Křtitele je románský a gotický (11.-13. století). Templářská kaple je zbytkem komandatury řádu z 12. Století. Z nádraží do starého města vede kolejová lanovka Poma s převýšením 98 m.

069 -  Laon - katedrála od západu - Notre Dame (90% zasvěc. ve Francii, 1155-1235, 5 z pův. sedmi věží, kruhová rozeta, bohaté figury vč. soch volků na hor.částech věží)

Katedrála v Laonu od SZ (1155-1235 přechodně románsko-goticky). Copyright:  Jiří Meixner, 5.7.2016.

 

Compiegne

Město se 40 tisíci obyvateli v departementu Oise. V r. 664 zde byl sv. Alfrid vysvěcen biskupem z Yorku, 888 Odo Pařížský korunován na západofranského krále,   v r. 1430 zde byla zajata Johanka z Arku a prodána Angličanům, 1630 odtud odjela do Belgie do exilu Marie Medicejská, 11.11.1918 ze bylo v lesíku v železničním vagónu podepsáno příměří mezi Francií a Německem, v r. 1940 zde naopak symbolicky podepsala s Hitlerem příměří Francie.  Mezi pamětihodnosti patří muzeum Antoine de Vivenel (zal. 1839), zámek, vybudovaný jako sídlo Ludvíka XV. v letech 1751-88 na místě hradu ze 14.  století,  muzeum historických figurín a války. Mezi řadou kostelů je nutno zmínit sv. Jakuba (gotický 13.stol., 18. století, msto pobytu Johanky z Arku 1408).  Technologická univerzita byla založena v polovině 70. let.

124 - Lesík u Compiegne - vagon maršála Foche (zde 11.11.1918 vrchní velitel F.Foch přijal něm. kapitulaci-M. Erzberger, 1940 podpis fr.kapit., dnes kopie vagonu, muzeum I. SV)

Vagon maršála Ferdinanda Foche, kde byla v r. 1916 podepsána německá a 1940 francouzská kapitulace.  Copyright:  Jiří Meixner, 6.7.2016.

Pierrefonds

Středověký hrad, položený severovýchodně od Paříže na okraji Compiegnského lesíka.  První hrad byl románský ze 12. století, svůj dnešní gotický rozsah získal po povýšení Valois na vévodství v letech 1393 až 1407 architektem Jeanem le Noirem, po r. 1617 nařídil Richelieu jeho likvidaci, ta se však neuskutečnila zcela, jen u vnějších částí, střech, vytvořením otvorů ve věžích a zdech. V 19. století byly pak ruiny restaurovány, po 1857 řídil prác Violet-le-Duc, do 1885 pak Maurice Ouadou a Juste Lisch.  Napoleon III. zde chtěl královskou rezidenci, po jeho smrti nebyly na stavbu peníze, chyběly např. i vnitřní dekorace. Proběhla zde spíše novostavba (vzhled opevnění 14.století dle představ autorů) než restaurace starých částí hradu. Natáčelo se zde několik filmů i seriálů, současná podoba hradu je přes novodobé zásahy působivá.

109 -  Pierrefonds - zámek od JZ z obvodové cesty (hrad 12.st., 1393-1407, 1857-61 novogoticky Violet-le-Duc a spolupr.)

V letech 1857-61 romanticky upravený hrad Pierrefonds původně ze 12. a 14.-15.století od severozápadu.  Copyright:  Jiří Meixner, 6.7.2016.

Beauvais

Město v departementu Oise asi 90 km severně od Paříže s 54 tisíci obyvateli. Hlavní sídlo zde měl galský kmen Beilovaci, který je základem dnešního jména, v r. 325 město navštívil Konstantin Veliký, město mělo název Caesaromagnus. V 9. století vzniklo hrabství Beauvais, v r. 1013 biskupství. V r. 1346 a 1433 jej obléhali Angličané, v r. 1472 burgundský vévoda, čemuž město úspěšně čelilo pod vedením Jeanne Hachette, která má na náměstí pomník a je každoročně připomínána svátkem 27. června. Vyrábí se zde koberce a také traktory, je zde i mezinárodní letiště. Nejpamátnější stavbou je gotická katedrála sv. Petra, vybudovaná v letech 1225-75 a nikdy nedostavěna – vznikl pouze chór a křížová loď (1500-48), s výškou 48.5 m je nejvyšší katedrálou vůbec. Po dostavění nastala řada konstrukčních problémů, včetně pádu kleneb v r. 1284, která musela být řešena cestou zpevnění a změn kleneb. Nedaleko je prostý karolinský kostelík Basse Oeuvre z 9-10. století. Renesanční biskupský palác se dvěma věžemi ze 16. století byl vystavěn zčásti na galo-římských pevnostních základech, je sídlem místního muzea. Kostel sv. Štěpána vznikl románsky po r. 1180 (loď) a pozdně gotickým vysokým chórem a průčelní věží, byl poškozen za revoluce a upraven v r. 1912. Jsou zde i barevná okna z 15.-16. století. Na náměstí u Hotel de Ville (barokní, 1752) se nachází některé domy ze 12.-16. století.

141 - Beauvais - katedrála - chór od JV, tenké opěráky v kleneb. systému - narušení statiky chybějící lodí (uvnitř novodobé opory)

Závěr katedrály v Beauvais s rekordní výškou klenby 48.5 m. Loď se sesunula v roce 1284 a zůstala stát jen pětina plánované stavby. Copyright:   Jiří Meixner, 6.7.2016.

Amiens

Město 120 km severně od Paříže v departementu Somme na stejnojmenné řece se 130 tisíci obyvateli. Byla zde osada galských Albianů, v 1. stol. př.n.l. zde vzniklo důležité římské město Samarobriva (most přes řeku Sommu), při galském tažení zde v letech 54-53 př.n.l. nocoval i Gaius Iulius Caesar.  V roce 287 vzniklo biskupství, v r. 338 se zde sv. Martin podělil s chudákem o polovinu oděvu. Po poškození románské katedrály bleskem v r. 1218 bylo započato se stavbou nové, ve městě se prosadila výroba textilu a barvířství. V r. 1802 zde byl uzavřen mír s Francií, po r. 1849 po železničním napojení nastává průmyslový růst města.  Za první i druhé světové války bylo silně poškozeno, historické jádro však uniklo. V r. 1905 zde zemřel spisovatel Jules Verne, sídlí zde jeho cirkus.  Mezi památkami jsme byli samozřejmě ohromeni slavnou katedrálou Notre Dame, postavené po r. 1220 ve vrcholném gotickém slohu na místě zničené románské katedrály. Západní průčelí má přes 200 soch, plastik a reliéfů, věž byla dokončena až r. 1366, severní až v 15. století, některé další části až do 16. století, vnitřní vybavení je pak hlavně z 18. a 19. století. Délkou 145 m, výškou 42.3 m a plochou 7700 m2 je největší francouzskou katedrálou vůbec. Mezi třemi architekty byl Robert de Luzarches. Je zde řada dalších kostelů – St. Jean d´Arc, Petit st. Jean, st. Acheul, st. Anne, st. Firmin, st. Germain, st. Honoré, st. Jacques, st. Leu, st. Martin, st. Maurice, st. Pierre, st. Paul, dva st. Rémi a st. Roch, většina z nich gotické ze 14. a 15.století. Je zde řada cenných gotických a renesančních domů, např. Malmaison (1541), Logis do Roy aj., radnice je z 18. a 19.století.  Zvonice pochází z 15. století s nástavbou z r. 1750, známá zahrádkářská oblast Hortillonage byla odvodňována kanály již v římské době, lokalita St. Acheul má řadu antických i předhistorických vykopávek, ve městě bylo vykopáno fórum, galo-římské divadlo aj.  Perretova věž je novodobý kancelářský a obytný komplex Augustina Perreta z r. 1952.

183 -  Amiens - katedrála - hlavní západní průčelí od západu (1220-60, J věž do 1366, S poč. 15.st., věž křížení 16.st., 18.-19.st.- interiéry, objem 200000 m3-dvakrát paříž.kat.)

Západní průčelí katedrály v Amiens, délka 145 m, s plochou 7700 m2 největší zastavěná plocha kostela ve Francii, je zde na 200 soch a 130 reliéfů (1225-1260).  Copyright:  Jiří Meixner, 7.7.2016.

Kresčak

Francouzsky Crécy, městečko v departementu Somme na říčce Maye s 1.500 obyvateli. Bylo osídleno už v galo-římské době (Crisciacum), poté náleželo od 6. století k hrabství Ponthieu. Do českých dějin je trvale zapsáno bitvou mezi francouzským králem Filipem VI. a jeho spojenci a anglickým králem Eduardem III. na počátku stoleté války v r. 1346, ve které na poražené straně Francie padl český král Jan Lucemburský a jeho nástupce Karel IV. byl odveden z bitvy lehce zraněn. Připomínkou bitvy je dnes zde vztyčený Český kříž z r. 1905. Kostel sv. Séverina pochází z 15.-16. století, je zde také památný kříž du Bourg. Nedaleko je dodnes patrná římská cesta Chausee Brunehaut z Paříže do Amiens. Za II. světové války se zde nacházelo vojenské letiště. Je zde muzeum Emhisarc.

198 - Kresčak (Crécy en Ponthieu, 1500 obyv., 26.8.1346 zde bitva mezi angl. králem Eduardem I. a fr. Filipem VI. a spojenci, padl zde Jan Lucemburský, kříž 1846-500. výročí)

Kresčak, kamenný kříž (1846) upomínající smrt českého krále Jana Lucemburského v bitvě v r. 1346. Copyright:  Jiří Meixner, 7.7.2016.

Le Touquet

Středisko v departementu Pas-de-Calais u kanálu La Manche nedaleko Boulogne-sur-Mer s 5 tisíci obyvateli. Letovisko, které dosáhlo vrcholu popularity v meziválečném období. Kdy zde vlastnili
pozemky Angličané. V 19. Století zde byly písečné pláže (zal. 1855) a pinie, je zde maják a muzeum. Součást tzv. Opálového pobřeží, jména užitého poprvé botanikem Édouardem Lévequem, kde jsou i dva velké skalní útesy.

Boulogne-sur-Mer

Město se 42 tisíci obyvateli na severním „rohu“ výběžku kanálu La Manche v departementu Pas-de-Calais, důležitý přístav, včetně rybářského. Přístav Gesoriacum byl založen už keltskými Bóji, následující římské město a přístav na kanálu změnily název po povstání v r. 293 na Bononia. Od 9. století bylo sídlem okrsku, v 11. století zde manželka Viléma Dobyvatele založila katedrálu Notre Dame, která byla poutním místem od 12. století, v r. 1203 jsou doložena městská práva.  Za stoleté války město několikrát okupovala Anglie, i v letech 1544 až 1550, poté město vykoupila Francie (buloňský mír), do r. 1659 zde působili aktivně pašeráci. V r. 1800 se stalo sídlem departementu Pas-de-Calais, v r. 1805 zde Napoleon neúspěšně shromažďoval invazní armádu do Anglie. Město má bohatou historii válečnou, za I. světové války sloužilo jako důležitý vojenský přístav, za II. světové války se zde v r. 1940 úspěšně evakuovala část britských armád,  v r. 1944 bylo město těžce poškozeno náletem. Z památek je nutno zmínit zvonici ze 12. století, jednu z 56 v severovýchodní Francii, zapsanou na seznam UNESCO, se špicí ze 13. století a dnes muzeum s keltskou expozicí.  Ze 13. století jsou i dochované gotické hradby se 4 branami a 17 věžemi a hrad, postavený ale již na základech římské stavby, a jediný středověký dochovaný kostel sv. Mikuláše s cennými sochami z 15. století. Bazilika Notre-Dame z let 1827-75 stojí na místě katedrály z 11. století s chórem ze 14. století, zbořené po r. 1790, kupole dosahuje výšky 100 m, je zde rozsáhlá krypta. Mořské muzeum Nausicaa bylo otevřeno v r. 1991.  Východní hřbitov pochází z období Velké války, socha Napoleona I. – Colonne de la Grande Arméé – z let 1804-1823.  Je zde řada vzdělávacích institucí včetně univerzity (otevřena 1991).

230 - Boulogne - pevnost, katedrála Notre Dame (pův. rom.got. do 1121 - Eustach II., rom. krypta aj., zboř. po 1791, nově 1827-1879 - mnich Benoit Haffreingue)

Katedrála v Boulogne-sur-Mer (1827-79 na místě stavby ze 12.století). Copyright:  Jiří Meixner, 7.7.2016.

Calais

Přístavní město na březích Lamanšského průlivu v departementu Pas-de-Calais se 77 tisíci obyvateli, nejdůležitější místo lodních spojů do Velké Británie.  Z pevnosti Caletum vyrážel Caesar na invazi do Británie s více než 800 loděmi, v r. 997 město patřilo Flandrům, po 1181 vévodovi z Boulogne, 1189 se zde vylodil Richard Lví Srdce na III. křížovou výpravu, v r. 1224 bylo ohrazeno. V r. 1347 bylo obsazeno Angličany po bitvě u Kresčaku a stalo se významným obchodním střediskem Anglie, po r. 1430 bylo začleněno s Burgundskem znovu k Francii.  Od r. 1596 bylo nizozemské, po 1598 znovu francouzské, po 17. nastává úpadek přístavu, prosazují se Boulogne a Dunkerque, v r. 1818 tu byla část Napoleonovy invazní armády do Anglie. V květnu 1940 bylo při obsazování Němci prakticky zničeno, pak bylo jeho okolí považováno za možné místo invaze z Anglie, v říjnu 1944 bylo osvobozeno.  Kolem města vzniklo od r. 1999 mnoho divoce zřízených uprchlických táborů.  Hlavní náměstí jsou Place d´Armes, tržní náměstí už ve středověku s četnými trhy. Původní radnice byla z roku 1818, nynější – Hotel de Ville – je novorenesanční z let 1919-25 s hodinovou věží.  Kostel Notre-Dame byl budován goticky ve 13., rozšířen do 15. století, rozšířen v letech 1631-35 s úpravami Vaubana, a je ukázkkou řady stylů, včetně anglické gotiky, má masívní normanskou věž. Gotická hradební věž Tour du Guet byla postavena po r. 1302, upravena v 17. století, maják pochází z roku 1848. Rozsáhlá citadela na místě hradu Philippa du Hureprela (1229) je renesanční z let 1560-71, okupaci města v r. 1596 ale nezabránila. Dalšími gotickými pevnostmi jsou Fort Nieulay (12.-13.st.) a Fort Risban (1346). Mezi mnoha muzei lze jmenovat válečné či moderního umění.  Hotel Meurice de Calais byl založen v r. 1771. Rodinův pomník měšťanům, popraveným v r. 1347, byl postaven z bronzu v r. 1895, je zde mnoho kasin a nočních klubů. Přístav je čtvrtý největší ve Francii a první v osobní přepravě.

243 -  Calais - hotel de Ville, dnes radnice (předchozí klas. 1818, novorenes. 1911-25 na paměť sjednocení se st. Pierre 1885, vlámský styl, věž 74 m, od 2005 v UNESCO)

Novorománská radnice v Calais (1911-25), zapsaná na seznam UNESCO.  Copyright: Jiří Meixner, 7.7.2016.

St. Omer

Středisko v departementu Pas-de-Calais 70 km severozápadně od Lille, se 14 tisíci obyvateli. Je poprvé zmíněno v 7. století, kdy vzniká opatství sv. Bertina (sv. Audomar-Omer), posléze se odštěpilo opatství Notre Dame s katedrálou, rivalita mezi oběma pokračovala až do francouzské revoluce, zejména po r. 1559, kdy vzniklo biskupství. V 9. století kolem klášterů vzniká město St. Omer, od r. 932 patří k Flandrům, rozvíjí se tradiční textilní průmysl, od r. je 1384 součástí Burgundska, později španělského Nizozemí a po několika pokusech od r. 1678 trvale součásti Francie. V letech 1593-1762 zde působila jezuitská kolej. Za I. světové války zde vzniklo letiště, využívané za II. světové války německou armádou. Z pamětihodností je nutno zmínit Vaubanovy barokní hradby ze 17. století, odstraněné v poslední dekádě 19. století, na jejich základě vznikly typicky velká náměstí i ulice. Stará gotická katedrála je z 13. a 14. století s věží z r. 1499, jsou zde četné biblické výjevy, velká Kristova socha a náhrobek sv. Omera ze 13. století. Kostel sv. Bertina je gotický z let 1326-1520 na základě starší stavby, kde dožil francký král Childerich III. (754), mezi dalšími kostely vyniká sv. Hrobu (14. století s gotickou špicí). Je zde řada barokních domů ze 16.-17. století s typickými cihlami, rovněž budova radnice. V hotelu Colbert je archeologické muzeum, v bývalé koleji je vojenská nemocnice, biskupský palác nyní slouží jako soud.

265 - St. Omer - katedrála od JZ, jižní strana z Enclave Notre Dame (několik fází 13.-poč. 16.stol., cenná vnitřní výzdoba, orloj, dvě věže, příčná loď nejstarší po 1263 - vpravo)

Katedrála v St. Omer (13.-16. stol. v několika fázích) od jihozápadu. Copyright:  Jiří Meixner, 8.7.2016.

Arras

Město v departementu Pas-de-Calais se 42 tisíci obyvateli, bývalé hlavní město hrabství Artois. Keltské město neslo jméno Nemetocenna, ve 4. století v pozdní době římské pak Nemetacum Atrebatum, v r. 1685 zde sv. Vaast (Gaston) založil opatství, od 9. století zde sídlili normanští vévodové, z 11.-12. století jsou až z Blízkého východu známy arraské látky a koberce, největší jejich sbírka je na krakovském Wawelu. V r. 1290 se zde narodil Matyáš z Arrasu, první stavebník pražské katedrály sv. Víta (1344-1352). Ve 14.-15. století náležel Burgundsku, od r. 1649 definitivně k Francii. V r. 1753 zde narodil Maximilian Robespierre, jeden z vůdců francouzské revoluce, po níž byla zničena stará katedrála. V letech první světové války v letech 1914-15 bylo město téměř kompletně zničeno, jeho obnova trvala až do r. 1925, v kasárnách tu sloužil i Charles de Gaulle, pak ale zaostávalo za sousedními městy, zejména Lille, oživilo je založení univerzity a napojení na dráhu TGV. Památky tvoří zejména 155 domů ve vlámském barokním stylu ze 17.-18. století, původně hlavně ze dřeva, kolem hlavních náměstí – Velkého a Hrdinů. Radnice se 75 m vysokou zvonicí pochází z pozdní gotiky (1463-1554), věž slouží jako rozhledna. Katedrála Notre Dame a sv. Vaasta je v současné podobě z 19. století, původní románská a gotická monumentální stavba z let 1030-1396 byla zničena ve francouzské revoluce. Síť podzemních tunelů, Boves, pochází z 10. století. Umělecký distrikt zahrnuje klasicistní italské divadlo (1785), hotel de Guines a další stavby. Opatství sv. Vaasta (667, raně středověké) bylo přestavěno klasicistně do r. 1838 na kasárna a nemocnice. Vaubanova barokní citadela pochází z let 1667-72, spolu se zvonicí byla zapsána na seznam UNESCO. Koná se zde řada slavností, každoroční festivaly na náměstí či vánoční trhy.

291 - Arras - Place des Héros od SV, vpr. S strana, v pozadí radnice (got.-ren. s věží do 1501-1517, opravy 19.st., 1867 Napoleon III. znovuinaugurace), věž 1554 Jacques le Caron

Radnice v Arrasu (1501-17 renesanční, věž 1554) na Place des Héros. Copyright:  Jiří Meixner, 8.7.2016.

Cambrai

Město v departementu Nord asi 30 km od belgických hranic na řece Šeldě se 34 tisíci obyvateli. V 1. století zde byl římský tábor Camaracum na místě osady Bavay galských Nerviů, od merovejské éry bylo sídlem rozsáhlého arcibiskupství,  v r. 1528 zde byl podepsán tzv. Dámský mír se Španělskem, v r. 1917 zde proběhla bitva, kde byly poprvé ve větším měřítku nasazeny tanky. Z památek nelze opomenout 62.5 m vysokou zvonici z 15. století, jednu ze 23 v regionu, zapsané v r. 2005 na seznam UNESCO, citadelu Karla V. (19. století) barokní katedrálu Notre-Dame de Grace z r. 1703 s bohatou sochařskou výzdobou, kostel st. Géry (1648-1745), Velkou seminářskou kapli z r. 1692 či renesanční Španělský dům z r. 1595,  V centru jsou vzácné domy vlámského baroka, např. dům Dělostřelce (17. století), věž Arquets je gotická ze 14. století, brána Notre Dame je barokní z r. 1634, bran je celkem pět, je dochována i část hradeb.   Původní arcibiskupská katedrála ze 12. století byla monumentální stavba dlouhá 131 m, široká 72 m s věží 114 m vysokou. Byla zničena za francouzské revoluce.  Radnice byla obnovena v r. 1932. Mezi řadou osobností se zde narodil i prvotní letecký konstruktér Louis Blériot (1872).  Je zde řada zahrad, tradiční je květinářství, již od antiky zde byl zavlažovací a vysoušecí systém.

324 - Cambrai, z Av. de la Victorie, vl. katedrála Notre Dame (pův. 11.st. u op. st. Sulpice, bar. 1695-1703, obn. 1849-1894 V. le Duc)

Katedrála v Cambrai (1695-1703 na místě stavby z 11. století). Copyright:  Jiří Meixner, 8.7.2016.

Charleville-Méziéres

Správní centrum departementu Ardennes s 50 tisíci obyvateli, zvané někdy brána do Arden. Na místě Mézieres byl římský tábor Castricum, v r. 899 neslo jméno Maceriae, dnešní Charleville bylo založeno v r. 1606 hrabětem Carlem Il Gonzagou. V r. 1854 se v Charleville narodil dekadentní básník Arthur Rimbaud. V r. 1966 došlo ke spojení měst Charleville a Mézieres do jedné komunity. Od r. 1961 se zde koná mezinárodní loutkový festival. Pozoruhodné je čtvercové náměstí Place Ducale, upomínající pařížské Place des Vosges, s raně barokními stavbami, vzniklými zde hlavně v letech 1612-1628 – knížecí palác, radnice, Gonzagova kašna a řada dalších. Ze stejné období pochází i kostel Sacré-Coeur a klášterní konventy kapucínů či jezuitů. Zachovala se i část městských hradeb.

345 - 343 - Charleville-Méziéres - Place Ducale - pohled na východ (rané baroko do 1606, jednitný styl-27 pavilonů stylu Jindř. IV nebo Ludvíka XIII,Cl. Métezeau pro C. Gonzagu

Charleville-Méziéres, náměstí Place Ducale od východu, jednotně barokně řešeno do r. 1606 s 27 pavilony.  Copyright:  Jiří Meixner, 9.7.2016.

Sedan

Město v 19 tisíci obyvateli v departementu Ardenne, blízko belgické hranice na řece Máse nedaleko důležitého říčního kanálu.  Bylo založeno r. 1424, za náboženských válek centrem protestantů, od r. 1651 bylo majetkem rodu Turenne.  2. září 1870 zde byl francouzský císař Napoleon III. s téměř 100 tisíci vojáky zajat pruským císařem, následkem bylo jednotné Německo, kde bylo výročí bitvy svátkem až do r. 1919.  Ve městě se narodil např. slavný maršál Ludvíka XIV.  Henri de la Tour d´Auvergne de Turenne (1611) či tenista Yannick Noah  (1960).  Za I. světové války byl okupován Němci , v r. 1940 se zde odehrála za II. světové války další bitva. Nejvýznamnější památkou je nejrozsáhlejší evropský hrad se sedmi úrovněmi a plochou 30000 m2, budovaný goticky po r. 1424, rozšířený kolem r. 1530, od r. 1699 sloužil i jako státní vězení po začlenění k Francii, s řadou nových úprav. V r. 1870 zde byl pruský generální štáb.  Z kostelů lze jmenovat sv. Karla Boromejského (1685), je zde botanická zahrada a konají se rytířské slavnosti.

374 - Sedan, hrad od JZ (got. jádro po 1424, ren. rozš. 1530, konec 17.st. nové Vaubanovy citadely) - opevněí od JZ (post. 15.-17.st.-30000 m2, 1870 kapit. Francie)

Hrad Sedan (goticky po 1424, 1530 a barokně závěr 17. století, největší pevnost Evropy s 30000 m2) od JZ. Copyright:   Jiří Meixner, 9.7.2016.

 

Bouillon

Město v Belgii, v provincii Lucemburk s 5500 obyvateli. Poprvé je připomínán v r. 988, kdy byl hrad střediskem lotrinského panství, v 11. století patřil dolnolotrinským vévodům, v r. 1082 jej zdědil pozdější vůdce první křížové výpravy a vládce prvního království jeruzalémského, Godefroi z Bouillonu, ten jej posléze prodal lutyšskému biskupovi, aby na účast na výpravě získal peníze. O panství pak vedli spory biskupové, od 1291 užívající vévodského titulu, a purkrabí hradu z rodu de la Marck. Město samo vévodstvím nebylo, opevnění hradu bylo směsí složitých lenních i dědičných závazků. Koncem 16. století jej získal budoucí maršál Francie Henri de la Tour d´Auvergne, jeho potomci s pomocí Francie získali oblast jako samostatné vévodství. To zaniklo za napoleonských válek, po r. 1815 jej Vídeňský kongres dal králi nizozemskému, v r. 1839 pak byl součástí Belgie. Je rodištěm belgického nacisty Léona Degrella (1906). Hrad nad řekou Semois byl vybudován goticky ve 13. století na mnohem starších základech, v 17. století byl Vaubanem upraven pro těžké dělostřelectvo a byl budován až do 19. století.

379 - Bouillon od JV - hrad od JV u řeky Semois, 3-4 skalní ostrožny (dol. 988, got. 13.-16.st.- po 1082 Godfroie z Bouillon, 17.st. zde i arch. Vauban)

Bouillon, bývalý hrad Godefroie z Bouillonu po 1082 (hrad 10.-16.stol.), vůdce první křížové výpravy v r. 1099.  Copyright:  Jiří Meixner, 9.7.2016.

Remouchamps

Rozsáhlý vápencový jeskynní systém nedaleko belgického města Lutychu, starý asi milion let. Jak procházka, tak cesta lodí po nejdelší evropské podzemní řece je zcela nezapomenutelná.

386 - Remouchamps - styk stalagmitu a stalaktitu (700 tis. let, vápenec, vlhkost-život, suchost-konec vývoje)

Vápencové jeskyně Remouchamps v Belgii (staré 1 milion let, tato struktura 700 tis. let). Copyright:  Jiří Meixner, 9.7.2016.

 

Cáchy

Historické město v nejzápadnější části Německa v Severním Porýní-Vestfálsku s 241 tisíci obyvateli a lázeňské středisko, kde jsme náš nabitý výlet symbolicky ukončili. Sídlili zde Keltové i Římané, kteří zde založili lázně Acqua Granni, ze kterých vznikl německý název Aachen snad zkomolením. Měly rozlohu až 25 ha. Za Pipina III. Krátkého do r. 768 zde vznikla královská falc, největší význam pak nastal za jeho nástupce Karla Velikého, který udělal z Cách své sídlo, centrum kultury a vzdělanosti. V r. 796 byl položen základ tzv. Oktogonu, centrální části dnešního dómu, v jehož předsíni byl první římský císař v r. 814 pohřben. V letech 936-1531 zde bylo korunováno 30 německých králů včetně Karla IV. a Václava IV., Ferdinand I. Habsburský jako poslední. Po r. 1177 za Friedricha I. Barbarossy vzniká vnitřní, po r. 1257 vnější hradba s 11 branami a 22 věžemi, mimo ně město rostlo až po r. 1841. Od 13. století bylo poutním místem, byly zde uchovávány říšské relikvie, v r. 1355-1414 vznikal gotický vysoký chór katedrály, 1349 byl korunován Karel IV., 1376 Václav IV. na římské krále, v 16. století zde byly protireformační zásahy. V 17. století vznikaly Blondelovy lázně, na návštěvu sem mířila i řada korunovaných hlav, v r. 1815 připadlo město Prusku. Po I. světové válce trpělo město nestabilitou, během druhé světové války bylo těžce poškozeno nálety, poslední boj o město v září 1944 probíhal těžce o každou ulici. Mezi památkami je na předním místě katedrála Panny Marie, v základu Karlův Oktogon z 8. století, rozšířený goticky o chór ve 14.-15. století, dle jejího vzoru vznikl gotický chrám Karla IV. na pražském Karlově, odkazující ke Karlu Velikému i jménem. V r. 1978 byla zapsána na seznam UNESCO. Rozsáhlá klenotnice, původně snad založená Karlem Velikým, obsahuje mnoho předmětů včetně Lotharova kříže (1000) a cenností z Jeruzaléma, Konstantinopole aj. Jezuitský kostel sv. Michala je z roku 1628, byl součástí koleje. Synagoga, zničená v r. 1938, byla znovu vysvěcena vr. 1995. Gotická radnice vznikala v r. 1330-49 na místě paláce Karla Velikého (dochována věž Granusturm, úpravy v 18. a 19. stol.), dochovaly se i další dvě gotické brány, Ponttor a Marschiertor, i části hradeb města. Mnoho domů gotického (Grashaus, dol. 1267, Haus Löwenstein do 1345, Büchelpalais, po 1315, 1460 knihovna, úpravy 18.-19. století aj.), renesančního a barokního založení je z 15.-18. století. Elisenbrunnen je neoklasicistní hala z r. 1827 nad kašnou, blízko je divadlo z 19. století. Je zde řada muzeí a galerií – Suermond ve vile rodiny Cassalette (1901, novorenesance) s antickým a výtvarným uměním, Forum Ludwig s moderním uměním, Couven s historickým nábytkem, tisku a jiná. Z kašen je možno zmínit renesanční Kalrsbrunnen před radnicí (1620).

427 - Cáchy - dóm od SV z Katshhof, vl. gotický chór (1349-1414, vpr. karolínský oktagon 796-805, věž do 1884), vpr. pokladnice - zde busta a nůž Karla Velikého,Lotharův kříž aj.)

Cáchy, dóm (karolinský do 805 vpravo s oktagonem, 814 zde pohřben Karel Veliký, gotický chór vlevo do 1414) od severu. Copyright:  Jiří Meixner, 9.7.2016.

 

Zámek Červená Lhota, 24.6. 2016

24 čvn

Můj poslední výlet před dovolenou mířil do okresu Jindřichův Hradec, kde se skrývá v jeho severovýchodním okraji výtečně známý vodní zámek Červená Lhota.

Gotická tvrz v údolí Dírenského potoka vznikla již ve 14. století, přehrazením hrází a odtěžením skalní šíje vznikl ze skalní šíje ostrov.  Kába z Rybňan po r. 1530 nechal postavit na místě gotické tvrze pohodlnější renesanční zámek, zvaný od té doby Nová Lhota, na počátku 17. století se objevuje pojmenování Červená, dle barvy, vychází z pověsti.  Růtové z Dírné získali zámek na konci 16. století, jako utrakvistům jim byl majetek konfiskován, i když se přímo povstání neúčastnili, v této době vlastnil zámek italský purkmistr Antonio Broccio, po 1641 vlastnil zámek Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka, v roce 1641 a 1658-78 probíhaly barokní přestavby na letohrádek, kam jezdili Slavatové z Jindřichova Hradce, po 1693 jej vlastnila Marie Terezie Windischgrätzová, od poloviny 18. století se majitelé několikrát změnili, v r. 1796-99 zde pobýval německý skladatel Karl Ditter von Dittersdorf.  Po roce 1845 jej vlastnila říšská hrabata Schönburg-Hartenstein, v r. 1945 jim byl majetek zkonfiskován, v pol. 19. st. probíhaly novogotické úpravy věže a štítů.  Humbert Walcher z Moltheimu dal v r. 1903-13 zámku po úpravách dnešní, novorenesanční úpravu.  Zámek je na skále, vzniklé zvýšením hladiny vody jako ostrůvek na zámeckém rybníku. Jedná se o čtyřkřídlou dispozici kolem čtvercového nádvoří s věží a kamenným mostem. Stavitel Antonio Broccio se pokusil mj. založit Deštné lázně,  léčivý pramen dle pověsti objevila r. 1599 Kateřina Urbánková. Vznikla zde minerální voda Deštenky, voda měla značnou popularitu. V prohlídce je 16 pokojů se stavem z 19.-20. století, zámek je třetím nejnavštěvovanější v Jihočeském kraji (asi 70 tis. lidí ročně).

 

letecký pohled od severovýchodu

Jihočeský vodní zámek Červená Lhota, vystavěn jako gotický hrad ve 14. století, renesančně po 1530, název od počátku 17. století, barokně do dnešní podoby 1658-78 pro Slavaty z Chlumu, řada novodobých přestaveb. Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Červená_Lhota_(zámek).